Dlouhá sukně

Chci se cítit žensky a vím, že v sukni bych mohla. Navíc žena v sukni se líbí i mužům. A já se chci líbit – nejvíc svému muži, ale i těm ostatním, jsem prostě žena, máme to tak všechny. Jenže nesnáším silonky. Jednak se mi na nich udělá hned oko a za druhé zrovna prostě nemiluji, jak se mi zaryjí do pasu. Pokud nechci mít své ženské boky zvýrazněny pneumatičkou, vytáhnu si silonky až pod prsa, a to taky nesnáším! Není to pohodlné. A nemám ráda silon.

Dlouhá sukně

Vyzrála jsem nad problémem. Nechala jsem si ušít dlouhou sukni. Je ženská, pohodlná, krásná. Ukryje, co má a co má i zvýrazní! Sluší mi! Je originální a nápaditá, ať si ji obleču kamkoliv, líbí(m) se!!! Můj muž se na mě nemůže vynadívat. Zářím svou ženskou energii do okolí, přitom mám pod ní schované ponožky. Takové módní faux pas, ale vem to čert, nikdo o nich neví. Nejdou vidět, sukně zakrývá kotníky. Když jdu s dětmi na hřiště, vezmu si k ní klidně i své růžové tenisky a puberťáci jen zírají! :-D

Nevystačím si s jednou, chci jich více a krásně barevných! Aby zářily do okolí dobrou náladu. A tak na webech obdivuji látky a úkoluji svou kamarádku, která šije fakt krásné sukně a nejen je, aby mi zas nějakou originální ušila! Tady koukněte! Je to závislost – pozor na to!!! Ale skvělá, inspirující a tak babsky trhlá! Ale stejně, zkuste to! Kupte si ji nebo ušijte a dejte mi vědět, jak se v ní cítíte!

Mám trochu odvážný a sebevědomý tip – zkuste si pod ní pro jednou jen tak nevzít kalhotky. To je potom pocit svobody! Máte své malé hanbaté tajemství!

Pokud se jen tak neodvážíte, může se stát, že se budete muset odvážit kvůli svému zdraví. Mívám občas zvýšené množství kvasinek, všechny známe ten svědivý pocit, který s sebou vlečeme a nemůžeme na něj zapomenout. Nic nezabere tak rychle jako dlouhá sukně, pod kterou si nevezmeme spodní prádlo. Kvasinky totiž nesnášejí čerstvý vzduch!

Tak do toho, milé mé spřízněné ženy!

Autor: Monika Valová
4. 8. 2015 / Články nad patičkou
Hra se vzduchem,

Mám ráda víkendová rána. Dům je nás plný a přitom všude tichá pohoda. Nemusíme nikam spěchat nebo se do ničeho nutit. Občas klidné lenošení v posteli naruší ječící dítě, kterému to druhé něco provedlo nebo to třetí provedlo něco tomu druhému nebo prvnímu nebo třetí čtvrtému či čtvrté prvnímu (takhle bych mohla počítat dlouho a kdo ví, jestli bych se dopočítala ☺, ale dokud neteče krev, je to jejich boj! Nikdo mě nedostane z postele dřív než v devět.

Hra se vzduchem

To ráno jsem se probudila jako každý den s náručí plnou dětí, které spokojeně spaly s prsem v puse. Starší dvě se dívaly v obýváku na pohádky. Chvilku jsem ležela a jen se tak dívala do stropu, když v tom ostrý paprsek světla pronikl škvírou v okně a ukázal mi, jak vypadá vzduch, který dýcháme. Najednou jsem měla na pár okamžiků možnost uvidět neviditelné.

Hra se vzduchem

Děkuji, zase jsem si uvědomila, jaký dar je žít tady a teď.

Čím více se umím radovat a pozorovat, tím více štěstí prožívám a tím více úžasných věcí vidím v těch věcech běžných na první pohled neviditelných.

Hra se vzduchem

Autor: Monika Valová
4. 8. 2015 / Všechny články