Jak vyrobit napařovací židličku
Autor: Martin J. Vala
6. 8. 2017 / Všechny články

Napařovací židlička (angl. vaginal steam chair, v-steam chair) je prostý nástroj na ženskou bylinnou vaginální napářku. Jedná se o židličku s otvorem v sedátku a prostorem pro cca třílitrový hrnec. Vzhledem k tomu, že bude v hrnci horká voda s bylinkami, je nutné myslet především na bezpečnost a pohodlí. Židlička musí být stabilní a natolik pohodlná, aby na ní mohla žena sedět (cca 20minut). Přestože je určená k sezení, může zároveň posloužit jako krabice, stoleček pro děti, podstavec pro pokojové rostliny, porodnice pro kočky etc. (:

 

Pro zručné chlapy, kteří jsou ochotní věnovat své ženě cca 4-5 hodin času jsem připravil jednoduchý návod, kterak židličku vyrobiti a tím ženu svou potěšiti. Na úvod musím říct, že nejsem stolař, takže pokud v následujícím postupu naleznete technologické mezery, prosím o shovívavost. Zároveň je možné, že výrobu zvládnete se správným vercajkem a stolařským grifem za podstatně kratší čas, protože ona je to vlastně jen "krabice s dírou." (:

Materiál

Tělo židličky je vyrobeno ze smrkové spárovky, kterou snadno koupíte v kutilských hypermarketech (já nakoupil v Hornbachu), případně ji můžete objednat přes internet. Můžete klidně využít i jiné než smrkové dřevo, například borovici nebo buk. Výroba z dřevotřískové desky je také možná, ale vzhledem k účelu napářky bych se jí vyhnul. V nákladech se tak můžete vejít do 800,- Kč. Pokud zvládnete přípravu spárovek z vlastního materiálu nebo použijete korpus ze staré skříně, nevyjde vás židlička v nákladech ani na stovku.

  • 2ks Smrková spárovka 1200x300mm, tloušťka 18mm (225,- Kč/ks)
  • 1ks Smrková spárovka 1000x400mm, tloušťka 18mm (249,- Kč/ks)
  • 26ks spojovací kolík 8x30mm 
  • Lepidlo na dřevo (v návodu PU lepidlo na dřevo, vodostálé, pěnící, rychle schnoucí, výrobce: SOUDAL)
  • Lněný olej

Nářadí

Běžně vybavený kutil pravděpodobně nebude mít problém s níže uvedeným seznamem nástrojů. Pokud vám nástroje chybí, zato však máte hromadu času, vystačíte si s vrtačkou, pilkou a brusným papírem.

  • Okružní pila (pro základní dělení desek)
  • Přímočará pila (pro vyřezání otvoru v horním dílu židličky)
  • Vrtačka
  • Vrták do dřeva Ø 10mm (vyřezání otvoru pro přímořarou pilu)
  • Vrták do dřeva Ø 8mm (otvory pro kolíky)
  • Excentrická nebo pásová bruska
  • Přípravek na kolíkování
  • Smirkový papír na dřevo zrnitost 40 (hrubší) a 80 (jemnější)
  • Ostrá tužka, pravítko, úhelník, kružítko
  • Ochranné brýle

Návod a výkres

↓ Při výrobě prototypu mi stačila jednoduchá skica. Dost možná by stačila i vám, ale "nějak mi to nedalo", a tak si můžete stáhnout zde. (:


Download Vaginal steaming chair (box) manual [PDF 284kB].

↓ ...nebo "lumberjack" verze (:

Pracovní postup

↓ Připravíme si pracovní prostor. Oprášíme stůl od předešlého bince nebo řádění dětí (:

 ↓ Zkontrolujeme, jestli máme spárovky správných rozměrů

↓ Zakončení spárovek mívá většnou pravý úhel, takže prověříme jen pro "klid duše".

↓ Pomocí ostré tužky a pravítka narýsujeme na dřevo linky potřebných délek. V tomto případě se jedná o zadní díl. Křížky si označíme odpadní část materiálu. Tyto značky jsou velmi nápomocné při rozhodování, po které straně rysky bude vedený řez. Dvakrát měř, jedou řež!

↓ Upevníme spárovku pomocí svorek tak, abychom mohli bezpečně držet okružní pilu.

↓ Většina okružních pil umožňuje nastavení hloubky prořezu. V našem případě nastavíme prořez na 20mm. Pokud bychom nastavili prořez příliš vysoký, bude na rubové straně řezu docházet k velkému štěpení dřeva.

↓ Při řezání prosím používejte ochranné brýle. Zejména okružní pila a excentrická bruska umí nepříjemně překvapit.

↓ Nařežeme spárovky na potřebné délky dle výkresu. Na horní díl sedátka si uprostřed narýsujeme kružnici o poloměru 95mm.
Pozn.: Na fotce vidíte narýsované tři kružnice, ale jedná se o "můj vývoj". Nakrelete jen R95mm. (R90 bylo málo a R100 zas moc). (:

↓ Pomocí vrtačky a vrtáku do dřeva Ø 10mm vyvrtáme na kraji kružnice otvor pro list přímočaré pily.

↓ Pomocí přímočaré pily prořízneme otvor.

↓ Pomocí smirkového papíru zrnitosti 40 a 80 a zavařovací sklenice (nebo kousku novodurové trubky) do hladka vybrousíme otřepy po pile a zaoblíme hrany.

↓ Hrany na rovných úsecích snadno zaoblíme pomocí excentrické brusky.

↓ Výsledkem je zcela hladká horní strana sedátka.

↓ Nařežeme a obrousíme všech pět dílů stoličky.

↓ Než začneme vrtat otvory pro kolíky, poskládáme jednotlivé díly k sobě a označíme je tužkou tak, abychom nemohli zaměnit jejich vzájemnou polohu. 

↓ Připravíme si bukové kolíky 8x30mm a vrták Ø 8mm.

↓ Dle výkresu zakreslíme středy jednotlivých otvorů. Při této práci buďte velice pozorní a díly si vždy dobře označte. Pro děrování je vhodné použít děrovací přípravek, pomocí kterého budete vrtat vždy v ose. Ideálním pomocníkem je i vrták s vymezovačem hloubky vrtání, kterým předejdete provrtání desek skrz celou jejich tloušťku. V době tvoření tohoto návodu jsem měl jen čisté vrtáky, takže jsem si požadovanou hloubku poznačil na vrtáku lihovým fixem. 

↓ Děrovací přípravek je opravdu výborný pomocník.

 

↓ Jestliže máme vyvrtány díry dle výkresu, můžeme přejít k montáži. Pomocí dvou kolíků a lepidla skolíkujeme boční a zadní stranu a kolíky osadíme spodní i vrchní díl. 

↓ Opatrně složíme jednotlivé díly k sobě. V každém otvoru musí být vždy lepidlo. Jemným poklepáním kladívka přes mezidestičku dojde k přesnému spojení.

↓ Nyní máme to nejhorší za sebou a můžeme si dát pauzu, protože lepidlo potřebuje technologickou přestávku, aby dobře zatuhlo.

↓ Židličku tedy zatížíme a necháme v klidu. Nesnažte se práci uspěchat. Správné vytvrzení lepidla je důležité pro konečnou pevnost.

↓ Pokud stejně jako já použijete PU lepidlo s pěnivým efektem, může se vám snadno stát, že vám lepidlo někde přeteče. 

↓ Tyto kapky po zaschnutí snadno odřízneme pomocí nože a přebrousíme.

↓ Pomocí brusky zkosíme stejnoměrně i všechny hrany a jemným brusným papírem přebrousíme celou stoličku. Zahladíme tím případné nerovnosti, šmouhy vzniklé při výrobě a otřepy. Je to pro ženské, musí to být fajnové. Ty zbytečné problémy, kdyby se tříska dostala kam nemá :D.

↓ Poslední operací je napuštění dřeva lněným olejem minimálně ve dvou vrstvách. Zbytku pilin a dřevěného prachu se snadno zbavíme ofouknutím stlačeným vzduchem, nebo metličkou. Olej nanášíme pomocí hadříku po malých dávkách, aby jej dřevo stačilo vpíjet. Nemůžete nic pokazit, pokud sedátko napustíte i čtyřmi vrstvami oleje.
Pozn.: Pokud plánujete židličku zdobit barvou nebo lakovat, napuštění olejem vynechte. Pokud máte svůj osvědčený způsob "skin friendly" napouštění dřeva pomocí včelího vosku, kokosového másla nebo esence z patnácti druhů čínských bylin, směle do toho.

↓ Po zaschnutí je napařovací židlička připravena k použití.

Pokud chcete napařovací židličkou "povýšit" na domácí napařovací saunu, můžete využít zbytek spárovky k výrobě předních dvířek, které zajistí, aby teplo z bylinek mohlo stoupat pouze nahoru.

 

 

Doufám, že se vám výroba židličky zdaří a uděláte radost někomu blízkému. Nezapomeňte, že bylinná napářka je moc prima i pro chlapy (jo, zní to divně, ale je to tak (:), zkuste to.

Pokud byste v návodu našli nějakou chybu nebo nesrovnalost, budu rád za upozornění martin@sebevedomarodina.cz. 

 

Děkuji.

Zdar vaší práci přeje... 

 

Martin Vala "Hokȟá Ská"

 


 

↓ PS: Pokud si troufáte na výrobu složitější a elegantnější verze židličky pro bylinnou napářku. Návod na níže uvedenou verzi si můžete stáhnout zde.

O mátě a ženské harmonii

Včera ráno jsem se v kuchyni přehrabovala ve skříňce a hledala černý čaj. Vypadl na mě přitom starý pytlík mátového čaje a mě se poprvé od porodu připomnělo mé poslední těhotenství. 9 měsíců, během kterých mě provázala stále chuť na mátu. Mátový čaj, mátový šampón, pepermintové bonbony, žvýkačky, čokoládá, éterák v aromalampě…. Přestože máta by se v těhotenství neměla, mě to k ní táhlo, a tak jsem naslouchala a obezřetně si ji dopřávala. Ale protože té máty bylo pořád moc, pídila jsem se po příčině a dozvěděla se, že mé tělo si možná říká jen o doplnění železa. Nebo jen potřebovalo trochu zchladit, protože v těhotenství jede cirkulace na plné obrátky a žena sálá spoustu tepla.

 

Pár hodin na to jsem prováděla jednu těhotnou ženu předporodním rituálem, a tak možná právě proto jsem se od rána ladila a napojovala na to, co a jak působilo pozitivně na mě, abych mohla co nejcitlivěji provést nastávající maminku a i zúčastněné ženy společným prožitkem. Je to pro mě velmi důležité. Ráda se ladím na ženu a její potřeby, ať už během rituálu, porodu nebo při konzultaci nějakého problému. Nacítit se a být empatická, podporující, jemná a poskytnout bezpečí… To je něco, co se mi jeví jako klíčové při práci se ženami. Prostě vytvářet harmonii a umět ji udržet.

 

Ženské srdce, zvlášť to zraněné, potřebuje bezpečí k tomu, aby se otevřelo. Ženské srdce nepotřebuje slyšet, co by mělo nebo nemělo. Žena potřebuje cítit podporu, aby měla možnost si na to přijít sama. A také nutně potřebuje být hýčkána a mnohdy o tom neví, protože přes všechny povinnosti neslyší vnitřní hlas, který jí to naléhavě sděluje. Jen ale nedokáže v zástupu povinností rozklíčovat projevy svého těla, které už po odpočinku a relaxaci volá. Až nemoc ji jako jediná donutí si lehnout, ale jen na nezbytnou chvíli, pak zase vystartuje vstříc svým povinnostem s výmluvou, že více odpočívat si nemůže dovolit. Vidíte se v tom?

Ale já vím, že žena může odpočívat. A pokud si to dovolí, má na svůj život, partnera, děti i práci daleko více energie a fronta těch úkolů se rozpouští. 

 

Jsem často s ženami ve chvílích, kdy péči neodmítají, protože se bytostně rozhodly, že si ji zaslouží. Vídím, jak na ně působí blahodárně, když ví, že jsou pro sebe na prvním místě. Jak je to posílí, když si poprvé vystoupí ze zaběhnuté rutiny, ve které nebylo místo pro životní zpomalení.

 

Sama na vlastní kůži jsem také prožila péči jiných žen, vyzkoušela jsem si i roli ženy, která se obávala hýčkání přijmout. Jsem také stále a denodenně v roli ženy, která dává. Zjistila jsem, že mě osobně nejvíc vyhovuje vyváženost, ne o ní mluvit, číst, ale chovat se tak, aby v mém životě byla harmonie. Není to něco, co udržíte každý den, ale dlouhodobě vyrovnávat výkyvy není tak složité.

 

Začala jsem mátou a skončím jí. Včera mi žena, pro kterou jsem předporodní rituál pořádala, sdělila, že ji poslední dobou voní máta, a tak jsem jí řekla: “Klidně si ji dopřej!” A v duchu jsem se usmála tomu, jak to ladění ráno zafungovalo a že duševní život je stejně opravdový jako ten hmatatelný. A je moc fajn to vědět.

Autor: Monika Valová
23. 9. 2018 / Články nad patičkou
Dlouhá cesta autem s dětmi

Jen, co jsem nasedla do auta, bylo mi zle. Občas se mi to stává, ale tentokrát jsem nemohla jen tak zavřít oči a pokoušet se to zaspat. Vedle mě seděl Mariánek, který se na náš odjezd pořádně 2,5 hodiny vyspal v šátku při procházce a nechápal, proč by měl nyní sedět připoutaný v sedačce. A tak na místo, abych tiše dřímala a tlumila svůj žaludek na vodě, musela jsem kojit a bavit ho, aby neplakal. Místy jsem cítila, jak mi dochází energie. Už mi nešlo ani mluvit, a tak jsem jen tupě seděla a poslouchala, jak si s pláčem stěžuje. "Já to nezvládnu, už to nedávám!", projela mi hlavou myšlenka jako blesk a stejně jako úder blesku mi píchla o srdce.

 
Cesta domů byla samá objížďka, prodlužovala se, a dvojčata byla na sebe, asi z nudy a taky z toho, že vycítila mou nepohodu, pěkně zlá. Ke kňourání miminka se tak přidal i pláč a křik dvojčat.
Cítila jsem, jak to vě mně vře, jak už to dál nesnesu, ale nebylo, kde utéct. Občas jsem na kluky zakřičela, aby toho nechali, povyhrožovala jim, což je nasupilo ješte víc a mě v jejich očích ponížilo, protože mě mají prokouknutou a ví, že své výhružky většinou nesplním. Ach jo.
 
Zachránil nás Martin, kterého napadlo zastavit u obchodu a nakoupit, co kdo má rád a najít místo pro piknik. Když jsme jej našli a v trávě natáhli deku, nechali děti poběhat, trochu se mi ulevilo. Možná mi pomohlo opustit prostor auta, ze kterého ještě před pár minutami nebylo úniku a kde mi nebylo dobře. Dětem se taky ulevilo. Pauza bodla nám všem.
 
Tak to funguje se vším v životě. Chilka pauzy, utvoření si odstupu a hned vidíme, co jsme předtím měli před nosem a vidět jsme nemohli.
 
Po pikniku jsme pokračovali znovu směr domov, Mariánek usnul a chvilku na to, zavládl klid i v zadní řadě u kluků. Já složila pod hlavu mikinu a v tichu zavřela oči. Neusla jsem hned, hlavou se mi honilo, jak to udělat, abych byla pro své děti ještě lepší máma a nemusela jim vyhrožovat, když už nevím kudy kam. Však to znáte, pořád všichni přemýšlíme, jak věci dělat lépe. Napadlo mě, že stále hledám nějakou konstantu, která by mi umožnila udržet harmonii v domě a kterou bych si to zjednodušila. Jenže taková asi fakt není. Snad jen kombinace lásky a trpělivosti. Jenže to prostě furt nejde mít sílu ve chvíli, když je vám zle. Když nemáte kde brát.
 
A tak se uchylujem k výkřikům do tmy v podobě výhrůžek "buďte už konečně ticho, jinak...", což má za následek, že někdo poslechne, někdo šeptá a někdo pokračuje ve křiku. Nefungujete to! Mají totiž pocit, že se jich to netýká a že to říkáte tomu vedle. Znáte to:"kdo to byl" a odpověď "to já ne, to on".
 

Zázračné zjednodušení života se zase nekoná, protože my rodiče si musíme cestičku k našim dětem vyšlapat úplně poctivě a ke každému z nich jinou a různě klikatou, dokonce i když nám není zrovna do zpěvu.

 

Když pojedete na prázdniny v autě plném neutahatelných KDYUŽTAMBUDEMáků, vzpomeňte si, že nefunguje k nim mluvit jako ke skupině, když je ta skupina rozhádaná a navzájem se požďuchujou, nýbrž ke každému zvlášť, protože každý z nich tam sedí sám za sebe, stejně jako vy. A snažte se být trpěliví. Často vystartujem kvůli nedostatku energie, a potom nás to mrzí a lepší než hojit rány je si je navzájem nezpůsobovat. A pokud to už nejde, zastavte auto i sebe a dejte si pauzu.

 
Ano chce to sebrat všechnu sílu světa, ale potom budete mít lepší pocit, ze kterého se se vám rázem udělá dobře, jak jste to skvěle dali.
 
 
 
 
 
Autor: Monika Valová
11. 7. 2018 / Články nad patičkou
Nech život plynout, prožívej

Porody mých dětí a žen, které jsem doprovázela mi ukázaly jednu velkou životní moudrost a tou je, že nikdo nám nemůže ve skutečnosti pomoci více než my sami. Porod je totiž stejně nevyhnutelný jako smrt, neutečete před ním. Můžete jej prožít nebo prostě jen přežít. Pokud přežijete, zanenechá to ve vás bolest. Se kterou se ovšem dá následně pracovat a celý proces zhojit. Ale stojí vás to sílu. Pokud rodíte s podporou, tedy zázemím a s pocitem bezpečí, nepředáváte odpovědnost nikomu jinému, máte svůj porod ve svých rukou. Totéž se dá použít paralelně v jakékoliv životní situaci.

Cokoliv nás v životě potká, vyvolává reakci naší mysli a našeho těla. Nic nepřichází jen tak a nic jen tak neodejde. Pokud necháme za sebe rozhodovat a nejsme schopni převzít odpovědnost, učinit rozhodnutí, přijde někdy něco jiného, aby nás donutilo to konečně udělat. Třeba nemoc.

Jak říká Mudr. Hnízdil "nemoc je informace", ale nejen nemoc, také mezilidské vztahy. Není náhoda, že si do života přivoláme lidi, kteří s námi neladí, je to pro nás výzva, nějak se k tomu postavit a poučit se. A někdy je to tak nepříjemné, že byste raději přestali dýchat a zavřeli oči a hráli mrtvé brouky. Jenže to nepomůže, protože byste se stali v té situaci bezbrannými. Tzv. by vás to semlelo. A časem by přiletěl jiný dravec, který by vás sezobl.

Nechat život plynout neznamená se podvolit, znamená to vědomě prožívat životní situace a přijímat to, co k nám chodí jako součást naší cesty a byť je to nepříjemné, smutné nebo bolavé, může nás to nakonec posílit a nasměrovat správným směrem.

Pokud máte pocit, že to sami neustojíte, najděte si někoho, kdo vás podpoří, ale nenechte nikoho, aby za vás něco vyřešil.

Autor: Monika Valová
26. 6. 2018 / Články nad patičkou