O ženské cykličnosti
Autor: Monika Valová
20. 9. 2017 / Ženské

Po pátečním setkání s Kateřinou Juřenčákovou jsem si uvědomila, že jsem na konci článku Menstruace při úplňku slíbila, že napíšu o cykličnosti ženy. A protože se mi spojily ještě nějaké informace s vlastními zkušenostmi, které už nějakou dobu považuji za samozřejmost, plním, co jsem slíbila a nabízím vám svůj pohled na moji cykličnost, jak jsem ji přijala na své životní cestě a jak mi ji pomohla sledovat ženská bylinná napářka.

 

 Paradoxem je, že článek plodím těhotná a tudíž svou cykličnost teď vůbec nevnímám, ale dost si pamatuji, nebojte. Nyní si užívám úplně jiný druh ženského bytí a vnímání sebe sama, těhotenské dvojjedinečnosti, splynutí dvou těl a duší, komunikaci s miminkem, vypořádávání se svým rostoucím tělem, pomatenými hormony, které způsobují totální návaly štěstí střídané s pocity lehkého vzrušení, jak zvládneme porod. Ale je mi v tom stavu tak dobře!

Něco málo teorie, ale fakt jen špetka.

Měsíční cyklus ženy se skládá ze 4 fází, které souvisí s dozráváním vajíčka a jeho vypuzením z těla. Mluvíme o fázi preovulační, ovulační, premenstruační a menstruační. S každou fází je spojena i určitá dominantní ženská energie, pojmenovaná jako energie panny, matky, čarodějnice a stařeny. Jde o energie, které je vhodné přijmout, ale nemusíte jim zcela podlehnout. Třeba v průběhu menstruace s energií stařeny můžete jen těžko vypnout a 5 dní prospat. Co ve skutečnosti můžete, je dovolit si více odpočívat a odmítat návštěvy, na které nemáte energii nebo s dětmi nejít na hřiště. Pokud to tak ale cítíte, můžete si jít klidně zaběhat nebo dělat to, co v jiné dny, jen je docela možné, že vám to úplně nesedne nebo se budete cítit více unaveně. Je to způsobeno tím, že z vás v tuto fázi odchází energie (i hmatatelně v podobě menstruační krve) a vy byste si to měla uvědomit a upravit svůj program, díky čemuž se úplně v tyto dny nevydáte a budete v rovnováze.

 

 Ženské tělo, nálada a kvalita života, jsou měsíčně ovládány snižováním a zvyšováním hladiny hormonů, které tělo produkuje, aby připravilo ideální podmínky pro oplodnění vajíčka spermií nebo v případě, kdy k tomu nedojde, ho vyloučilo z těla. Každý měsíc přibližně ve stejných etapách probíhá celý cyklus znovu a znovu do té doby, dokud neotěhotníme nebo nedojde k menopauze. (Ale i po menopauze dokáže luna ženě její cykličnost připomenout.) Reagujeme tedy na fyziologické procesy, které právě probíhají v našem těle. Je to prosté. Moc ráda vždy připomenu, že se vlastně nejedná o nic ezoterického, nýbrž praktického.

Zjednodušeně řečeno, naše duševní rozpoložení je projevem fyziologie našeho těla, ale zároveň zdůrazňuji, že naším duševním nastavením, můžeme svému tělu poměrně hodně ulevit nebo mu naopak dát zabrat ještě víc.

 Naším duševním nastavením k sobě samé a vztahem ke svému ženství přesněji řečeno. Abychom byly vyrovnanými sebevědomými ženami, měly bychom přijmout, že jsme ženy se vším, co k nám patří. Jsme cyklické, propojené s lunou, bezpodmínečně se přijímající jako dokonalé lidské bytosti se všemi chybami, které na sobě vidíme a učíme se v nich číst. Cokoliv, co se nám na sobě nelíbí, je vlastně hnacím motorem ke změně. Učíme se neustále se sebou být a žít, a protože i my se v průběhu života měníme z panny na matku, z matky na moudrou ženu a na konci života ve stařenu, tak nám práce na sobě a na vlastním přijetí zabere celý život.

Když jsem si tuto skutečnost uvědomila, hledala jsem způsob, jak udržovat své vnitřní ženské orgány v kondici a jak svůj měsíční cyklus, co nejvíce očistit a harmonizovat, aby mě neovládala hormonální bouře mého těla. Objevila jsem v tu dobu kouzlo vaginální bylinné napářky, která se pro tyto účely stala mým pravidelným ženským rituálem.

Není pravidlo, že každá fáze trvá přesně týden nebo určitý počet dní, a že je pokaždé na den stejná. Spíše se nenápadně prolínají, což se odráží v tom, jakým způsobem dokážu nahlížet na svět a projevovat svou náladu. Je příjemné umět se pozorovat, zorientovat a vysvětlit, proč se cítím tak, jak se cítím. A hlavně využít toho, že vím, že dneska jsem ještě plná energie (a proto stihnu uklidit celý dům, odpovědět na všechny emaily a potom všem ještě upéct s dětmi sušenky), protože zítra už může být všechno jinak.

Po každé menstruaci oslavím nový cyklus napářkou, díky které cítím, že ze svého těla vytahuju ještě zbytečky starého. Pomohu svému tělo se pročistit a mám možnost vykročit do dalšího cyklu s čistým štítem. Většinou smažu všechny rozepsané články, které mám uloženy v počítači a vrhnu se do psaní nových. Mám chuť běhat, přemýšlím, jak protáhnu svou oblíbenou trasu. Miluji v tu dobu vymýšlet nové recepty a vařím spíš pro radost než pro rodinu. Fáze panny je pro mě spojena s lehkostí života. Nelámu si hlavu řešením problémů, protože všechny jsou v tu chvíli snadno řešitelné okamžitě.

Ovulační fáze střídá fázi panny, a krom toho, že fyzicky ohlašuje hlenovitým výtokem, vnímám ji i změnou libida. Této fázi se říká fáze matky, a já jsem v ní opravdu taková trpělivá a starostlivá maminka, ale přitom stíhám spoustu věcí a moc mě baví spolupráce s budoucími rodičkami, jejich příprava k porodu i doprovod k porodu samotnému.

Premenstruační fáze, koresponduje s dobou, kdy mé tělo uvolňuje vajíčko, které není oplodněné. Bývá spojená s premenstruačním syndromem a známou podrážděností ženy. Je to taková egoistická fáze, ale i té je zapotřebí, protože umožňuje ženě zahledět se do sebe a věnovat se vlastním potřebám a uspokojovat svou kreativitu a své sny tak. Být čarodějkou, moudrou ženou nebo i zlou čarodějnicí! Od doby, kdy jsem zařadila do své ženské hygieny napařování, jsem tyto silné projevy zahojila. Energii, která je trošku temněji zabarvená prohřívám teplem. Nemusím s ní bojovat, nachystám se předem na její odliv, kdy bude v další fázi odcházet s menstruací. 

A proto, když začnu menstruovat, jsem připravená na únavu. Tělo si samo říká o odpočinek, zpomalení a spánek. A já ho poslouchám, to ale samozřejmě neznamená, že se na 5 dní vypnu a nereaguji na požadavky své rodiny. Můj muž se snaží mi v této fázi stařeny dopřát odpočinek a pomáhat s dětmi ještě víc, než to dělá normálně. Jediné, co bych mohla konkrétně zmínit v této fázi je, že nevyhledávám společnost a zříkám se svého oblíbeného běhání. A to úplně vědomě, protože vím, jaké to u mě má následky. 

Chtěla jsem, abyste si udělaly představu o cykličnosti svého těla a o tom, jak ji využít, protože je to dar, který nám pomáhá žít naše životy v souladu se sebou a být spokojenými ženami. Neměla jsem v úmyslu vyzdvihnout naší božskou podstatu, sama každá víme, na čem jsme a jaký kus cesty je za námi. Pokud se chcete o ženské cykličnosti dozvědět více, přečtěte si nějakou knížku od Mirandy Grey nebo si zajděte na seminář, nebo se jen na sebe nalaďte, pozorujte se a jděte vlastní sebezkušenostní cestou. Udělejte, co uznáte za vhodné. On vám totiž žádný seminář nebo kurs nezaručí, že přijmete své ženství, že se pro sebe stanete „bohyní“ ale možná, že vás obohatí díky tomu, že pobudete v ženské komunitě, ve které spolu ženy nesoutěží, ale podporují se, a to je něco, co v reálném životě chybí a mělo by se do něj přenést.

Kdysi jsem si udělala poznámku z knížky Rudý měsíc od Mirandy Grey, kterým bych své dnešní zamyšlení zakončila: “Všechny energie pomalu přecházejí jedna v druhou. V každé fázi máme my ženy v sobě podíl temných i světlých energií. Když se ve fázi matky uvolní vajíčko, zahajuje se proces směřující k menstruaci, a když se uvolňuje děložní sliznice ve fázi baby, začíná dozrávat vajíčko pro další ovulaci. Zárodek světla v temnotě a zárodek tmy ve světle. Jin a Jang.“

 

To jsem já a to jste i vy! A je fajn si to uvědomit!

 

zdroj obrázků Pinterest

O mátě a ženské harmonii

Včera ráno jsem se v kuchyni přehrabovala ve skříňce a hledala černý čaj. Vypadl na mě přitom starý pytlík mátového čaje a mě se poprvé od porodu připomnělo mé poslední těhotenství. 9 měsíců, během kterých mě provázala stále chuť na mátu. Mátový čaj, mátový šampón, pepermintové bonbony, žvýkačky, čokoládá, éterák v aromalampě…. Přestože máta by se v těhotenství neměla, mě to k ní táhlo, a tak jsem naslouchala a obezřetně si ji dopřávala. Ale protože té máty bylo pořád moc, pídila jsem se po příčině a dozvěděla se, že mé tělo si možná říká jen o doplnění železa. Nebo jen potřebovalo trochu zchladit, protože v těhotenství jede cirkulace na plné obrátky a žena sálá spoustu tepla.

 

Pár hodin na to jsem prováděla jednu těhotnou ženu předporodním rituálem, a tak možná právě proto jsem se od rána ladila a napojovala na to, co a jak působilo pozitivně na mě, abych mohla co nejcitlivěji provést nastávající maminku a i zúčastněné ženy společným prožitkem. Je to pro mě velmi důležité. Ráda se ladím na ženu a její potřeby, ať už během rituálu, porodu nebo při konzultaci nějakého problému. Nacítit se a být empatická, podporující, jemná a poskytnout bezpečí… To je něco, co se mi jeví jako klíčové při práci se ženami. Prostě vytvářet harmonii a umět ji udržet.

 

Ženské srdce, zvlášť to zraněné, potřebuje bezpečí k tomu, aby se otevřelo. Ženské srdce nepotřebuje slyšet, co by mělo nebo nemělo. Žena potřebuje cítit podporu, aby měla možnost si na to přijít sama. A také nutně potřebuje být hýčkána a mnohdy o tom neví, protože přes všechny povinnosti neslyší vnitřní hlas, který jí to naléhavě sděluje. Jen ale nedokáže v zástupu povinností rozklíčovat projevy svého těla, které už po odpočinku a relaxaci volá. Až nemoc ji jako jediná donutí si lehnout, ale jen na nezbytnou chvíli, pak zase vystartuje vstříc svým povinnostem s výmluvou, že více odpočívat si nemůže dovolit. Vidíte se v tom?

Ale já vím, že žena může odpočívat. A pokud si to dovolí, má na svůj život, partnera, děti i práci daleko více energie a fronta těch úkolů se rozpouští. 

 

Jsem často s ženami ve chvílích, kdy péči neodmítají, protože se bytostně rozhodly, že si ji zaslouží. Vídím, jak na ně působí blahodárně, když ví, že jsou pro sebe na prvním místě. Jak je to posílí, když si poprvé vystoupí ze zaběhnuté rutiny, ve které nebylo místo pro životní zpomalení.

 

Sama na vlastní kůži jsem také prožila péči jiných žen, vyzkoušela jsem si i roli ženy, která se obávala hýčkání přijmout. Jsem také stále a denodenně v roli ženy, která dává. Zjistila jsem, že mě osobně nejvíc vyhovuje vyváženost, ne o ní mluvit, číst, ale chovat se tak, aby v mém životě byla harmonie. Není to něco, co udržíte každý den, ale dlouhodobě vyrovnávat výkyvy není tak složité.

 

Začala jsem mátou a skončím jí. Včera mi žena, pro kterou jsem předporodní rituál pořádala, sdělila, že ji poslední dobou voní máta, a tak jsem jí řekla: “Klidně si ji dopřej!” A v duchu jsem se usmála tomu, jak to ladění ráno zafungovalo a že duševní život je stejně opravdový jako ten hmatatelný. A je moc fajn to vědět.

Autor: Monika Valová
23. 9. 2018 / Články nad patičkou
Dlouhá cesta autem s dětmi

Jen, co jsem nasedla do auta, bylo mi zle. Občas se mi to stává, ale tentokrát jsem nemohla jen tak zavřít oči a pokoušet se to zaspat. Vedle mě seděl Mariánek, který se na náš odjezd pořádně 2,5 hodiny vyspal v šátku při procházce a nechápal, proč by měl nyní sedět připoutaný v sedačce. A tak na místo, abych tiše dřímala a tlumila svůj žaludek na vodě, musela jsem kojit a bavit ho, aby neplakal. Místy jsem cítila, jak mi dochází energie. Už mi nešlo ani mluvit, a tak jsem jen tupě seděla a poslouchala, jak si s pláčem stěžuje. "Já to nezvládnu, už to nedávám!", projela mi hlavou myšlenka jako blesk a stejně jako úder blesku mi píchla o srdce.

 
Cesta domů byla samá objížďka, prodlužovala se, a dvojčata byla na sebe, asi z nudy a taky z toho, že vycítila mou nepohodu, pěkně zlá. Ke kňourání miminka se tak přidal i pláč a křik dvojčat.
Cítila jsem, jak to vě mně vře, jak už to dál nesnesu, ale nebylo, kde utéct. Občas jsem na kluky zakřičela, aby toho nechali, povyhrožovala jim, což je nasupilo ješte víc a mě v jejich očích ponížilo, protože mě mají prokouknutou a ví, že své výhružky většinou nesplním. Ach jo.
 
Zachránil nás Martin, kterého napadlo zastavit u obchodu a nakoupit, co kdo má rád a najít místo pro piknik. Když jsme jej našli a v trávě natáhli deku, nechali děti poběhat, trochu se mi ulevilo. Možná mi pomohlo opustit prostor auta, ze kterého ještě před pár minutami nebylo úniku a kde mi nebylo dobře. Dětem se taky ulevilo. Pauza bodla nám všem.
 
Tak to funguje se vším v životě. Chilka pauzy, utvoření si odstupu a hned vidíme, co jsme předtím měli před nosem a vidět jsme nemohli.
 
Po pikniku jsme pokračovali znovu směr domov, Mariánek usnul a chvilku na to, zavládl klid i v zadní řadě u kluků. Já složila pod hlavu mikinu a v tichu zavřela oči. Neusla jsem hned, hlavou se mi honilo, jak to udělat, abych byla pro své děti ještě lepší máma a nemusela jim vyhrožovat, když už nevím kudy kam. Však to znáte, pořád všichni přemýšlíme, jak věci dělat lépe. Napadlo mě, že stále hledám nějakou konstantu, která by mi umožnila udržet harmonii v domě a kterou bych si to zjednodušila. Jenže taková asi fakt není. Snad jen kombinace lásky a trpělivosti. Jenže to prostě furt nejde mít sílu ve chvíli, když je vám zle. Když nemáte kde brát.
 
A tak se uchylujem k výkřikům do tmy v podobě výhrůžek "buďte už konečně ticho, jinak...", což má za následek, že někdo poslechne, někdo šeptá a někdo pokračuje ve křiku. Nefungujete to! Mají totiž pocit, že se jich to netýká a že to říkáte tomu vedle. Znáte to:"kdo to byl" a odpověď "to já ne, to on".
 

Zázračné zjednodušení života se zase nekoná, protože my rodiče si musíme cestičku k našim dětem vyšlapat úplně poctivě a ke každému z nich jinou a různě klikatou, dokonce i když nám není zrovna do zpěvu.

 

Když pojedete na prázdniny v autě plném neutahatelných KDYUŽTAMBUDEMáků, vzpomeňte si, že nefunguje k nim mluvit jako ke skupině, když je ta skupina rozhádaná a navzájem se požďuchujou, nýbrž ke každému zvlášť, protože každý z nich tam sedí sám za sebe, stejně jako vy. A snažte se být trpěliví. Často vystartujem kvůli nedostatku energie, a potom nás to mrzí a lepší než hojit rány je si je navzájem nezpůsobovat. A pokud to už nejde, zastavte auto i sebe a dejte si pauzu.

 
Ano chce to sebrat všechnu sílu světa, ale potom budete mít lepší pocit, ze kterého se se vám rázem udělá dobře, jak jste to skvěle dali.
 
 
 
 
 
Autor: Monika Valová
11. 7. 2018 / Články nad patičkou
Nech život plynout, prožívej

Porody mých dětí a žen, které jsem doprovázela mi ukázaly jednu velkou životní moudrost a tou je, že nikdo nám nemůže ve skutečnosti pomoci více než my sami. Porod je totiž stejně nevyhnutelný jako smrt, neutečete před ním. Můžete jej prožít nebo prostě jen přežít. Pokud přežijete, zanenechá to ve vás bolest. Se kterou se ovšem dá následně pracovat a celý proces zhojit. Ale stojí vás to sílu. Pokud rodíte s podporou, tedy zázemím a s pocitem bezpečí, nepředáváte odpovědnost nikomu jinému, máte svůj porod ve svých rukou. Totéž se dá použít paralelně v jakékoliv životní situaci.

Cokoliv nás v životě potká, vyvolává reakci naší mysli a našeho těla. Nic nepřichází jen tak a nic jen tak neodejde. Pokud necháme za sebe rozhodovat a nejsme schopni převzít odpovědnost, učinit rozhodnutí, přijde někdy něco jiného, aby nás donutilo to konečně udělat. Třeba nemoc.

Jak říká Mudr. Hnízdil "nemoc je informace", ale nejen nemoc, také mezilidské vztahy. Není náhoda, že si do života přivoláme lidi, kteří s námi neladí, je to pro nás výzva, nějak se k tomu postavit a poučit se. A někdy je to tak nepříjemné, že byste raději přestali dýchat a zavřeli oči a hráli mrtvé brouky. Jenže to nepomůže, protože byste se stali v té situaci bezbrannými. Tzv. by vás to semlelo. A časem by přiletěl jiný dravec, který by vás sezobl.

Nechat život plynout neznamená se podvolit, znamená to vědomě prožívat životní situace a přijímat to, co k nám chodí jako součást naší cesty a byť je to nepříjemné, smutné nebo bolavé, může nás to nakonec posílit a nasměrovat správným směrem.

Pokud máte pocit, že to sami neustojíte, najděte si někoho, kdo vás podpoří, ale nenechte nikoho, aby za vás něco vyřešil.

Autor: Monika Valová
26. 6. 2018 / Články nad patičkou