Královna svého života

Má žena, která je matkou, právo vypadat a cítit se dobře? Tuto otázku si kladu pokaždé, když si jdu přes den umýt vlasy, když si dovolím ten přepych si je vyfoukat a nenechám je samovolně uschnout. Myslím na to pokaždé, když se líčím nebo si tajně sním něco dobrého a nikomu o tom neřeknu.

 

Neměla jsem se podělit? Nejsem už v té koupelně dlouho? Ne, neměla. Ne, nebyla. Můžu si to dovolit, je to pro mě potřebné a důležité. A chci se tady na světě cítit krásně a také chci, aby moje dcera viděla, že to lze.

 

 

Žádná žena se jako matka nenarodí a žádná nemá na mateřství školu. Tolik času jsme věnovaly učení se “důležitějším” věcem. Ale být matkou je ve chvíli, kdy poprvé vezmete své dítě do náruče, ta nejdůležitější, život měnící a nejméně natrénovaná věc na světě. A přitom jsme stále tou samou ženou. Stále máme možnost žít tak, jak to cítíme. Nesmíme přehlížet naše touhy, potřeby a přání. Jen se musíme naučit, jak se sladit s dítětem, mužem a rodinou. A to je fakt velká výzva! Na to se nedá předem připravit, to se musí učit za pochodu.

 

My ženy se pozorujeme navzájem, srovnáváme, odsuzujeme a velmi často jsme schopné vidět u ostatních, co dělají špatně, ale u sebe ne. Bojíme si říct o pomoc, abychom nebyly taky souzené. A přitom mít důvěrnici by se to fakt hodilo. Mít někoho, kdo vám bez váhání a upřímně řekne “to jsi fakt posrala” anebo taky “hele, na to máš právo”. Nebojme se sdílet své pocity. Nestyďme se za to, že třeba dneska nevíme kudy kam, pusťme to ven. Nedržme to v sobě, nestřádejme to. Jednou pomůžu já vám, příště vy zase mně.

 

Ženy na mateřské mají často pocit, že jsou separovány od zbytku světa, že jsou jen služky, kuchařky, měničky plen a že jim jejich bezdětné kamarádky utekly někam do neznáma, kde se upatlaná trička a mastné vlasy nenosí. Potřebují se však také bezpečně vypovídat, nechat se vyslechnout a zjistit jako posluchač sama sebe, v čem tkví to mateřské tonutí. Nebýt s tím sama. To, že uz se necítím vůbec jako žena, ale jsem jen matkou, je přirozený důsledek, který vychází z toho, že jsem pro sebe dlouho nic neudělala. Do této role jsem se však dostala sama, protože jsem promarnila příležitost si ten přechod na vlastní kůži prožít a naučit se to pěkně pomaloučku. Víte, kam mířím? Mířím k promarněnému šestinedělí.

 

Do role “všichni jsou přednější než já” se uvrhneme jen my samy tím, že jsme si ukradly ten nejcenější čas, během kterého si mohlo vše sednout. Šestinedělí.... 

 

Šest neděl po porodu je překlenovací období, kdy má žena sílu si vše uspořádat v hlavě, v klidu a nenuceně, pro pozdější období. Jenže místo toho, aby se věnovala jen sobě a miminku, snaží se začlenit do životního rytmu, na jaký byla zvyklá. S každým dalším dítětem se však rytmus rodiny mění a pokud se žena nenaladí během prvních pár týdnů, může mít po zbytek následujících let pocit, že jen dohání rozjetý vlak. A přitom úprku není místo na pleťovou masku po ránu, kafe s kámoškou nebo tanec na oblíbenou písničku při vaření oběda.

 

Moje rada, vyzkoušená a jednoduchá. Mám 5 dětí, je deset dopoledne, ležím v posteli a píšu tento článek... (víc už psát nemusím, ne?) Když věnujete prvních 6 týdnů péči o sebe, odpočinku a dopřejete si milión chvilek v náručí s miminkem, mužem a staršími dětmi, nastupujete klidně do stojícího vlaku, vybíráte si kupé s pohodlnými sedačkami a těšíte se na to, až se vlak rozjede za novým dobrodružstvím. 

 

Šestinedělí je klíčem ke šťastnému rodinnému životu. I když se vám to nemusí pozdávat. Vím, o čem píšu. Klidné a prožité šestinedělí je obdobím vstupu do nového života, který chcete žít nejen jako matka, ale zároveň jako žena, milenka, kamarádka.... Prostě jako královna svého bytí. Moc se mi líbí přívlastek Vendy Kociánové - labužnice života. To je přesně ono! 

 

 

Chci o šestinedělí více psát, protože je to nejvíce podceňované a zároveň jedno z nejdůležitějších období v životě ženy. Je to dlouhý přechodový rituál, o kterém se málo mluví a ještě méně se v naší společnosti prožívá. A pokaždé, když mi nějaká žena napíše nebo řekne, že se inspirovala mým šestinedělním albem na Fb, mám ohromnou radost a zahřeje mě to u srdce, protože mám zpětnou vazbu k tomu, že věnovat se těmto tématům má smysl.

Autor: Monika Valová
21. 9. 2018 / Hlavní články
O prospěšnosti kojení z pohledu fyziologického a sociálního

Světová zdravotnická organizace doporučuje kojit děti plně do šesti měsíců, postupně zavádět příkrmy a dále kojit do dvou let a více. Byla bych velmi ráda, aby se toto doporučení stalo přirozeným standardem v naší moderní společnosti a ženy přestaly pochybovat o tom, že jsou schopné nakrmit své děti mlékem tvořeným v jejich moudrých tělech. Proč je kojení tak důležité a co je potřeba udělat z mého pohledu, aby žena plně kojila, začala přikrmovat podle skutečné potřeby svého dítěte a kojila do dvou let, možná i déle?

 

Otázku kojení otevírám se svými klientkami již v průběhu těhotenství. Poskytuji informace prvorodičkám, ale hlavně ženám, které měly problémy s kojením po předešlých porodech, neboť ty především jsou v dalším těhotenství ohroženy strachem a pocitem vlastního selhání. Jako průvodkyně těhotenstvím, porodem a dobou po porodu vím, že velmi důležitým odrazovým můstkem pro úspěšné kojení je samotný porod a to, co se odehrává bezprostředně po něm.

Po přirozeném porodu s následnou možností kontaktu matky a dítěte kůži na kůži a nepřetržitým bondingem se ženě vyplavuje vlastní na míru připravený koktejl hormonů. V této (ideální) situaci je více než pravděpodobné, že žena příjme kojení jako jediný možný způsob výživy svého dítěte a nebude o sobě pochybovat. V případě porodních komplikací či neopodstatněných rutinních zásahů do porodu a po porodu se žena stává zranitelnější a může u ní dojít k pocitu méněcennosti, ze kterého plyne ztráta mateřské kompetence. Tyto negativní emoce zvyšují tvorbu dopaminu, který fakticky tlumí produkci prolaktinu. Ten má společně s oxytocinem vliv na spuštění laktace. Nejen proto je více než žádoucí umožnit ženě prožít její porod a podpořit jeho plynulý a přirozený průběh.

Pokud žena rodí císařským řezem, její tělo spíše než oxytocin a prolaktin, vyplavuje adrenalin, tudíž je prospěšné, aby byla podpořena ve svých mateřských dovednostech tím, že jí bude umožněno časté přikládání dítěte, co nejdříve po porodu. Ústa miminka totiž stimulují bradavky a tím zvyšují tvorbu prolaktinu, který mimo jiné pomáhá také společně s endorfinem a oxytocinem vytvářet vazbu matky na dítě.

Člověk je savec, a proto by mělo být samozřejmostí kojit děti a být jako děti kojené. Díky tomu je naprosto přirozené, že se matka od dítěte po dobu plného kojení, nemůže na dlouho vzdálit, dítě je na ni z nějakého vyššího důvodu úplně závislé. Silný pud dítěte sát z matčina prsu není dán jen potřebou obživy, ale pocitem bezpečí a potřebou budování vztahu a vazby dítěte a matky. Kojení umožňuje tento blízký vztah, a tak má pro člověka také obrovský psychologický a sociální význam, který je potřeba v dnešní moderní době umělých mlék a pracovně vytížených žen neustále zdůrazňovat. Osvěta v oblasti kojení a jeho funkcí je naprosto nepostradatelná!

Psychická pohoda a duševní rovnováha ženy hraje velmi důležitou roli v nadcházejících týdnech i měsících po porodu, při kterých bude často konfrontována okolím, zda je mateřské mléko dostatečnou potravou nebo zda se její dítě vyvíjí podle tabulek, tedy přeneseně, zda je vlastně pro své dítě dobrou matkou. Z vlastních zkušeností vím, že dítě není třeba přikrmovat, ani mu dávat v horkých dnech vodu nebo čaj, jak nám to naše matky a babičky, které byly ovlivněny předcházejícím systémem, stále ještě předsunují. Kojila jsem dvojčata narozená v létě a do 6 měsíců neokusily nic než mateřské mléko. Radím proto i svým klientkám poslouchat intuici, nesrovnávat s ostatními stejně starými dětmi a věřit svým mateřským schopnostem. Spokojenost miminka a mokrá plena jsou dostatečnými znameními, že miminku se daří dobře. Nemusíme jej doma po každém kojení vážit, protože to má paradoxně za následek vznik obavy, že dítě neroste podle norem a že mateřské mléko je slabé. Ve skutečnosti však žádné slabé mateřské mléko neexistuje. Mateřské mléko svým složením odpovídá individuálním potřebám i zdravotnímu stavu dítěte. Tvoří se podle jeho potřeb, a proto se jeho složení liší z hodiny na hodinu, stejně jako jeho hustota i barva.

První mléko je hustější a žlutější, obsahuje více bílkovin (až čtvrtinu z nich tvoří obranné látky), minerálů, ale méně cukrů a tuků než zralé mléko. Je snadno stravitelné a chrání novorozence před infekcemi. Začíná se tvořit již v těhotenství během druhého trimestru, nazývá se kolostrum nebo také mlezivo. Mlezivo se však již několik dní po porodu podle potřeby dítěte začíná měnit na mléko přechodné, které je stále ještě nažloutlé a posléze ve zralé mléko. (Píšu podle potřeby, protože např. matka kojící nedonošené děti má mlezivo déle než matka kojící zralého novorozence.)Pro nedonošené dítě má mateřské mléko vlastní matky zcela mimořádný význam – trávící enzymy doplňují nedostatečnou funkci trávicího ústrojí a zlepšují vstřebávání živin, imunologické a protizánětlivé faktory pomohou dítěti v boji proti infekci, růstové hormony zase urychlují růst dítěte.

Postupným kontinuálním kojením se zvyšuje množství tuku v mateřském mléce. Tuky obsahují nenasycené mastné kyseliny, které mají význam při dozrávání nervového systému – cholesterol a fosfolipidy, které jsou důležité pro správný vývoj mozku. Mléko obsahuje všechny hlavní třídy imunoglobulinů, tím se snižuje výskyt alergických a autoimunitních onemocnění a infekcí. Oproti mlezivu, které je hustší a smetanově žluté, je zralé mléko řidší. Také z tohoto důvodu je často považováno za slabé a nevýživné, což vede k tomu, že se nedostatečně informovaná žena začne obávat o jeho kvalitu a dítě začne dokrmovat umělým mlékem.

Zralé mléko je dvousložkové. Přední mléko je vodnaté, namodralé (obsahuje hlavně vodu a cukr) a uspokojí žízeň dítěte. Zadní mléko je bílé, husté (obsahuje více bílkovin a tuku) a čím déle dítě pije, tím je mléko tučnější.

Žena, která dítěti nabídne umělé mléko v lahvičce a její dítě tuto náhradu přijme, si musí být vědoma, že je to krok, který může ukončit kojení se všemi jeho pozitivními vlivy. Menší poptávkou po mléku se bude omezovat jeho tvorba. Umělé mléko nelze považovat za rovnocennou náhradu mateřského mléka, neboť nemůže zaručeně obsahovat individuální složení všech látek, které mají za úkol chránit organismus dítěte, vyrobených podle požadavků dítěte a navíc jeho základem je mléko kravské, ať je jakkoliv upraveno, nikoliv mléko lidské. Dítě však není tele, a neváží při narození cca 40kg, tudíž ani složení tohoto mléka není pro kojence prospěšné a jedná se opravdu o alternativní mléko, které by žena měla mít v záloze, až jako poslední možnost.

Z vlastní zkušenosti vím, že intenzivní sledování a zkoumání barvy nebo hustoty mateřského mléka ženou vede jen k obavám, zda je mateřské mléko v pořádku. Rozlišovat přední a zadní mléko, počítat pauzy mezi jednotlivým kojením nebo délku kojení je zbytečné. Podstatné je mít důvěru ve své tělo a být empatickou matkou, která reaguje okamžitě na potřeby svého dítěte a je tak schopna vyhodnotit, že se něco děje a obrátit se s prosbou o pomoc na laktační poradkyni, popř. dětskou lékařku.

Zavádění příkrmů by mělo být velmi pozvolné a mělo by kopírovat potřebu dítěte. Některé děti je v 6 měsících bojkotují, protože ještě na příjem jiné stravy nejsou připravené, proto by měla matka pokračovat v kojení a občas dítěti nabídnout lžičku s příkrmem. Má dvojčata začala s příkrmy až v 9 měsících, protože dříve na to nebyla správná doba a dětem se zvedal při ochutnání prvních lžiček žaludek. Vzhledem k tomu, že byly spokojené a přibývaly na váze, kojila jsem je s důvěrou, že jednou vezmou jídlo na milost a zkoušela jen párkrát za týden nepravidelně nabízet zeleninu, až ji jednoho dne přijaly a řekly si o další sousto.

Většina dětí ve věku 6 měsíců může být nadále plně kojena, ale je žádoucí začít je pomalu zvykat na jiný druh stravy, dokud dobře fyzicky prospívají jen z mateřského mléka a přechod tak může být pozvolný a pomalý, bez stresu pro dítě z nových chutí a pro matku, že její dítě zemře hlady.

V době, kdy jednotlivý příkrm nahrazuje kojení, tedy mezi 6-12měsícem věku dítěte, začíná matka přirozeně uvažovat o tom, jak dlouho ještě bude kojit a zda je mateřské mléko ještě vůbec pro dítě prospěšné. Z logiky věci však vyplývá, že mateřské mléko vlastní matky je pro dítě vždy zdravější než umělá mléka nebo mléko kravské a to proto, že i po prvním roce života dítěte je stále produkováno podle jeho požadavků přímo pro něj, a tudíž je stále nejdůležitějším zdrojem živin a obranných látek. Existuje řada studií, které se zabývají vztahem dlouhodobého kojení a fyzickým u duševním zdravím dítěte a dochází ke shodě v tom, že mateřské mléko je i pro dítě starší jednoho roku přínosné, a že déle kojené děti mají menší sklon k obezitě, vysokému krevnímu tlaku, diabetu 1. typu, hyperaktivitě a úzkosti, depresím a leukémii v dětském věku.

Kojení dítěte po roce jeho života se zdá být ohroženo spíše společenskou normou než vlastním přesvědčení matky o jeho neprospěšnosti, proto je nutné podpořit déle kojící ženy, aby unesly tlak okolí a přenesly se přes tvrzení, že tak „velké“ dítě již kojit nepotřebuje a měly možnost se podle svých pocitů rozhodnout, kdy a jakým způsobem dítě odstaví, aby to bylo v souladu i s jejich psychickými a fyzickými možnostmi.

Zpracováno pro Laktační Ligu

Autor: Monika Valová
24. 11. 2016 / Důležité články