Cyklus bílého a rudého měsíce

Když jsem před pár měsíci psala o sladění svého menstruačního cyklu s úplňkem, byla jsem nadšená, že můžu něco takového na základě vlastní zkušenosti sdílet. Přišlo mi ze srdce úchvatné, že můžu menstruovat v době, kdy měsíc září jako obrovská rudá koule na nočním nebi. Stačila mi jen symbolika sama o sobě, díky ní jsem věděla, že jsem součástí něčeho většího!

 

Jenže to jsem ještě nevěděla, že to větší je ještě větší, než se zdá a že to má zároveň i větší logiku! Mé tělo se nejenže sladilo s úplňkem, ale naladilo se na cyklus rudého měsíce. Což jsem v době psaní svého článku nevěděla, ale později si přečetla v knize Rudý měsíc.

Stálo tam také to, že ženina tvůrčí energie se pohybuje kolem období ovulace. K ovulaci, pokud se žena sladí s měsícem, dochází z pravidla v období novu (cyklus rudého měsíce), což se stalo mě, nebo kolem úplňku (cyklus bílého měsíce). Má tvůrčí energie tedy nebyla sladěna s tvořivou silou úplňku, ale s novem. Což znamená, že mé tělo se po mém posledním porodu nenaladilo na to, abych znovu počala další život v podobě fyzického dítěte, ale naopak, abych mohla využít svou energii ke svému vnitřnímu vývoji, tedy např. k tvorbě nových projektů coby mých duševních dětí. Má to svoji logiku, že?

Pro ty, kterým jsem zamotala předchozím odstavcem hlavu, cituji nedoslovně níže Mirandu Grey.

Cyklus bílého měsíce neboli cyklus „dobré matky“ – Menstruace přichází okolo novu a ovulace kolem úplňku. Tento systém je oslavován ve většině náboženstvích a obřadech plodnosti. Setkává se při něm tvořivá síla měsíce a ženy, takže tvůrčí energie směřuje k početí dítěte nebo založení rodiny.

Cyklus rudého měsíce neboli cyklus „zlé ženy“ – Menstruace přichází v období úplňku a ovulace kolem novu. Tvůrčí energie nesměřuje k plození dětí (realizaci ve hmotě), protože k ovulaci dochází v období „temnoty“ novu. Tvůrčí energie je zcela zaměřena na vnitřní vývoj. V knize se můžete dočíst, že muži tento cyklus vnímají jako silnější a nekontrolovatelnější, proto bývá označován jako cyklus, zlé ženy, moudré ženy, svůdkyně nebo šeredné čarodějnice, jež uplatňuje svou sexualitu na něco jiného než rození další generace.

Ženy, které žily v cyklu rudého měsíce, byly vyloučeny z úplňkových obřadů a oslav ovulujících žen. Připomínaly totiž temnou stránku zářivého měsíce v úplňku.

 V době naladění se na cyklus rudého měsíce se v mém životě odehrávaly tři zásadní věci:  1) vytvořili jsme s Martinem naše webové stránky, abychom inspirovali všechny, kterým by se mohla inspirace hodit, 2) založila jsem ženský kruh a za 3) jsem učinila zásadní rozhodnutí svého života, a to, že se budu věnovat tomu, co mě baví a co mi dává smysl, že budu doprovázet ženy těhotenstvím a porodem a budu jim oporou. Děkuji mému tělu, že se naladilo směrem, kterým jsem v té době potřebovala a že podpořilo mé úmysly!

Několik měsíců jsem byla tak úžasně sladěná s úplňkem, že jsem si nemusela do kalendáře značit příchod menstruace. Stačilo se jen podívat v noci na oblohu a věděla jsem, ve které fázi cyklu jsem. Dokonce jsem v té době byla na prohlídce na gynekologii a na otázku, kdy jsem měla poslední menstruaci, jsem musela požádat o to, aby se doktorka a sestra podívaly do kalendáře, kdy byl úplněk! Přišlo jim to zábavné, ale k mému překvapení a tom, že je to možné, nic nevěděly, poznamenaly však, že je to vlastně dost praktické! Skvělé, pomyslela jsem si, vnesla jsem osvětu do profesionálních gynekologických kruhů!

V létě jsme si naplánovali dovolenou u moře. Poprvé v životě jsem neřešila, že mám mít své dny zrovna na jejím začátku. Opravdu jsem si ten pocit užívala. No a co, tak budu prostě část dovolené krvácet, nevadí mi to! Má menstruace není problém a už nikdy nebude! Ale co se nestalo, možná právě díky tomu, že jsem svou menstruaci přijala a odevzdala se jí, přišla o 4 dny dřív a do letadla jsem nastupovala po jejím skončení. Od té doby se mé tělo začalo pomaličku přelaďovat až….

Až jsem se letos v březnu naladila na cyklus bílého měsíce a opět na den přesně! Tentokrát tedy menstruuji na nov. Nevím, jestli se mi tím mé tělo snaží říct to, že je na čase vyzvednout si tam shora ještě jednu duši, která na nás prý čeká, jak nám bylo řečeno jednou vidoucí ženou. Jedno je ale jisté, že synchronicity, které se mi v životě podařily vysledovat, do sebe vždy sedly jako zadek na nočník. A já mám radost, že tak život funguje a že nic není náhoda! Protože na ty já přece nevěřím! A hlavně, že vnímám a cítím a prožívám! A jestli k nám přijde ještě jedno děťátko! Přivítáme jej! 

Autor: Monika Valová
5. 4. 2016 / Ženské
Jak se Mariánka narodila, aneb porodní příběh z pohledu duly a přítelkyně

Když jsem se v létě seznámila s Martinou, hned jsem věděla, že si budeme blízké. Bylo to takové to přátelství na první pohled, kdy jedna má na jazyku zrovna to, co druhá povídá. Přeletěla jiskra a už jsme pusy nezavřely. Já čerstvě máma 4 dětí a ona zrovna 4. čekala. Obě vysokoškolačky, které daly přednost své rodině a svým snům před kariérou. ÓOO jaké dvě bláhové duše se setkaly! :)

 

Stejně jako jsme si rozuměly v názorech na život, bylo naším velkým společným tématem její těhotenství a touha po přirozeném porodu. Ani nevím přesně, jak jsme se dostaly k tomu, že bych mohla být přítomna u jejího porodu. Ale vzhledem k tomu, že jsme si tak v mnohém ladily, obě jsme si to přály. Já ze zvědavosti a touhy zažít porod z druhé strany, ona proto, že ve mně cítila zázemí, které potřebovala ke splnění svých porodních přání.

Celé těhotenství naslouchala svému srdci, a přitom nezapomněla naslouchat své dceři v děloze. Velmi stála o to, aby se jí porod rozběhl sám a nemusela na indukci jako u předešlých porodů. Toužila po prožitém zrození svého dítěte. Když se však její těhotenství přehouplo do 42. týdne, bylo po Vánocích i Silvestru a Mariánce se nechtělo stále ven, domluvila se v porodnici, že nastoupí na vyvolání. Vážím si jí za to. Udělala to tak, jak to bylo nejlepší pro ni o pro děťátko.

Přijela jsem za ní kolem 11 hodin dopoledne, zrovna ležela po zavedení části tablety a čekala, kdy to vypukne. Povídaly jsme si a nic se nedělo. „Snad tenhle porod zase neprokecám“, zaznělo jí z úst. Její muž seděl u okna a občas mrknul na hodinky, snad stihne chlapy a objednanou hospodu na zapíjení své dcery! Nechci mu křivdit, byl skvělý. Pro něho jako muže byl porod manželky velmi silnou zkušeností. Tiše seděl nebo stál, snažil se být k užitku, ale nevěděl jak, a tak do ničeho nezasahoval. Raději nedělat nic než něco zkazit. Pro ženu je sedící muž tichou podporou a tvůrcem bezpečného zázemí v neznámém nemocničním prostředí, což není málo. Mnohdy muži trpí, když vidí svou milovanou ženu v bolestech a kdyby mohli všechno uspíšit, vykoukali by pro každou rychlejší minutu hodinky. Stejně na tom byl Pavel.

Po zavedení další části tablety se porod pozvolna rozbíhal. Už je to rok, co jsem se dívala na Martinu a vnímala to obrovské napojení ženy na svou božskou sílu. Pokoj jako by ztichl a vzduchem se šířily drobné vibrace jejího dechu. Vůně feromonů rodící ženy a mé zkušenosti z vlastních porodů mě vtahovaly do procesu porodu, kterého jsem se stala účastníkem ne tělem, nýbrž srdcem.

Byla jsem tichou společnicí, která se snažila být oporou. Nebýt viděna, kde nemám a být cítěna, kde mám. Pomáhala jsem jí tak, jak bych pomáhala sama sobě, kdybych byla na jejím místě. Když čas od času přišel doktor s dotazem, jestli nechce porod uspíšit prasknutím plodové vody, podívala se na mě a věděla jistě, že toto nechce. Má přítomnost jí připomínala všechny její porodní přání. Mnohokrát jsme spolu probíraly, co si přeje a co ne, a proto stačilo jen být jí na blízku a podpořit jí v tom, aby nepodlehla tlaku, který lékař vyvíjel.

Martina nechtěla prasknout plodový obal, protože z předchozích porodů věděla, co by to znamenalo. Rozběhly by se jí kontrakce, aniž by na ně bylo její tělo připraveno a začala by vypuzovat miminko i přes malý porodní nález. Takto se jí to už stalo třikrát a tentokrát toužila po tom, aby to bylo plynulé. Samotnou ji zajímalo, jestli je vůbec schopna otevřít své porodní cesty úplně a porodit bez nepřirozeného zásahu třetí osoby. V každé chvíli, kdy odmítala lékaře s urychlením porodu, byla tak odvážná a silná!

Masírovala jsem své přítelkyni při kontrakcích záda a napadlo mě, že by masáž prováděl dost dobře i Pavel. Posadila jsem ho tedy na místo, kde jsem ještě před chvílí seděla já a vysvětlila mu, co má dělat. Potom jsem ustoupila a nechala je sdílet intimní chvíle plné bolesti a lásky společně. Tak se stal Pavel aktivním rodičem při porodu svého dítěte.

Bylo před šestou v podvečer, když se začaly kontrakce stupňovat a porodní asistentky si zrovna vyměnily službu, nádherný Martinin zpěv utichl a nahradily jej steny. Možná se do ní vkradlo i trochu nedůvěry a obavy, že to nezvládne, protože bolest se už nedala prozpívat. Říká se, že porod je malá smrt. Žena pohroužena do sebe nevnímá nic než sebe a blížící se miminko. Zaběhla jsem pro porodní asistentku, protože Marťa nemohla popadnout dech a vyplašilo ji to.

Jenže to už ses drahá Mariánko drala na svět rychlostí blesku s čepičkou na hlavě. Tak se říká tomu, když vychází miminko ven v plodovém obalu. Ten praskl, až ve chvíli, kdy jsi měla hlavičku venku. Potom tě tvoje maminka poprvé pohladila, ležela přitom na zemi v bezpečné náručí tvého tatínka a už jen párkrát zatlačila, abys vyklouzla jako rybka z vody. A pak tě dlouho předlouho nepustila a ty ses okamžitě přisála k jejímu prsu a byla jsi celá blažená z toho sladkého mlíčka, které ti proudilo do pusinky. Já to musím vědět, protože jsem byla jen pár centimetrů od tebe.

Nakonec jsem pohlídala, aby ti dotekla pupečníkem všechna krev z placenty. Pohladila jsem tebe i maminku a rozloučila se s vámi, protože tím moje úloha tiché porodní průvodkyně skončila.

 

Autor: Monika Valová
17. 2. 2016 / Ženské