O prospěšnosti kojení z pohledu fyziologického a sociálního

Světová zdravotnická organizace doporučuje kojit děti plně do šesti měsíců, postupně zavádět příkrmy a dále kojit do dvou let a více. Byla bych velmi ráda, aby se toto doporučení stalo přirozeným standardem v naší moderní společnosti a ženy přestaly pochybovat o tom, že jsou schopné nakrmit své děti mlékem tvořeným v jejich moudrých tělech. Proč je kojení tak důležité a co je potřeba udělat z mého pohledu, aby žena plně kojila, začala přikrmovat podle skutečné potřeby svého dítěte a kojila do dvou let, možná i déle?

 

Otázku kojení otevírám se svými klientkami již v průběhu těhotenství. Poskytuji informace prvorodičkám, ale hlavně ženám, které měly problémy s kojením po předešlých porodech, neboť ty především jsou v dalším těhotenství ohroženy strachem a pocitem vlastního selhání. Jako průvodkyně těhotenstvím, porodem a dobou po porodu vím, že velmi důležitým odrazovým můstkem pro úspěšné kojení je samotný porod a to, co se odehrává bezprostředně po něm.

Po přirozeném porodu s následnou možností kontaktu matky a dítěte kůži na kůži a nepřetržitým bondingem se ženě vyplavuje vlastní na míru připravený koktejl hormonů. V této (ideální) situaci je více než pravděpodobné, že žena příjme kojení jako jediný možný způsob výživy svého dítěte a nebude o sobě pochybovat. V případě porodních komplikací či neopodstatněných rutinních zásahů do porodu a po porodu se žena stává zranitelnější a může u ní dojít k pocitu méněcennosti, ze kterého plyne ztráta mateřské kompetence. Tyto negativní emoce zvyšují tvorbu dopaminu, který fakticky tlumí produkci prolaktinu. Ten má společně s oxytocinem vliv na spuštění laktace. Nejen proto je více než žádoucí umožnit ženě prožít její porod a podpořit jeho plynulý a přirozený průběh.

Pokud žena rodí císařským řezem, její tělo spíše než oxytocin a prolaktin, vyplavuje adrenalin, tudíž je prospěšné, aby byla podpořena ve svých mateřských dovednostech tím, že jí bude umožněno časté přikládání dítěte, co nejdříve po porodu. Ústa miminka totiž stimulují bradavky a tím zvyšují tvorbu prolaktinu, který mimo jiné pomáhá také společně s endorfinem a oxytocinem vytvářet vazbu matky na dítě.

Člověk je savec, a proto by mělo být samozřejmostí kojit děti a být jako děti kojené. Díky tomu je naprosto přirozené, že se matka od dítěte po dobu plného kojení, nemůže na dlouho vzdálit, dítě je na ni z nějakého vyššího důvodu úplně závislé. Silný pud dítěte sát z matčina prsu není dán jen potřebou obživy, ale pocitem bezpečí a potřebou budování vztahu a vazby dítěte a matky. Kojení umožňuje tento blízký vztah, a tak má pro člověka také obrovský psychologický a sociální význam, který je potřeba v dnešní moderní době umělých mlék a pracovně vytížených žen neustále zdůrazňovat. Osvěta v oblasti kojení a jeho funkcí je naprosto nepostradatelná!

Psychická pohoda a duševní rovnováha ženy hraje velmi důležitou roli v nadcházejících týdnech i měsících po porodu, při kterých bude často konfrontována okolím, zda je mateřské mléko dostatečnou potravou nebo zda se její dítě vyvíjí podle tabulek, tedy přeneseně, zda je vlastně pro své dítě dobrou matkou. Z vlastních zkušeností vím, že dítě není třeba přikrmovat, ani mu dávat v horkých dnech vodu nebo čaj, jak nám to naše matky a babičky, které byly ovlivněny předcházejícím systémem, stále ještě předsunují. Kojila jsem dvojčata narozená v létě a do 6 měsíců neokusily nic než mateřské mléko. Radím proto i svým klientkám poslouchat intuici, nesrovnávat s ostatními stejně starými dětmi a věřit svým mateřským schopnostem. Spokojenost miminka a mokrá plena jsou dostatečnými znameními, že miminku se daří dobře. Nemusíme jej doma po každém kojení vážit, protože to má paradoxně za následek vznik obavy, že dítě neroste podle norem a že mateřské mléko je slabé. Ve skutečnosti však žádné slabé mateřské mléko neexistuje. Mateřské mléko svým složením odpovídá individuálním potřebám i zdravotnímu stavu dítěte. Tvoří se podle jeho potřeb, a proto se jeho složení liší z hodiny na hodinu, stejně jako jeho hustota i barva.

První mléko je hustější a žlutější, obsahuje více bílkovin (až čtvrtinu z nich tvoří obranné látky), minerálů, ale méně cukrů a tuků než zralé mléko. Je snadno stravitelné a chrání novorozence před infekcemi. Začíná se tvořit již v těhotenství během druhého trimestru, nazývá se kolostrum nebo také mlezivo. Mlezivo se však již několik dní po porodu podle potřeby dítěte začíná měnit na mléko přechodné, které je stále ještě nažloutlé a posléze ve zralé mléko. (Píšu podle potřeby, protože např. matka kojící nedonošené děti má mlezivo déle než matka kojící zralého novorozence.)Pro nedonošené dítě má mateřské mléko vlastní matky zcela mimořádný význam – trávící enzymy doplňují nedostatečnou funkci trávicího ústrojí a zlepšují vstřebávání živin, imunologické a protizánětlivé faktory pomohou dítěti v boji proti infekci, růstové hormony zase urychlují růst dítěte.

Postupným kontinuálním kojením se zvyšuje množství tuku v mateřském mléce. Tuky obsahují nenasycené mastné kyseliny, které mají význam při dozrávání nervového systému – cholesterol a fosfolipidy, které jsou důležité pro správný vývoj mozku. Mléko obsahuje všechny hlavní třídy imunoglobulinů, tím se snižuje výskyt alergických a autoimunitních onemocnění a infekcí. Oproti mlezivu, které je hustší a smetanově žluté, je zralé mléko řidší. Také z tohoto důvodu je často považováno za slabé a nevýživné, což vede k tomu, že se nedostatečně informovaná žena začne obávat o jeho kvalitu a dítě začne dokrmovat umělým mlékem.

Zralé mléko je dvousložkové. Přední mléko je vodnaté, namodralé (obsahuje hlavně vodu a cukr) a uspokojí žízeň dítěte. Zadní mléko je bílé, husté (obsahuje více bílkovin a tuku) a čím déle dítě pije, tím je mléko tučnější.

Žena, která dítěti nabídne umělé mléko v lahvičce a její dítě tuto náhradu přijme, si musí být vědoma, že je to krok, který může ukončit kojení se všemi jeho pozitivními vlivy. Menší poptávkou po mléku se bude omezovat jeho tvorba. Umělé mléko nelze považovat za rovnocennou náhradu mateřského mléka, neboť nemůže zaručeně obsahovat individuální složení všech látek, které mají za úkol chránit organismus dítěte, vyrobených podle požadavků dítěte a navíc jeho základem je mléko kravské, ať je jakkoliv upraveno, nikoliv mléko lidské. Dítě však není tele, a neváží při narození cca 40kg, tudíž ani složení tohoto mléka není pro kojence prospěšné a jedná se opravdu o alternativní mléko, které by žena měla mít v záloze, až jako poslední možnost.

Z vlastní zkušenosti vím, že intenzivní sledování a zkoumání barvy nebo hustoty mateřského mléka ženou vede jen k obavám, zda je mateřské mléko v pořádku. Rozlišovat přední a zadní mléko, počítat pauzy mezi jednotlivým kojením nebo délku kojení je zbytečné. Podstatné je mít důvěru ve své tělo a být empatickou matkou, která reaguje okamžitě na potřeby svého dítěte a je tak schopna vyhodnotit, že se něco děje a obrátit se s prosbou o pomoc na laktační poradkyni, popř. dětskou lékařku.

Zavádění příkrmů by mělo být velmi pozvolné a mělo by kopírovat potřebu dítěte. Některé děti je v 6 měsících bojkotují, protože ještě na příjem jiné stravy nejsou připravené, proto by měla matka pokračovat v kojení a občas dítěti nabídnout lžičku s příkrmem. Má dvojčata začala s příkrmy až v 9 měsících, protože dříve na to nebyla správná doba a dětem se zvedal při ochutnání prvních lžiček žaludek. Vzhledem k tomu, že byly spokojené a přibývaly na váze, kojila jsem je s důvěrou, že jednou vezmou jídlo na milost a zkoušela jen párkrát za týden nepravidelně nabízet zeleninu, až ji jednoho dne přijaly a řekly si o další sousto.

Většina dětí ve věku 6 měsíců může být nadále plně kojena, ale je žádoucí začít je pomalu zvykat na jiný druh stravy, dokud dobře fyzicky prospívají jen z mateřského mléka a přechod tak může být pozvolný a pomalý, bez stresu pro dítě z nových chutí a pro matku, že její dítě zemře hlady.

V době, kdy jednotlivý příkrm nahrazuje kojení, tedy mezi 6-12měsícem věku dítěte, začíná matka přirozeně uvažovat o tom, jak dlouho ještě bude kojit a zda je mateřské mléko ještě vůbec pro dítě prospěšné. Z logiky věci však vyplývá, že mateřské mléko vlastní matky je pro dítě vždy zdravější než umělá mléka nebo mléko kravské a to proto, že i po prvním roce života dítěte je stále produkováno podle jeho požadavků přímo pro něj, a tudíž je stále nejdůležitějším zdrojem živin a obranných látek. Existuje řada studií, které se zabývají vztahem dlouhodobého kojení a fyzickým u duševním zdravím dítěte a dochází ke shodě v tom, že mateřské mléko je i pro dítě starší jednoho roku přínosné, a že déle kojené děti mají menší sklon k obezitě, vysokému krevnímu tlaku, diabetu 1. typu, hyperaktivitě a úzkosti, depresím a leukémii v dětském věku.

Kojení dítěte po roce jeho života se zdá být ohroženo spíše společenskou normou než vlastním přesvědčení matky o jeho neprospěšnosti, proto je nutné podpořit déle kojící ženy, aby unesly tlak okolí a přenesly se přes tvrzení, že tak „velké“ dítě již kojit nepotřebuje a měly možnost se podle svých pocitů rozhodnout, kdy a jakým způsobem dítě odstaví, aby to bylo v souladu i s jejich psychickými a fyzickými možnostmi.

Zpracováno pro Laktační Ligu

Autor: Monika Valová
24. 11. 2016 / Důležité články
Porodní love story

Patří muž k porodu? Může při něm své ženě skutečně pomoci? A může jej společné prožití porodu nějak obohatit?

 

Jednoznačně ano! Muži neodmyslitelně k porodu svých žen patří. Vždyť dítě, které se rodí, je jejich společným potomkem a mít možnost být u jeho zrození je stejně přirozené jako být u jeho zplození. Jejich přítomnost, ať už je v jakékoliv podobě, vytváří ženě zázemí. Někdy stačí, když muž sedí za dveřmi nebo ohřívá vodu, tak jak se to dělo v minulosti za časů našich prababiček. Někdy může být neuvěřitelně pevnou oporou. Muž při porodu sice fyzickou bolest své ženy necítí, ale pokud se naladí na její pocity tím, že jí bude na blízku, skrze ni může vnímat, jaké to je, když přichází jejich společné dítě na svět. Stává se tak kompetentním otcem se silnou vazbou na dítě od jeho prvního nádechu. Tím, že je své milované oporou, rovněž dokazuje, že je skutečným partnerem do pohody i nepohody.

Poradila bych všem mužům, kteří se chtějí aktivně podílet na narození svého dítěte: “Nebojte se a buďte tam! Tělem i srdcem! To vše pod podmínkou, že o to bude ONA stát!“

Nadechněte se a vydechněte a pusťte všechen strach ven! Buďte pozorní a vnímejte její potřeby. A nebojte se na ně reagovat! Tak, jako se nebál Zbyněk, když…..

….. se jedné dubnové noci rozhodla přijít na svět Bára. Svůj příchod sice dávala najevo už přes den, nicméně se rozhodla, že večerní zpěv ptáků je málo hlasitý, a že ke svému příchodu na svět potřebuje jejich ranní symfonii. To, že se její maminka moc nevyspí, už tak moc neřešila, ale ono se vlastně na porod nedá nikdy dostatečně vyspat. A takovou čarokrásnou noc, kterou si pro rodiče nachystala, ještě nikdy nezažili. Nebo to bylo naopak a oni si ji přichystali pro ni?

Ve 12 hodin v noci jsem vyjela za Katkou a Zbyňkem domů. Katka měla stále častější kontrakce, a proto jsme se domluvili, že vyrazíme do porodnice. Původní plán sice byl strávit, co nejvíce času před odjezdem doma, ale vidina ještě intenzivnějších bolestí prosezených v autě se v tu chvíli jevila jako nepřijatelná. A vlastně dobře, že jsme vyrazili, protože na nás v porodnici čekal poslední neobsazený pokoj. Na příjmu Katce natočili monitor, který zobrazoval silné kontrakce, ale nález byl zatím stejný jako ráno v poradně, proto jsem jí nabádala, aby se mezi kontrakcemi ještě snažila co nejvíce odpočívat. Porodní asistentka byla velmi milá, zopakovala nám obsah porodního plánu, který si stačila přečíst, a zdůraznila, že nás bude opravdu rušit jen minimálně, protože tak si to Katka přeje. Po celou dobu porodu porodní plán opravdu dodržovala. Byla úžasně empatická!

Kontrakce přicházely po 2-4 minutách, takže Katka byť se snažila odpočívat, už prostě nemohla. Stále chodila a žádná úlevová poloha jí nevyhovovala. Udělali jsme se Zbyňkem přítmí, pustili hudbu a v kontrakcích jsme ji masírovali. Ze začátku jen já a Zbyněk pozoroval, záhy pochopil co a jak, a sám se aktivně zapojil. Průběžně jsem se mu snažila vysvětlit, co se v Katčině těle děje a v jakém jsme poločasu. :)  

Tytam, byly Katčiny domněnky, že možná bude chtít být u porodu úplně sama. Jakmile se Zbyňkem zalezli do koupelny, vytvořily úžasně sehraný pár. Její muž měnil teplotu a proud vody podle jejího přání. Jednou rukou nahříval, druhou masíroval. Aby jeho pomoc ve sprše byla účinnější, svlékl se do trenek a velkou část první doby porodní strávil ve sprchovém koutě se svou ženou. Když byli ve vodě, mohla jsem si chvíli odpočinout. Když z ní vylezli, mohl si odpočinout on. Sehráli jsme se úplně intuitivně a navzájem si pomáhali jako tým.

Kontrakce byly silné a intenzivní, úleva přicházela jen na chvilku. Nad ránem už Katka vypadala unaveně, ale statečně bojovala. Když mi s vypětím sil špitla, že už to nedává, řekla jsem ji, aby si uvědomila, že dostává jen tolik bolesti, kolik dokáže zvládnout. Pokaždé, když začala panikařit pod návalem další a silnější kontrakce, povzbudila jsem ji, aby dýchala do bříška pro Báru. Zaťala pokaždé zuby a ponořila se do svého porodního světa. Nevzdala to ani jedinkrát!

Tento porodní příběh není jen příběhem o zrození dítěte, ale také o lásce mezi mužem a ženou. Já je pozorovala, a tak vám mohu vyprávět, jak dva, co se milují, spolu rodili své dítě. U jejich porodu jsem byla ochránkyní intimní atmosféry, pomocnicí při hledání ztracené síly, zprostředkovatelkou komunikace mezi rodící ženou a zdravotníky, ale hlavně jsem byla tichou pozorovatelkou se slzami dojetí v očích. A místy jsem se snažila tam ani nebýt, když jsem viděla, jak úžasně jim to spolu jde. Jak může být něžné objetí, hlazení a políbení silnější než všechna analgetika světa. Jak se dokáže vyplavit koktejl lásky v náručí manžela, který ač před porodem váhal, zda bude umět být nápomocen, teď nebojácně vplul do role rodícího otce, sám plný oxytocinu. Vše podkreslovala hudba a pološero. Prostředí bylo bezpečné a přátelské. Jediné, co hrálo proti, byla únava a vyčerpání, ale tak už to u porodu bývá.

Když už bylo Katčino tělo připravené, miminko ještě připravené nebylo. Bylo totiž uloženo v pravém zadním postavení a bylo potřeba, aby správně dorotovalo. Katka se snažila měnit polohy, aby mu pomohla, ale nakonec se ukázalo, že nejefektivnější poloha bude na pravém boku v leže. Zbyněk ji pustil ze své náruče na porodní lůžko. Zároveň si mohla po 8 hodinách odpočinout. Její tělo to potřebovalo, což dávalo jasně najevo tím, že kontrakce utichaly. Tuším, že toto zklidnění, ve kterém byla Katka tak trpělivá, trvalo až 40 minut.

A pak za ranního zpěvu ptáků vyplula z maminky nádherná holčička. Ručičkou mávala u hlavičky, když se drala na svět. Zároveň si pěkně vypustila svůj bazén. Vody vyšplouchla taková spousta, že podlaha místy plavala. Doktor odstřihl velmi krátký pupečník a Barušku si vzala dětská lékařka na ošetření, protože si trochu té plodové vody lokla. Pozorovala jsem Zbyňka držíc Katku za ruku. Když jsem uviděla jeho slzami zasklený pohled Barunku, musela jsem se podívat jinam, abych se dojetím taky nerozplakala. Měli byste ho vidět, když diktoval sestřičce jméno a příjmení svého dítěte, když to poprvé vyslovil a nahlas si uvědomil, že už není jen manžel, ale i otec! Myslím, že na tuto chvíli nikdy nezapomene, stejně jako na celý porod a na svou statečnou a úžasnou ženu, která porodila jejich dítě přirozeně a bez zásahů a tím mu umožnila to nejvíc, co mohla.

Po nutném ošetření strávila Barunka 2 hodiny v náručí maminky. Při odlučování placenty došlo k větší ztrátě krve, ale i to Katka statečně unesla a svou dceru z náručí nedala. Já potom ty dva šťastné rodiče objala, vyfotila jejich první společné fotky a odjela, protože mě víc nebylo potřeba. Musím se přiznat, než jsem otočila v autě klíčkem, chvíli to trvalo. Musela jsem tu radost o samotě vyplakat!  

Autor: Monika Valová
26. 5. 2016 / Porod