Jak může ženská bylinná napářka pomoci ženě otěhotnět
Autor: Monika Valová
9. 10. 2017 / Články nad patičkou

Téma ženské neplodnosti, ale i té mužské je v současné době velice aktuální. Náš životní styl, posunutí doby prvního plánovaného těhotenství na pozdější věk, velká míra stresu a vysoké životní tempo, civilizační choroby, ovzduší, které dýcháme, voda, kterou pijeme, a špatné stravovací návyky ovlivňují náš reprodukční systém, a nebude to asi v budoucnu lepší. Ale to jsou jen takové obecné řeči, které vám řekne lékař, aby vás uchlácholil. Z mého pohledu takové vysvětlení ničemu nepomůže.

 

Někdy může ženu zablokovat i to, že miminko příliš chce a nemyslí na nic jiného. To už je skoro takové lidové rčení, které vám řekne kdejaká kamarádka. Ani to vám asi problém nevyřeší. Jak totiž chcete jen tak přestat chtít něco, kolem čeho se točí celý svět!?

Jak to, že když jsou žena i muž úplně zdraví se jim nedaří otěhotnět nebo ženě miminko udržet?  Podle mého názoru to poukazuje na jinou oblast než je fyzické zdraví, environmentální vlivy nebo emoce. Poukazuje to na oblast spirituality, do které je potřeba se ponořit, aby se problém vyřešil.

Nemám svou vlastní zkušenost s neplodností a věřím, že je to strašlivě těžké nemyslet na miminko, když si jej tak moc přejete. Je obtížné vše pustit z hlavy a nechat miminku volný průběh, když jste zdravá žena v nejlepších letech a děťátko k vám stále nepřichází. Ale soucítím s vámi a chtěla bych vám tímto článkem pomoci a podpořit vás.

Mým záměrem je přivést vás na myšlenku, že můžete udělat ještě něco víc než jíst hormony, navštěvovat kursy hormonální jógy, jít na akupunkturu, jíst tuny ananasu nebo cvičit metodu Mojžíšové. Ačkoliv vše uvedené vašemu tělu určitě může pomáhat a až na ty hormony je fakt super. Chci Vás tímto článkem motivovat, abyste zkusily hledat příčinu a ne hojit následky. To znamená obrátit pozornost sama na sebe a zeptat se, proč se mi to děje a najít vysvětlení ve svém srdci nebo si obstarat terapeuta, se kterým můžete svůj problém otevřeně řešit.

Na internetu si můžete vybrat a seznámit se se spoustou technik, jako třeba terapie metodou one-brain, diagnostiku automatickou kresbou, kraniosakrální biodynamiku, regresní terapii, holotropní dýchání, ruš apod. Ale vždycky vás to chtě nechtě přivede k práci na sobě samotné.

Ve chvíli, kdy zhojíte problém svého duchovního těla, zhojíte tělo fyzické, potom pravděpodobně otěhotníte.

Tak a teď k vaginálnímu napařování. Prvním krokem k tomu uvědomit si výše napsané, je poskytnutí pozornosti sama sobě. K tomu je vaginální napářka jako dělaná! Nejenom, že fyzicky podpoříte zdraví svého těla, což vás možná k napařování přivede prvotně, ale zároveň budete nucena obrátit svou pozornost sama k sobě. Pravděpodobně v klidu při napařování k vám přijdou jiné myšlenky, než přes den obyčejně chodí, protože na ně bude příhodný čas. Navíc je prokázáno, že ženy, které jsou ve stresu, produkují hormony, které blokují ovulaci a plodnost, proto je důležité umět se uvolnit a prohřát své nitro.

Relaxace v kombinaci s vědomím, že děláte sama pro sebe něco, co vyžaduje určitou sebekázeň a soustředění, může způsobit to, že si uvědomíte, že doteď jste věřila vlastně všem ostatním jen ne sama sobě a že je načase vlézt do studny k prameni a podívat se, kdože nebo cože tam na něm opravdu sedí.

Vaginální napařování je po tisíciletí pomocníkem žen. Bohužel se v naší moderní době někde vytratilo a bylo nahrazeno vědeckými studiemi, léky, a metodami, které si musíte slušně zaplatit. Lidové moudro našich praprababiček, které znaly účinky bylinek a sílu napojení ženy na sebe, propojení se svými kořeny a uzemnění se bosou chůzí se smrsklo pouze do podoby pití bylinných čajů. A kdyby alespoň čajů! Dokonce i ty se snaží nahradit všemožné doplňky stravy v podobě zázračných pilulek, které sice obsahují všechny potřebné látky, ale v tak šílené podobě, že si troufnu říct, že je to celé bez ducha a bez potřebné energie, kterou k procesu sebeuzdravení potřebujeme.

Kromě relaxace a hlubokého uvolnění těla vám ženská bylinná napářka pomůže očistit dělohu a zvýšit množství sliznice, potřebné k uhnízdění vajíčka. Díky dobře zvoleným bylinám dodá vašemu tělu látky podobné ženským hormonů, podpoří funkci žlutého tělíska a pomůže vajíčkům uzrát.

Vzhledem k tomu, že vaginální napařování není v naší zemi známé, není možné se dočíst o jeho praktickém využití v souvislosti s léčbou různých druhů ženských problémů. To ale neznamená, že se za hranicemi naší země také nic neděje. Právě naopak, vaginální napářka je běžně využívaná pro své pozitivní účinky, nejen na poli alternativního léčení, ale dokonce na poli lékařském. A když už píšu o neplodnosti, nemůžu si nechat pro sebe její praktické využití při procesu umělého oplodnění.

V případě, že jste se, i přes mé povídání o příčinách, rozhodly podstoupit umělé oplodnění, které s sebou nese nutnost užívání léků, které narušují nejen váš imunitní systém, ale i přirozenou hladinu hormonů produkovanou vašim tělem, a to nemluvím o spoustě jiných negativních účinků, bude vám můj článek určitě přínosem i tak, proto čtěte dále.

Při procesu umělého oplodnění berete mimo jiné léky, které stimulují zrání vajíček tak, aby jich bylo co nejvíce. Bohužel vedlejším účinkem této léčby může být snížení děložní sliznice nebo přesněji řečeno hlenové zátky, která se tvoří po oplodnění vajíčka zevnitř na čípku a jejím účelem je uzavřít bránu ven a udržet oplodněné vajíčko uvnitř, aby mělo co nejideálnější podmínky pro další vývoj. Vysvětleno slovy laika. Nechci se do daného problému více nořit. Vy ženy, kterých se to týká, určitě víte, o čem píšu.

Na některých amerických klinikách, používají vaginální napařování jako podpůrnou léčbu na začátku celého procesu umělého oplodnění, právě pro podporu růstu děložní sliznice. Pokud mluvíte anglicky, mrkněte sem nebo sem.

Doporučený postup, jak používat vaginální napařování v průběhu přípravy na otěhotnění je na těchto klinikách následný:

1) Pokud chcete podpořit růst sliznice během vašeho přirozeného menstruačního cyklu, provádějte si napářku jednou po skončení menstruace a jednou před ovulací, ale ještě předtím než dojde k pohlavnímu styku, aby nedošlo k přehřátí spermatu.

2) Pokud berete Clomid (lék na podporu plodnosti, v ČR se tento lék jmenuje Clostilbegyt), proveďte si napářku v den, kdy začínáte lék užívat, poté těsně před ovulací, a před umělou inseminací (IUI). Vedlejší efekt Clomidu může být snížení cervikálního hlenu a napářka jej pomůže zase zvýšit.

3) Pokud se připravujete na IUI léky aplikovanými injekčně, proveďte si napářku v den, kdy si aplikujete první injekci a poté ráno před provedením IUI procedury. Napařování před IUI napomůže zkapalnět cervikální hlen, což zjednoduší zavedení katetru přes děložní hrdlo.

4) Pokud se chystáte na IVF (In vitro fertilizace), proveďte si napářku první den, když začnete s medikací a jednou ráno před transferem. Napařování ráno před IVF napomůže zkapalnět cervikální hlen, což zjednoduší zavedení katetru přes děložní hrdlo.

Vzhledem k tomu, že celý cyklus zrání vajíčka začíná zhruba 120 dní před ovulací, kdy naše tělo pečlivě vybírá z vajíček to pravé vyvolené, které odešle na cestu, zatímco už jiné dozrává, považuji za důležité začít s očistou minimálně 3 měsíce před plánovaným těhotenstvím. K tomu účelu jsem namíchala bylinky, které vám v tomto období poslouží. Můžete si je objednat v tomto odkazu. Ale klidně si můžete namíchat i vlastní kombinace, pokud si bylinky vlastnoručně sbíráte. Také doporučuji napařovat častěji, 2x i 3x týdně, ne však v průběhu menstruace a po pohlavním styku. Také po skončení ovulace byste měla napařování zvážit, v případě pokud se snažíte otěhotnět přirozenou cestou.

Na podporu plodnosti v kombinaci s vaginálním napařováním doporučuji tyto byliny: Drmek obecný plod, Řebříček obecný nať, Jitrocel kopinatý list, Kontryhel obecný nať, Damiána nať, Hluchavka bílá květ, Brahmi nať.

Pokud je pro vás informace o vaginální napářce nová, přečtěte si článek, ve kterém popisuji přesný postup, jak si ji provést.

Jestli si nechcete vyrábět napařovací sedátko nebo židličku sami, můžete si zde objednat to naše - Steamy nebo celý set Steamy i s hrncem, který se k němu dokonale hodí a proporčně je prostě dokonalý.

Přeji vám, aby se vám podařilo vyhnat žábu z pramene a otěhotnět, možná třeba i díky informacím, které jsem vám předala.

 

Prosím o šíření mého autorského textu jen formou odkazu na tyto stránky.

zdroj fotografií: pinterest, grafika Martin Vala

O mátě a ženské harmonii

Včera ráno jsem se v kuchyni přehrabovala ve skříňce a hledala černý čaj. Vypadl na mě přitom starý pytlík mátového čaje a mě se poprvé od porodu připomnělo mé poslední těhotenství. 9 měsíců, během kterých mě provázala stále chuť na mátu. Mátový čaj, mátový šampón, pepermintové bonbony, žvýkačky, čokoládá, éterák v aromalampě…. Přestože máta by se v těhotenství neměla, mě to k ní táhlo, a tak jsem naslouchala a obezřetně si ji dopřávala. Ale protože té máty bylo pořád moc, pídila jsem se po příčině a dozvěděla se, že mé tělo si možná říká jen o doplnění železa. Nebo jen potřebovalo trochu zchladit, protože v těhotenství jede cirkulace na plné obrátky a žena sálá spoustu tepla.

 

Pár hodin na to jsem prováděla jednu těhotnou ženu předporodním rituálem, a tak možná právě proto jsem se od rána ladila a napojovala na to, co a jak působilo pozitivně na mě, abych mohla co nejcitlivěji provést nastávající maminku a i zúčastněné ženy společným prožitkem. Je to pro mě velmi důležité. Ráda se ladím na ženu a její potřeby, ať už během rituálu, porodu nebo při konzultaci nějakého problému. Nacítit se a být empatická, podporující, jemná a poskytnout bezpečí… To je něco, co se mi jeví jako klíčové při práci se ženami. Prostě vytvářet harmonii a umět ji udržet.

 

Ženské srdce, zvlášť to zraněné, potřebuje bezpečí k tomu, aby se otevřelo. Ženské srdce nepotřebuje slyšet, co by mělo nebo nemělo. Žena potřebuje cítit podporu, aby měla možnost si na to přijít sama. A také nutně potřebuje být hýčkána a mnohdy o tom neví, protože přes všechny povinnosti neslyší vnitřní hlas, který jí to naléhavě sděluje. Jen ale nedokáže v zástupu povinností rozklíčovat projevy svého těla, které už po odpočinku a relaxaci volá. Až nemoc ji jako jediná donutí si lehnout, ale jen na nezbytnou chvíli, pak zase vystartuje vstříc svým povinnostem s výmluvou, že více odpočívat si nemůže dovolit. Vidíte se v tom?

Ale já vím, že žena může odpočívat. A pokud si to dovolí, má na svůj život, partnera, děti i práci daleko více energie a fronta těch úkolů se rozpouští. 

 

Jsem často s ženami ve chvílích, kdy péči neodmítají, protože se bytostně rozhodly, že si ji zaslouží. Vídím, jak na ně působí blahodárně, když ví, že jsou pro sebe na prvním místě. Jak je to posílí, když si poprvé vystoupí ze zaběhnuté rutiny, ve které nebylo místo pro životní zpomalení.

 

Sama na vlastní kůži jsem také prožila péči jiných žen, vyzkoušela jsem si i roli ženy, která se obávala hýčkání přijmout. Jsem také stále a denodenně v roli ženy, která dává. Zjistila jsem, že mě osobně nejvíc vyhovuje vyváženost, ne o ní mluvit, číst, ale chovat se tak, aby v mém životě byla harmonie. Není to něco, co udržíte každý den, ale dlouhodobě vyrovnávat výkyvy není tak složité.

 

Začala jsem mátou a skončím jí. Včera mi žena, pro kterou jsem předporodní rituál pořádala, sdělila, že ji poslední dobou voní máta, a tak jsem jí řekla: “Klidně si ji dopřej!” A v duchu jsem se usmála tomu, jak to ladění ráno zafungovalo a že duševní život je stejně opravdový jako ten hmatatelný. A je moc fajn to vědět.

Autor: Monika Valová
23. 9. 2018 / Články nad patičkou
Dlouhá cesta autem s dětmi

Jen, co jsem nasedla do auta, bylo mi zle. Občas se mi to stává, ale tentokrát jsem nemohla jen tak zavřít oči a pokoušet se to zaspat. Vedle mě seděl Mariánek, který se na náš odjezd pořádně 2,5 hodiny vyspal v šátku při procházce a nechápal, proč by měl nyní sedět připoutaný v sedačce. A tak na místo, abych tiše dřímala a tlumila svůj žaludek na vodě, musela jsem kojit a bavit ho, aby neplakal. Místy jsem cítila, jak mi dochází energie. Už mi nešlo ani mluvit, a tak jsem jen tupě seděla a poslouchala, jak si s pláčem stěžuje. "Já to nezvládnu, už to nedávám!", projela mi hlavou myšlenka jako blesk a stejně jako úder blesku mi píchla o srdce.

 
Cesta domů byla samá objížďka, prodlužovala se, a dvojčata byla na sebe, asi z nudy a taky z toho, že vycítila mou nepohodu, pěkně zlá. Ke kňourání miminka se tak přidal i pláč a křik dvojčat.
Cítila jsem, jak to vě mně vře, jak už to dál nesnesu, ale nebylo, kde utéct. Občas jsem na kluky zakřičela, aby toho nechali, povyhrožovala jim, což je nasupilo ješte víc a mě v jejich očích ponížilo, protože mě mají prokouknutou a ví, že své výhružky většinou nesplním. Ach jo.
 
Zachránil nás Martin, kterého napadlo zastavit u obchodu a nakoupit, co kdo má rád a najít místo pro piknik. Když jsme jej našli a v trávě natáhli deku, nechali děti poběhat, trochu se mi ulevilo. Možná mi pomohlo opustit prostor auta, ze kterého ještě před pár minutami nebylo úniku a kde mi nebylo dobře. Dětem se taky ulevilo. Pauza bodla nám všem.
 
Tak to funguje se vším v životě. Chilka pauzy, utvoření si odstupu a hned vidíme, co jsme předtím měli před nosem a vidět jsme nemohli.
 
Po pikniku jsme pokračovali znovu směr domov, Mariánek usnul a chvilku na to, zavládl klid i v zadní řadě u kluků. Já složila pod hlavu mikinu a v tichu zavřela oči. Neusla jsem hned, hlavou se mi honilo, jak to udělat, abych byla pro své děti ještě lepší máma a nemusela jim vyhrožovat, když už nevím kudy kam. Však to znáte, pořád všichni přemýšlíme, jak věci dělat lépe. Napadlo mě, že stále hledám nějakou konstantu, která by mi umožnila udržet harmonii v domě a kterou bych si to zjednodušila. Jenže taková asi fakt není. Snad jen kombinace lásky a trpělivosti. Jenže to prostě furt nejde mít sílu ve chvíli, když je vám zle. Když nemáte kde brát.
 
A tak se uchylujem k výkřikům do tmy v podobě výhrůžek "buďte už konečně ticho, jinak...", což má za následek, že někdo poslechne, někdo šeptá a někdo pokračuje ve křiku. Nefungujete to! Mají totiž pocit, že se jich to netýká a že to říkáte tomu vedle. Znáte to:"kdo to byl" a odpověď "to já ne, to on".
 

Zázračné zjednodušení života se zase nekoná, protože my rodiče si musíme cestičku k našim dětem vyšlapat úplně poctivě a ke každému z nich jinou a různě klikatou, dokonce i když nám není zrovna do zpěvu.

 

Když pojedete na prázdniny v autě plném neutahatelných KDYUŽTAMBUDEMáků, vzpomeňte si, že nefunguje k nim mluvit jako ke skupině, když je ta skupina rozhádaná a navzájem se požďuchujou, nýbrž ke každému zvlášť, protože každý z nich tam sedí sám za sebe, stejně jako vy. A snažte se být trpěliví. Často vystartujem kvůli nedostatku energie, a potom nás to mrzí a lepší než hojit rány je si je navzájem nezpůsobovat. A pokud to už nejde, zastavte auto i sebe a dejte si pauzu.

 
Ano chce to sebrat všechnu sílu světa, ale potom budete mít lepší pocit, ze kterého se se vám rázem udělá dobře, jak jste to skvěle dali.
 
 
 
 
 
Autor: Monika Valová
11. 7. 2018 / Články nad patičkou
Nech život plynout, prožívej

Porody mých dětí a žen, které jsem doprovázela mi ukázaly jednu velkou životní moudrost a tou je, že nikdo nám nemůže ve skutečnosti pomoci více než my sami. Porod je totiž stejně nevyhnutelný jako smrt, neutečete před ním. Můžete jej prožít nebo prostě jen přežít. Pokud přežijete, zanenechá to ve vás bolest. Se kterou se ovšem dá následně pracovat a celý proces zhojit. Ale stojí vás to sílu. Pokud rodíte s podporou, tedy zázemím a s pocitem bezpečí, nepředáváte odpovědnost nikomu jinému, máte svůj porod ve svých rukou. Totéž se dá použít paralelně v jakékoliv životní situaci.

Cokoliv nás v životě potká, vyvolává reakci naší mysli a našeho těla. Nic nepřichází jen tak a nic jen tak neodejde. Pokud necháme za sebe rozhodovat a nejsme schopni převzít odpovědnost, učinit rozhodnutí, přijde někdy něco jiného, aby nás donutilo to konečně udělat. Třeba nemoc.

Jak říká Mudr. Hnízdil "nemoc je informace", ale nejen nemoc, také mezilidské vztahy. Není náhoda, že si do života přivoláme lidi, kteří s námi neladí, je to pro nás výzva, nějak se k tomu postavit a poučit se. A někdy je to tak nepříjemné, že byste raději přestali dýchat a zavřeli oči a hráli mrtvé brouky. Jenže to nepomůže, protože byste se stali v té situaci bezbrannými. Tzv. by vás to semlelo. A časem by přiletěl jiný dravec, který by vás sezobl.

Nechat život plynout neznamená se podvolit, znamená to vědomě prožívat životní situace a přijímat to, co k nám chodí jako součást naší cesty a byť je to nepříjemné, smutné nebo bolavé, může nás to nakonec posílit a nasměrovat správným směrem.

Pokud máte pocit, že to sami neustojíte, najděte si někoho, kdo vás podpoří, ale nenechte nikoho, aby za vás něco vyřešil.

Autor: Monika Valová
26. 6. 2018 / Články nad patičkou