Jak si provést vaginální napářku
Autor: Monika Valová
31. 7. 2017 / Důležité články

Pokud máte před očima tyto řádky, tak Vás pravděpodobně zaujal můj úvodní článek o ženské bylinné napářce. Pokud jste jej nečetly, dovolím si na něj odkázat, abych se již nemusela zabývat jejím představením. Najdete jej pod titulkem Ženská bylinná napářka. Jako baví mě o ní mluvit a psát, ne že ne, ale nechci se opakovat. V tomto článku Vám chci již konkrétně popsat vše, co potřebujete vědět, abyste si mohly napářku samy nebo navzájem s kamarádkou udělat.

 

Když jsem ji začala praktikovat, byla jsem prosta všech očekávání, a přesto jsem byla udivena, jak účinky bylin, které se dostanou touto cestou do krevního oběhu a k vnitřním pohlavním orgánům, fungují rychle. Konkrétní změny, které s sebou pravidelné napařování přineslo, bylo čarovné. Hmmm zajímavé slovo ze mě vypadlo. Dělo se tak v tomto pořadí s každým dalším cyklem nebo na to bylo potřeba dvou měsíčních cyklů:

  •          zmizelo pobolívání v podbříšku a menstruační migréna
  •          zmizel PMS
  •          z menstruační krve se ztratily sraženiny a krev začala odcházet čistá
  •          pravidelnost cyklu na hodinu přesně
  •          zkrátil se mi cyklus na lunární, tedy na 28 denní
  •          otěhotněla jsem

Největším překvapením pro mě bylo vyčištění krve, která ze mě odtékala. Velmi často čítávám diskuze týkající se menstruace, ve kterých ženy tvrdí, že je normální, aby z nás šly sraženiny nebo zbytky tkáně. Moje zkušenost je jiná. Krev může být čistá, pokud je naše tělo uvnitř čisté.

Proč napařovat a jak to funguje?

Napářka napomáhá pročistit tělo zevnitř. Tím, že necháte pronikat bylinné výpary na porézní sliznici vulvy, umožňujete léčivým látkám bylin dostat se rychle do krevního oběhu a zároveň k vnitřním ženským pohlavním orgánům, ke kterým by se toto ozdravné bylinné teplo jinak nedostalo. Dochází tak k prokrvení stydkých pysků, díky němuž mohou bylinky účinkovat uvnitř našeho těla.

Když jsem se zamýšlela nad tím, jak nejjednodušeji vysvětlit, co se při napářce děje, napadlo mě přirovnání k ušní svíci, kterou si zapálíte, když potřebujete vytáhnout z uší přebytečný maz z vnitřního ucha. Kdybyste do ucha šprtaly mechanicky uchošťourem, akorát maz zatlačíte více dovnitř a ucho ucpete. To samé se děje ve vagíně a ve vašem lůně, když si je napaříte bylinnými výpary podle mého návodu.

Na vnitřní sliznici dělohy zůstanou po každé menstruaci zbytky, které vycházejí před nebo při další menstruaci jako tmavé chuchvalce nebo sraženiny. Možná se domníváte, že je to v pořádku, že sraženiny jsou neoplodněné vajíčko, jeho výstelka, nebo žluté tělísko, které takto nevyužité odcházejí s menstruační krví. Ale není to tak. Menstruační krev opravdu může být čistá a bez sraženin.

Jak je to možné? Naše děloha je orgán, který má různý tvar a naklonění, tím spíše, pokud jste již rodila nebo řešila nějaký gynekologický problém. V odborné publikaci se uvádí, že děloha má hruškovitý tvar, ale ještě nikdy jsem neviděla dvě identické hrušky. Proto je nutné dát každé ženě jiný prostor a čas k tomu, aby se účinky napařování objevily.

Naklonění dělohy moderní medicína připouští ve dvou směrech. Směrem k močovému měchýři nebo ke kostrči. S tím, že ke kostrči jde o zakloněnou dělohu tzv. retroverzní, která může způsobovat problémy s otěhotněním.  Nicméně stejně jako se může děloha naklánět dopředu nebo dozadu, může se naklonit do boku. Čím více je nakloněna, tím je větší pravděpodobnost, že v ní po skončení menstruace zůstanou zbytky krve. A tím prospěšnější je dělohu pravidelně napařovat a čistit.

Schválně se při návštěvě svého gynekologa zeptejte na naklonění dělohy, myslím, že je dobré mít představu.

Jaké jsou přínosy při pravidelném zařazení napářky do měsíční hygieny zdravé ženy?

  •          Vymizení pobolívání či křečí v břiše před a během menstruace
  •          Vymizení migrény doprovázející menstruaci
  •          Vymizení příznaků PMS
  •          Účinky bylin napomáhají rozpustit hlen a zbavit se jej. Krev již neobsahuje sraženiny, ale vytéká čistá
  •          Revitalizace dělohy – zdravější a příjemnější cyklus
  •          Upravení pravidelnosti cyklu
  •          Prohřátí, zvlhčení a uzdravení pánevního dna
  •          Vyčištění dělohy, které vede k vyšší šanci otěhotnět. (vyléčení „neplodnosti“)
  •          Příjemný čas strávený jen sama se sebou v napojení na své lůno
  •          Pocit svěžesti

Přínosy, které jsem vyjmenovala, jsou odzkoušené a zažité mnou na vlastní kůži. Ženě, která má cysty, hemeroidy, pokles dělohy, nádory apod., tedy problémy, které nemám na vlastní kůži odzkoušené, doporučuji vaginální napářku zařadit do své každodenní hygieny častěji a používat ji jako podpůrnou léčbu v kombinaci bylin, které se k daným neduhům hodí. Díky porézní sliznici na vulvě, která velmi dobře absorbuje léčivé výpary, se do krevního oběhu dostanou léčivé látky z rostlin rychleji. Tedy rychleji než v podobě čajů či jiných doplňků stravy.

Jak a kdy napařovat?

Záleží, s jakým záměrem si napářku rozhodnete dělat. Pokud nemáte problémy s menstruací, můžete napářku zařadit do svého života jako prevenci nebo jako rituál, díky kterému si dvakrát do měsíce, před a po menstruaci uděláte čas sama na sebe.

Pokud máte bolestivou, silnou nebo nepravidelnou menstruaci, proveďte si napářku 2-3x v týdnu před očekávanou menstruací a jednou po jejím skončení, až do doby, dokud se neupraví. Pokud budete mít pocit, že vám napářka přináší úlevu, můžete si ji provést kdykoli chcete kromě doby, kdy menstruujete. Nejedná se o léčebný proces, kterým byste se předávkovala, jde o to, že se učíte vnímat potřeby svého těla a citlivě na ně reagujete.

Po porodu je dobré začít, až jsou zahojená rodidla. Pokud nedošlo k porodnímu poranění, napářka může pomoci s rychlejším odcházením očistků a vyčištění děložního hrdla. Nicméně bych i zde doporučila zeptat se svého těla a podle toho se rozhodnout, jak často a jestli vůbec v období šestinedělí napařování provádět. Já se po svém porodu na poporodní napařování chystám a určitě svou zkušenost k tomuto článku připíšu, až ji budu mít.

Jaké jsou kontraindikace?

Napářka se neprovádí v době menstruace, těhotenství a při problémech s vaginální mykózou. Zároveň není vhodná u žen, které mají zavedeno nitroděložní tělísko.
Více v tomto článku.

Co k vaginálnímu napařování potřebujeme?

  •          Prkýnko nebo napařovací židličku. Vynalézavosti se však meze nekladou a proto lze vyřezat díru do plastové zahradní židličky, použít ratanovou židli nebo si dřepnout. Já doporučuji vyrobit alespoň prkýnko, které položíte na dvě malé židličky bez opěradla. (Viz. foto úplně dole) Židlička je samozřejmě nejdůstojnější, pokud vaginální napářku považujete zároveň za rituál, kterým vzdáváte hold své ženskosti.
  •          Alespoň třílitrový hrnec
  •          Sporák
  •          Vodu
  •          Bylinky
  •          2-3 deky
  •          Teplé ponožky

Zhruba hodinu a půl vašeho času na přípravu, samotnou napářku a odpočinek po ní

Jaké byliny, kdy a kde je sbírat a jaké množství potřebujeme?

Byliny, které se při napářce používají, se v Evropě běžně vyskytují, a protože nejlépe působí ty, které rostou v našem okolí, doporučuji vyrazit někam na louku v okolí a projít se s košíkem v ruce a záměrem v hlavě, možná některé z bylin pěstujete na záhonku.

Pro napářku jsou vhodné byliny ženské. Tedy ty, které ovlivňují zdraví ženského pohlavního ústrojí nebo léčí ženské choroby. Doporučuji si je podle jejich účinků namíchat. Můžete taky kontaktovat bylinkářku, která vám určitě poradí zasvěceněji než já.

Seznam bylin, které jsou pro napářku vhodné. Jejich účinky dále rozepíšu v jiném článku, který bude ženským bylinám věnován. 

Byliny vhodné na napářku:

  •          Oregano
  •          Bazalka
  •          Afrikán
  •          Rozmarýn
  •          Lopuchové listí
  •          Srdečník obecný
  •          Heřmánek
  •          Řebříček
  •          Jitrocel
  •          Levandule
  •          Tymián
  •          Pelyněk
  •          Měsíček
  •          Kontryhel
  •          Okvětní lístky růže

Z výše uvedeného seznamu bylin jsem si já vybrala a používala kombinaci těchto bylin:

  •          Řebříček
  •          Kontryhel
  •          Měsíček
  •          Okvětní lístky růže
  •          Tymián
  •          Pelyněk
  •          Levandule
  •          Jitrocel
  •          Heřmánek
  •          Rozmarýn
  •          Oregano

Kombinace bylin, které si namícháte je jen na Vás. Pokud budete používat bylinky čerstvé, budete potřebovat volně naplněnou asi litrovou sklenici. Pokud použijete rostlinky sušené, budete potřebovat 28g. Nejvhodnější doba pro sběr bylin je léto. Doporučuji je tedy během prázdnin používat čerstvé a pomalu začít sušit na zbytek roku.

Jak jsem si míchala bylinky pro svou potřebu? Každou bylinku jsem měla usušenou zvlášť a před každou napářkou jsem si intuitivně nabrala bylinky, které jsem cítila, že potřebuji. Někdy se dostalo na všechny pytlíky, někdy mou ruku přilákaly jen tři pytlíky.

Upozorňuji, abyste do napářky nepoužívaly éterické oleje, nejsou k tomuto užití vhodné!

A ještě něco. Vraťte prosím bylinky po použití na zahradu nebo prostě ven. Nevyhazujte je do koše nebo do záchodu, ale vlijte je zpátky na zem a tiše jim poděkujte za jejich účinky. Je to moc pěkné zakončení celého rituálu a projevení pokory a úcty za to, že z nich do Vás vstoupila jejich síla.

Postup:

Pokusím se nyní v bodech popsat, jakým způsobem napařování probíhá, přípravu a prostě vše potřebné k tomu, abyste si již konečně mohly bylinou parní lázeň dopřát.

  1.        Navažte si usušené bylinky (28g) nebo odměřte čerstvé (1l).
  2.        Nachystejte si napařovací židličku nebo prkýnko, 2-3 deky a teplé ponožky.
  3.        Dejte vařit do hrnce 2l vody. Když začne voda vřít, vložte do ní bylinky a vařte pod pokličkou 10 minut. Po 10 minutách odstavte z plotny a nechte ještě 5 minut pod pokličkou louhovat na místě, které již ze spodu nesálá. Nezapomeňte si v duchu připomenout záměr, se kterým si napářku chystáte.
  4.        Pusťte si příjemnou hudbu.
  5.        Přesuňte hrnec (bez pokličky) pod židličku a sedněte si na ni bez kalhotek. Pokud ucítíte, že jsou páry příliš horké a teplota vám není příjemná, zaklopte hrnec pokličkou a chvilku počkejte, dokud vám nebude teplota vyhovovat.
  6.        Když se pohodlně usadíte, obalte se dekami. Jednu zepředu, druhou zezadu, pořádně utěsnit. Pokud potřebujete ještě více tepla, třetí přehoďte přes sebe. Nezapomeňte na ponožky, aby vám teplo neutíkalo spodem.
  7.        Během napařování, které trvá 20 minut, se soustřeďte na svou dělohu, čípek, pánevní dno, vejcovody a vaječníky. Ponořte se do sebe, relaxujte, meditujte.
  8.        Po ukončení napářky, si alespoň na 40 minut lehněte do tepla a užívejte si vědomě příjemného pocitu prohřátí zevnitř.
  9.        Nakonec, třeba až ráno, bylinky s poděkováním vraťte zemi.

 

Napářku si můžete provést kdykoliv během dne. Nejvhodnější doba je však podvečer, abyste se po ní mohla rovnou uložit do postele a usnout nebo již prostě nevstávat.

 

No a to je vše. Teda ještě pár „kdybys“ osobně.

Kdybys měla nějaký dotaz, potřebovala cokoliv upřesnit, můžeš mě kontaktovat na email monika@sebevedomarodina.cz.

Kdybys chtěla napářku naučit názorně a nechat si ji provést jako službu žena ženě, můžeme se domluvit na osobním rituálu. To samé se týká ženské skupiny nebo ženského kruhu, ráda mezi Vás zavítám a předám Vám své zkušenosti osobně.

Kdybys chtěla nákresy luxusní varianty židličky určené na výrobu pro stolaře, napiš mi. Pokud máš šikovného partnera nebo jiného muže v okolí klikni na Jak vyrobit napařovací židličku.

Kdybys měla zájem o napařovací sedátko Steamy, které jsme nechali vyrobit, klikni ZDE

 

Moc Ti přeji, aby Ti vaginální napářka přinesla, co nejvíce zdraví a pročištění a naplnil se záměr, se kterým jsi ji začala provádět. Prosím, buď k sobě trpělivá a laskavá a dopřej si ji v pravidelných intervalech. Nečekej, že se Ti okamžitě po prvním napařování vyřeší všechny problémy. Dopřej si čas!

Přeju Ti krásné léto při sbírání bylinek pro sebe na zimu a spoustu hřejivých okamžiků tvého ženství!

S láskou Monika Valová

PS: Prosím Vás o sdílení a rozšiřování mých textů dle libosti, avšak vždy s plným odkazem na tyto stránky. Děkuji.

A taky budu moc ráda za zpětnou vazbu třeba za pár týdnů či měsíců.

 

Kdo má pořádek v domě, má ho i v sobě.

Když chceme žít v harmonii, měli bychom si hýčkat i vnější svět, který nás obklopuje. Ten se v nás totiž projevuje jako životní pohoda a nepohoda. Lidé, vztahy, zvířata, životní prostředí, jídlo, sociální skupiny, domov... 



Domov a děti. Mateřská bublina, ve které už 10 let žiju a pořád ji zpracovávám jako své velké životní téma. A tak si zrovna pro sebe a možná nejen pro sebe sepisuju myšlenky, které se mi o víkendu honily hlavou.

Domov je místo, kde se ráno probouzím, dopoledne vařím a pracuji, odpoledne uklízím a učím se s dětmi a večer jdu spát. Trávím doma hodně času. Je to můj bezpečný životní prostor, který o mě dost vypovídá, protože se do něj projektuje to, co mám ráda a co se mi líbí. Barvy, nábytek, doplňky, čistota... Ale taky mě ten prostor učí přijmout to, co se líbí těm, kteří se mnou žijí. Takový společný domov se potom vtiskuje do nás všech.

Říká se “bordel v bytě, šťastné dítě”. Pravda, ale jen do té míry, do které jste v tom binci spokojeni. Byť se s dětmi absolutní čisto udržet nedá a je zbytečné lpět na sterilitě prostředí, ve kterém by vás přivádělo k šílenství batole s rohlíkem v ruce, k domovu patří i to, že vše a všichni májí své místo.

Kdysi jsem nestrpěla smítko prachu a podlahu po vytírání leštila. S každým dalším dítětem jsem ale dostala pěkně za vyučenou a musela tuto obscesi vyléčit, jinak bych se zbláznila. Stále mám ale ráda uklizeno, jen už je to trochu jiný pořádek.


S pěti dětmi, dvěma psy a dvěma kočkami mám na zemi tisíce smítek. Vidím je všechny, ale po většinu času mě to nechává klidnou. Což je nutné pro záchranu duševního zdraví.


Nevytahuju vysavač 2x denně. Prach už není můj jediný nepřítel. Daleko větší výzva je pro mě najít pro většinu věcí stále udržitelné místo a naučit sebe i ostatní tam ty věci vracet, abych pořád nemusela uklízet předtím než budu uklízet. Rozumíte mi, o čem mluvím, že ano?


Naše děti neuklízí vůbec rády. Dokonce bych řekla, že binec ve svém pokoji změnily na udržovaný bordel a nucený úklid byl jen naoko. Takový styl úklidu, že se za nimi zavřou dveře a slyšíte vysavač a nejste si jistí, že ho někdo opravdu drží v ruce. Tuto letargii jsem jim vlastně způsobila já, protože často uklízím za ně a nebo nejsem důsledná v kontrole, zda plní a dodržují své povinnosti. Uvědomuju si to a budu se to snažit změnit.


Takže ten binec v pokoji starších dětí jsme nechali dojít tak daleko, že už si nedokázaly samy poradit. Lego se jim válelo snad úplně všude. V šuplíkách, krabicích, taškách, na zemi, pod postelí na poličkách. A nejen ta stavebnice. Všechno bylo po troškách smíchané se vším. Jejich pokoji chyběl vnější řád, který si nebyly schopny samy nastavit. Nemyslete si, že žily ve špíně. Na první pohled byste nepoznali o čem mluvím. Byl to vlastně “jen” chaos, který neuměly vyřešit.


K jejich štěstí jsem o víkendu dostala uklízecí náladu. Takovou tu, jak všechno začnete šůrovat od podlahy přes šuplíky a přeorganizujete a vytřídíte vše do posledního korálku a přitom ostrouháte i krabici pastelek, až z toho máte mozol na palci. Mimochodem, jak mě Eveli uviděla, vzala druhé strouhátko a strávily jsme pěknou hodinku povídáním při ořezávání. No jo, děti se učí napodobou, ale musíme je k té činnosti pustit a nenechat v hlavě vyhrát pocit, že sami to uděláme rychleji a lépe. To mám často. Achjo.


Kdybyste viděli, co jsem všechno našla pod postelí! Rej papírových tašek a krabiček s poklady, přes které už pod postel nic nevešlo. Protřídila jsem to, vyhodila asi 4 kila papírů a starých výkresů a všechny korálky, perličky a gumičky nasypala na hromadu. S Evelínkou jsme si užily další pěknou hodinku než jsme je jako dvě Popelky protřídily. Z výsledku byla nadšená ona, já i krabice na šroubky, která je jak na holčičí tvoření dělaná.

 

 

Neteřince jsem nabalila krabici hraček, ze kterých Evelínka vyrostla a celkově jsem udělala takový fajn průvan, ze kterého vznikl moc pěkný prostor, kde je radost se těšit na Vánoce.

Odnesli jsme terárium, které tam rok čekalo na želvu, na kterou si Eve a Šimi měli našetřit a která je za ten rok omrzela. Což jsme tak trochu s Martinem tušili, když jsme jim ji sice povolili, ale na jejím pořízení se aktivně nepodíleli. Vznikl tak každopádně další prostor.



Ještě přidáme poličky, které Martin vyrobí a polostudentský pokoj bude hotový.

Moje předsevzetí do budoucna je uhlídat řád, který jsme spolu s dětmi zavedli, aby pochopily, že uklidit hned, je jednodušší než debordelizovat celý pokoj jednou za čas. Chci, aby se naučily, že všechno má své místo. Nejen věci, ale i lidi v našem prostoru a že ti lidi nemají právo zamořit prostor jiných lidí. A aby ten vnější řád přenesly do své vnitřní pohody.

 



Ne nadarmo moje babička říkala:”Kdo má pořádek v domě, má ho i v sobě!” A před ní o dvě století dřív na to přišla jedna moudrá žena jménem Maria Montessori. A pravdu měly obě, byť jedna neznala druhou. A jedna byla dělnice a druhá vědkyně.

 



A já k tomu přidám ještě to, že je úplně v pořádku, že my mámy nestíháme mít tip ťop domácnost a že místo lítání s prachovkou hrajeme s dětmi člověče nezlob se. Ale je dobré poslouchat varovnou kontrolku na binec, která když už bliká moc, indikuje, že nám v tom našem prostoru není dobře. A když nám není dobře, neužijeme si ani ty šťastné děti a děti si neužijí spokojené mámy. Ne, že by pořádek v domě byl jediným kritériem spokojené ženy. Ale řekněme, že jeden z mnoha.

 

Autor: Monika Valová
27. 11. 2018 / Články nad patičkou
O mátě a ženské harmonii

Včera ráno jsem se v kuchyni přehrabovala ve skříňce a hledala černý čaj. Vypadl na mě přitom starý pytlík mátového čaje a mě se poprvé od porodu připomnělo mé poslední těhotenství. 9 měsíců, během kterých mě provázala stále chuť na mátu. Mátový čaj, mátový šampón, pepermintové bonbony, žvýkačky, čokoládá, éterák v aromalampě…. Přestože máta by se v těhotenství neměla, mě to k ní táhlo, a tak jsem naslouchala a obezřetně si ji dopřávala. Ale protože té máty bylo pořád moc, pídila jsem se po příčině a dozvěděla se, že mé tělo si možná říká jen o doplnění železa. Nebo jen potřebovalo trochu zchladit, protože v těhotenství jede cirkulace na plné obrátky a žena sálá spoustu tepla.

 

Pár hodin na to jsem prováděla jednu těhotnou ženu předporodním rituálem, a tak možná právě proto jsem se od rána ladila a napojovala na to, co a jak působilo pozitivně na mě, abych mohla co nejcitlivěji provést nastávající maminku a i zúčastněné ženy společným prožitkem. Je to pro mě velmi důležité. Ráda se ladím na ženu a její potřeby, ať už během rituálu, porodu nebo při konzultaci nějakého problému. Nacítit se a být empatická, podporující, jemná a poskytnout bezpečí… To je něco, co se mi jeví jako klíčové při práci se ženami. Prostě vytvářet harmonii a umět ji udržet.

 

Ženské srdce, zvlášť to zraněné, potřebuje bezpečí k tomu, aby se otevřelo. Ženské srdce nepotřebuje slyšet, co by mělo nebo nemělo. Žena potřebuje cítit podporu, aby měla možnost si na to přijít sama. A také nutně potřebuje být hýčkána a mnohdy o tom neví, protože přes všechny povinnosti neslyší vnitřní hlas, který jí to naléhavě sděluje. Jen ale nedokáže v zástupu povinností rozklíčovat projevy svého těla, které už po odpočinku a relaxaci volá. Až nemoc ji jako jediná donutí si lehnout, ale jen na nezbytnou chvíli, pak zase vystartuje vstříc svým povinnostem s výmluvou, že více odpočívat si nemůže dovolit. Vidíte se v tom?

Ale já vím, že žena může odpočívat. A pokud si to dovolí, má na svůj život, partnera, děti i práci daleko více energie a fronta těch úkolů se rozpouští. 

 

Jsem často s ženami ve chvílích, kdy péči neodmítají, protože se bytostně rozhodly, že si ji zaslouží. Vídím, jak na ně působí blahodárně, když ví, že jsou pro sebe na prvním místě. Jak je to posílí, když si poprvé vystoupí ze zaběhnuté rutiny, ve které nebylo místo pro životní zpomalení.

 

Sama na vlastní kůži jsem také prožila péči jiných žen, vyzkoušela jsem si i roli ženy, která se obávala hýčkání přijmout. Jsem také stále a denodenně v roli ženy, která dává. Zjistila jsem, že mě osobně nejvíc vyhovuje vyváženost, ne o ní mluvit, číst, ale chovat se tak, aby v mém životě byla harmonie. Není to něco, co udržíte každý den, ale dlouhodobě vyrovnávat výkyvy není tak složité.

 

Začala jsem mátou a skončím jí. Včera mi žena, pro kterou jsem předporodní rituál pořádala, sdělila, že ji poslední dobou voní máta, a tak jsem jí řekla: “Klidně si ji dopřej!” A v duchu jsem se usmála tomu, jak to ladění ráno zafungovalo a že duševní život je stejně opravdový jako ten hmatatelný. A je moc fajn to vědět.

Autor: Monika Valová
23. 9. 2018 / Články nad patičkou
Dlouhá cesta autem s dětmi

Jen, co jsem nasedla do auta, bylo mi zle. Občas se mi to stává, ale tentokrát jsem nemohla jen tak zavřít oči a pokoušet se to zaspat. Vedle mě seděl Mariánek, který se na náš odjezd pořádně 2,5 hodiny vyspal v šátku při procházce a nechápal, proč by měl nyní sedět připoutaný v sedačce. A tak na místo, abych tiše dřímala a tlumila svůj žaludek na vodě, musela jsem kojit a bavit ho, aby neplakal. Místy jsem cítila, jak mi dochází energie. Už mi nešlo ani mluvit, a tak jsem jen tupě seděla a poslouchala, jak si s pláčem stěžuje. "Já to nezvládnu, už to nedávám!", projela mi hlavou myšlenka jako blesk a stejně jako úder blesku mi píchla o srdce.

 
Cesta domů byla samá objížďka, prodlužovala se, a dvojčata byla na sebe, asi z nudy a taky z toho, že vycítila mou nepohodu, pěkně zlá. Ke kňourání miminka se tak přidal i pláč a křik dvojčat.
Cítila jsem, jak to vě mně vře, jak už to dál nesnesu, ale nebylo, kde utéct. Občas jsem na kluky zakřičela, aby toho nechali, povyhrožovala jim, což je nasupilo ješte víc a mě v jejich očích ponížilo, protože mě mají prokouknutou a ví, že své výhružky většinou nesplním. Ach jo.
 
Zachránil nás Martin, kterého napadlo zastavit u obchodu a nakoupit, co kdo má rád a najít místo pro piknik. Když jsme jej našli a v trávě natáhli deku, nechali děti poběhat, trochu se mi ulevilo. Možná mi pomohlo opustit prostor auta, ze kterého ještě před pár minutami nebylo úniku a kde mi nebylo dobře. Dětem se taky ulevilo. Pauza bodla nám všem.
 
Tak to funguje se vším v životě. Chilka pauzy, utvoření si odstupu a hned vidíme, co jsme předtím měli před nosem a vidět jsme nemohli.
 
Po pikniku jsme pokračovali znovu směr domov, Mariánek usnul a chvilku na to, zavládl klid i v zadní řadě u kluků. Já složila pod hlavu mikinu a v tichu zavřela oči. Neusla jsem hned, hlavou se mi honilo, jak to udělat, abych byla pro své děti ještě lepší máma a nemusela jim vyhrožovat, když už nevím kudy kam. Však to znáte, pořád všichni přemýšlíme, jak věci dělat lépe. Napadlo mě, že stále hledám nějakou konstantu, která by mi umožnila udržet harmonii v domě a kterou bych si to zjednodušila. Jenže taková asi fakt není. Snad jen kombinace lásky a trpělivosti. Jenže to prostě furt nejde mít sílu ve chvíli, když je vám zle. Když nemáte kde brát.
 
A tak se uchylujem k výkřikům do tmy v podobě výhrůžek "buďte už konečně ticho, jinak...", což má za následek, že někdo poslechne, někdo šeptá a někdo pokračuje ve křiku. Nefungujete to! Mají totiž pocit, že se jich to netýká a že to říkáte tomu vedle. Znáte to:"kdo to byl" a odpověď "to já ne, to on".
 

Zázračné zjednodušení života se zase nekoná, protože my rodiče si musíme cestičku k našim dětem vyšlapat úplně poctivě a ke každému z nich jinou a různě klikatou, dokonce i když nám není zrovna do zpěvu.

 

Když pojedete na prázdniny v autě plném neutahatelných KDYUŽTAMBUDEMáků, vzpomeňte si, že nefunguje k nim mluvit jako ke skupině, když je ta skupina rozhádaná a navzájem se požďuchujou, nýbrž ke každému zvlášť, protože každý z nich tam sedí sám za sebe, stejně jako vy. A snažte se být trpěliví. Často vystartujem kvůli nedostatku energie, a potom nás to mrzí a lepší než hojit rány je si je navzájem nezpůsobovat. A pokud to už nejde, zastavte auto i sebe a dejte si pauzu.

 
Ano chce to sebrat všechnu sílu světa, ale potom budete mít lepší pocit, ze kterého se se vám rázem udělá dobře, jak jste to skvěle dali.
 
 
 
 
 
Autor: Monika Valová
11. 7. 2018 / Články nad patičkou