Špinavé ponožky na gauči

My to ty chlapy prostě nenaučíme. Trochu je podezírám, že už to trénují od mala, aspoň ti moji malí jsou už teď hotoví mistři. Já zas trénuji svou trpělivost. Zapomenuté kusy oblečení likviduji denně z různých kuriózních míst v domě. Mikina na kuchyňské lince, ponožky na jídelním stole, trenky na židli, zpocená trička kupící se na radiátoru v koupelně. Uf!

 

Schválně, kolikrát už to od vás manžel slyšel? “To si je nemůžeš složit a dát do skříně?” Nevím, jakou vtipnou odpověď vytáhne ten váš, ale Martin mi prostě řekne, že jsou trička rozešpiněná na různá použití. Jedno na sport, jedno na doma, jedno do práce, jedno na spaní.... ani už nevím, jaký je jeho rekord v počtu triček jednou oblečených a poválených na horší časy. Když je ale vyperu a poskládám do skříně, nevypadá, že by mu to nějak vadilo. Ale nechci mu křivdit, někdy se ozve: ”Tady jsem měl tričko, kde je?” 

Štve vás to? Připadáte si občas jako uklízečky? Nabídnu vám jiný úhel pohledu. 

 

Den po Martinově nehodě, kdy ležel na ARU v bezvědomí, jsem se z nějakého důvodu ocitla u něj v pracovně. Na židli bylo několik kousků oblečení a mezi nimi jeho oblíbený domácí svetr. Vzala jsem ho do rukou a přítáhla si jej bez přemýšlení k nosu a zhluboka se nadechla. Ucítila jsem ho. V duchu mi blesklo hlavou: ”Jestli to bude trochu možné, probuď se, lásko.” A pak jsem si ho oblíkla, sedla si na židli a koukala do blba. Neměla jsem komu jízlivou poznámkou říct, že je bordelář. Byla jsem vděčná za ten kus hadru, který mi voněl po manželovi a který zůstal v pracovně zapomenutý, možná na horší časy. A ty teď nastaly.

Asi dva dny jsem za tím svetrem chodila než přišla Martinova máma a hodila ho do špinavého prádla. Vlastně cokoliv, co někde položil, pro mě bylo jako setkání s ním. I jídlo, které má rád, mě k němu přibližovalo. Jakoukoliv bordelařinu jsem najednou uměla přehlídnout, nebyla důležitá. Za to jsem si uvědomila, kolik věcí se musím naučit dělat za něj, kolik mi to zabírá času. Kolik ponožek bych asi musela posbírat, abych nad tím strávila ty hodiny, které věnuje svým povinnostem pro nás?

Myslím, že v soužití muže a ženy dochází časem k takovým nesrovnalostem, kdy si oba navzájem myslí, že dělají pro toho druhého víc. Chcete objektiní pohled? Přes svou práci však jen nevidíme práci toho druhého. Došlo mi taky, že s některými věcmi nepohnu a smířím se. Oni ty ponožky a trenky všude prostě nemůžou změnit, protože na tohle jsou vázně barvoslepí. My sice vidíme barevně, někdy až moc, ale výčitkami jim pohled na svět nezměníme. Netvrdím, že po nich máme bez řečí uklízet cokoliv a bát se ozvat, snažím se říct, že pro naštvanost, že nedělají něco podle našich představ, nevidíme to, co pro nás dělají. To pozitivní, co dělají, bereme často jako samozřejmost.

Sdílím jen to, co jsem uviděla, když tu nebyl a já se bála, že už se nevrátí. Sdílím to i proto, že si myslím, že si to můžete uvědomit i bez tragické události v rodině.

Takže teď prostě jdu a hodím ty ponožky do koše se špinavým prádlem, protože jsem vděčná, že ten, který je tak nechutně odložil na gauč, je tady s námi a já už díky němu zase nemusím ráno vstávat, budit děti do školy a chystat jim svačinu. To dělá Martin, abych se mohla dospat po noci, kdy se budím s Mariánkem.

 

PS: Můj drahý muži, jestli to čteš a já vím, že jo, protože ty čteš všechno, co tvá oblíbená blogerka píše, rozhlédni se kolem sebe a když tak víš, kam s tím... :)

Autor: Monika Valová
8. 3. 2019 / Hlavní články
Recenze na body z merina značky Duomamas

Jedno je jisté, recenze na produtky mě asi nebudou nikdy živit, protože se snažím o to, abych moc produktů nepotřebovala. Naše děti to vidí trochu jinak, a tak jim dopřáváme, ale u věcí pro sebe jsem šetrnější a totéž u Mariánka, který v roce ještě nemá rozum z toho, jestli je hračka nová nebo po sourozencích. Ale ono je asi v pořádku, že nejprve začnete u sebe, a potom jdete okolí příkladem. A tak potom, co mi Šimon zabavil skoro všechny ponožky, chodím doma celou zimu bosky (to je vtip, chodila bych bosky tak jako tak, protože to mají moje nohy rády), tahám pořád dokolečka svoje oblíbené turky než se mi rozpadnou a mám pocit, že jediné, co pořád nakupuju je jídlo. Ale o tom vůbec nechci psát! Úplně jsem odběhla od tématu.

 

Když byl Mariánek novošek, měla jsem pro něj půjčenou merino kuklu a ta byla fakt super. Ale taky měl půjčené merino body, které mě při doteku přišlo takové nepříjemné a kousavé a já mu ho proto neoblíkala. A protože byl do roku hodně nošený a já se všude dočítala o úžasných vlastnostech dětského oblečení z merina, domluvila jsem se s Evou z Duomamas, že otestuju na Majdovi jejich rostoucí body, které se dá díky extendoru (prodlužovací díl) zvětšit o 3 velikosti. Myšlenka miminkovské slow fashion se mi moc líbí. Znáte to, jak rychle vytřídíte ty pidi věci, aniž by je děti vynosily. Představa, že toto bodynko bude nosit rok, možná dva, matce, která se snaží přemýšlet nad tím, co kupuje, učarovala. Díky tomu si můžete dovolit investovat do fair trade výrobku, kvalitního materiálu a podpoříte českou výrobu, protože to není věc na 3 měsíce.

 Mariánkovi je 14 měsíců a už jej nosí nosí přes půl roku. Bodynko má dlouhé manžety, takže se rukávy mohou prodlužovat a zkracovat o několik centimetrů a extendor nám stále leží nepoužitý ve skříni. Co mě ale vážně překvapilo, tak jemnost materiálu. Vůbec nekouše, takže už vím, že není merino jako merino. Duomamas používá merino vysoké gramáže, které je příjemné do ruky i na tělo. Přiznávám, že je to nejčastěji oblékaný kousek Majdovy garderoby. Oblíkám mu ho pořád dokola, protože mu je v něm teplo a když ho na procházku ven moc navleču, tak vím, že mu pod kombinézou nebude ani zpocenému zima. Merino nesaje mokro jako bavlna a rychle schne. No a to se hodí i v případě, kdy mu rostou zrovna zuby a slintá. Bavlněné bodynka převlíkám i dvakrát denně a toto má celý den až do večera.  

Merino má tedy termoregulační vlastnosti a samočistící funkci. Ale nesibuji vám, že když si ho dítě pokype mrkví, zázračně se do dalšího dne ta mrkev vstřebá. Merino neumí zázraky! Ještě chci vypíchnout 100% baby friendly barvu. Na té hnědé nejde nic vidět, ani ta mrkev :D  Od jeho narození mám ráda takové zemité přírodní barvy, které se dají s čímkoliv dobře kombinovat. No já to body prostě miluju a tečka a teď má ještě přidanější hodnotu, protože se v něm poprvé sám v prostoru postavil a taky udělal první krůčky. Jsem zvědavá, jaké poprvé ještě v bodynku zažije.

Trochu jsem očekávala, že budu mít problém s praním, protože se tento materiál doporučuje prát ručně. Ale je to rychlovka, vlastně ho jen přečvachnu v umyvadle ve vlažné vodě a přehodím přes žebřinové topení a je do hodiny suché. Přiznám se, že už jsem ho asi dvakrát omylem hodila do pračky a jednou i do sušičky a přežilo bez úhony, ale snažím se to hlídat, protože Duomamas zřejmě ví, proč doporučuje prát v ruce.

Aby to nebylo jen o pozitivech. Po pár měsících se u manžet udělaly drobné žmolky, ale ty odstranila ta sušička, takže je zase jako nové a víc už mě nenapadá. Snad jen ta pořizovací cena je vyšší, ale už chápu proč. Za mě je to super kousek funkčního oblečení, který díky variabilitě velikostí a velké užitné hodnotě snese každý dětský šatník.

A protože se tak osvědčilo, koupila jsem k Vánocům u Duomamas své malé neteřince kuklu z merina, aby jí bylo teď v zimě u maminky v šátku teplo a nepotila se jí hlavička. Moje sestra je s ní taky moc spokojená.

 

Takže výrobky zn. Duomamas můžeme obě doporučit. 

 


foto: Lulu Sutton 

 

 

 

 

Autor: Monika Valová
22. 1. 2019 / Články nad patičkou