Když zjistíte, že nemůžete být všemi milována.

Zvažovala jsem, jestli o tom psát nebo ne, je to takové moc osobní. Neprásknu tím na sebe hodně? Napsat to ale musím, protože myšlenky, které často neumím vyslovit nahlas, plynou při psaní úplně samy. Je to taková autoterapie několikrát si je potom přečíst a nechat působit i z vnějšku. Často se mi uleví nebo cítím, že to chce ještě jiný pohled na věc. Něco vymažu, něco připíšu. Navíc je pro mě výzva být upřímná k sobě a zároveň i ke světu. Dnes se mi otevřelo téma, které jsem do sebe nechala zasít už hodně hodně dávno.

 

Vždycky jsem byla taková hodná holka. Zodpovědná a samostatná, v pubertě jsem trochu revoltovala, ale celkově nic, z čeho by byla vtipná historka pro vnoučata.

 

Kvůli tátovi jsem hrála závodně tenis, mámě jsem roky dělala vrbu a slyšela i to, co dospívající dceři sebere iluzi o manželství a já tak všem na gymplu říkala, že se nikdy nevdám. Děda toužil po tom, abych šla na práva, tak jsem šla. Pořádkumilovná babička ve mně měla vnučku, která má své věci tip ťop. Teprve nedávno jsem zjistila, že mé životní nastavení zavděčit se všem, pramení v dětství. A že způsobilo potřebu být se všemi zadobře, a také touhu být všemi milována. Takže, pokud jsem se s někým dostala do křížku, dost mě to na dlouhý čas vzalo. Jenomže to nechceš!

 

Bezpodmínečně umíme přijmout pouze své děti, s partnerem už je to pracnější a o sebepřijetí ani nemluvím. Takže je vcelku jasné, že to nastavení musím přepnout, abych se na tomto světě plném lásky, ale i závisti nezbláznila.

 

Program - “Moje vnitřní dítě očekává lásku jako odměnu za to, jak se chovám. A vůbec nepřipouští, že někoho můžu i pěkně štvát. Vnitřní dítě nerozumí tomu, že se nejde zavděčit všem, a proto to pořád zkouší.”

 

Protože jsem už velká holka, Přichází mi do života i lidé, kteří mě vysávají jako upíři, a přesně na nich praktikuji radu, kterou jsem dostala od jedné moudré ženy “pošli je ze svého života pryč, můžeš si to dovolit”. A tak to od té doby dělám a čistím svůj prostor od těch, se kterými se necítím dobře a učím se nebrat si osobně, když se na mě za to hněvají a nemají mě rádi. Mají na to totiž právo. Stejně jako já mám právo zvolit si, komu svou energii věnuji. 

 

Naučit se nebrat si věci osobně je pro mě stále výzva. Je osvobozující uvědomit si, po tak dlouhé době, že to, co si o mně myslí ostatní je jen projekce jejich vlastního pohledu na život a že já si můžu žít ten svůj, aniž bych potřebovala jejich hodnocení. Ačkoliv je to po těch letech, kdy jsem žila více pro ostatní a méně pro sebe, dost fuška.

 

Nechci, aby to vyznělo tak, že mě moji rodiče a prarodiče nějak nezvykle zatížili, naopak. Díky nim jsem se naučila být ohleduplná, starostlivá a laskavá. Ale díky sobě se teď učím být zodpovědná za to, že někomu řeknu “ne”. Už bylo načase přestat řešit, co na to řeknou druzí. 

 

Občas si čtu svůj otevřený deník i měsíce zpětně a prožívám některé okamžiky znovu a znovu a jsem ráda, že jsem to tehdy ze sebe uměla pustit ven. Myslím, že i v tomto případě to nebude jiné.

Autor: Monika Valová
18. 9. 2018 / Důležité články
Recenze na kojící šaty od Brundibáry

Jednou jsem takhle brouzdala po netu a uviděla na fotce kamarádku v kojících šatech. V tu chvíli jsem si jako správně marnivá ženská řekla: “tak ty si rozhodně musíš také pořídit”.

 

Některé věci nepotřebujeme hned a necháváme si čas na rozmyšlenou, ale šaty, které jsem pro sebe a vlastně i pro vás testovala, byly láska na první pohled a hned jsem se rozhodla, že je chci. Prostě mi od té chvíle ve skříni chyběly, znáte to, že?

Po několika prokojených letech, během kterých jsem si mylně myslela, že kojící oblečení je mi na dvě věci, protože není nic jednoduššího než si vyhrnout tričko, jsem se rozhodla se, že chci vyzkoušet kojení na veřejnosti bez odhaleného bříška.

A tak vám dneska píšu na základě vlastní zkušenosti, proč je fajn pořídit si kojící outfit, resp. tyto šaty od Barbory Kubínové alias Brundibáry.

Objednávala jsem si je na jejím webu www.brundibara.cz nebo na fleru, už nevím jistě, ale pamatuji si, že jsem potřebovala poradit s velikostí, a tak jsem jí napsala a ona mi ochotně poradila. Než jsem však objednávku dokončila, všimla jsem si, že se chystala se svým stánkem na festival respektu k porodu v Opavě, kde jsem měla přednášku, a proto jsem se s ní domluvila, že si je tam nejprve vyzkouším, a potom objednám ve vzoru, který se mi líbí. A tak jsme se na pár chvil setkaly i osobně.

Pokud jste na tom jako já a máte pocit, že mateřské oblečení, určené na kojení, je zbytečné. Čtěte dále, třeba změníte názor a uděláte si radost.

Šaty, které mám doma, jsou ušité z pružného bavlněného úpletu. Na první pohled byste ani nepoznali, že jsou určeny pro kojící mámy. To se mi na nich moc líbí. Oblíkám si je, i když jedu někam bez Mariánka a kojit se nechystám. Nosím je asi druhý měsíc a nejvíc mě mrzí, že jsem si je nepořídíla už v těhotenství, protože by snesly i těhotenské bříško.

Šaty mají elegantní lodičkový výstřih a vpředu na prsou dvě vrstvy látky, která není krčivá a po kojení se hezky vrací do původního stavu.

Když potřebujete kojit, jednoduše zvednete horní vrstvu a tu spodní stáhnete dolů, čímž vám vznikne místo na "prso ven". Můžete v nich decentně kojit i na veřejnosti, aniž byste odhalovala víc než je potřeba.

Od té doby, co jsem maminkou je pro mě prioritou pohodlí a příjemný materiál, protože to, jak se cítím odráží mé chování a náladu a tudíž i vztah k dětem. Když si nejaký oděv oblíbím, nosím jej často, a proto kvituji, když se mi po pár vypráních nerozpadne. Nedělám kompromisy a nakupuji tak, abych mohla kombinovat s tím, co už mám ve skříni, aby zkrátka a dobře zůstal obsah mé skříně minimalistický a já si domů netahala zbytečné věci. Neřídím se módními trendy, ale stylem, který mi sedí. A teď mi tam přibyl kousek, který mi v něm hodně chyběl. Kojící šaty, které si obleču a cítím, že podtrhují nejen mou ženskost, ale také mateřství.

Šaty mají lichotivou délku pro ženy, které chtějí být elegantní a zároveň se při kojení v sedě nemusí zabývat tím, zda nemají příliš odhalená stehna nebo neukazují nezbednému oku někoho jiného ještě víc. Jejich délka zůstává lichotivou i při navázání miminka do šátku, kdy chtě nechtě každé šaty povyskočí trochu nahoru.

Když jsem kojila Mariánka v šátku, nikdo netušil, co právě děláme.

Šaty jsou parádně multifunkčí. Přes den s teniskama, večer s lodičkama. Od jara až do zimy. Miluju oblečení, které se hodí na různé příležitosti a rychle nezestárne.

Cítím se v nich moc dobře, ale když už píšu recenzi, tak bych chtěla zmínit dvě změny, které bych na nich uvítala. Jednou z nich je, že bych upravila délku horní vrstvy vrchního dílu u žen s většími prsy, jako jsem já. Ne že by nezakrývala prsa dostatečně, ale dokážu si představit, že by mohla být o 2 až 3 cm delší. Vzhledem k tomu, že Barbora šije šaty na objednávku, asi nebude problém domluvit se na individuální délce podle potřeby. Mě to předtím nenapadlo, ale u dalších šatů nebo trička bych ji o to požádala, a tak se nebojte ani vy.

Protože mám stále pár těhotenských kil navíc v oblasti pasu, jsem zvyklá nosit spíše oblečení se sníženým pasem, které to maskuje. Takže si myslím, že kdyby bylo řasení sukně níže, cítila bych se v šatech ještě lépe. 

Z vlastní zkušenosti vím, jak my matky na sobě šetříme. Když si máme koupit něco jen pro sebe, dvakrát si to rozmyslíme . A zvlášť u oblečení, které je určeno na určité životní období, máme pocit, že jej stejně pořádně nevynosíme, a tak si jej nekoupíme. U šatů, o kterých vám dneska píšu, však už teď vím, že je vynosím do roztrhání a možná, že mi ještě pár let po odstavení Mariánka, když si je obleču, budou připomínat, jaké to byl krásný pocit, když jsem kojila. Prostě zůstanou ve skříni i pak, ale rozhodně nejen z nostalgie.

A ještě jednu věc bych chtěla zmínit. Když jsem si je vybalila, moc hezky voněly. Tak šaty z běžné konfekce z nákupního střediska nevoní. Tak voní, když přijdou od někoho, kdo je šije s láskou. A s láskou se potom i nosí.

Nosit oblečení od konkrétní ženy, která do šití dává kus své energie mi dává smysl. Barboře se navíc povedlo spojit krásu, praktičnost a účelnost. A tak je mi ctí, že jsem je mohla vyzkoušet. Pokud se chcete cítit u kojení také krásně žensky, doporučuji vám je všemi deseti.

PS: Brundibáru najdete i s jejími novinkami na facebooku  

 

 

 

Autor: Monika Valová
29. 7. 2018 / Důležité články