O prospěšnosti kojení z pohledu fyziologického a sociálního
Autor: Monika Valová
24. 11. 2016 / Důležité články

Světová zdravotnická organizace doporučuje kojit děti plně do šesti měsíců, postupně zavádět příkrmy a dále kojit do dvou let a více. Byla bych velmi ráda, aby se toto doporučení stalo přirozeným standardem v naší moderní společnosti a ženy přestaly pochybovat o tom, že jsou schopné nakrmit své děti mlékem tvořeným v jejich moudrých tělech. Proč je kojení tak důležité a co je potřeba udělat z mého pohledu, aby žena plně kojila, začala přikrmovat podle skutečné potřeby svého dítěte a kojila do dvou let, možná i déle?

 

Otázku kojení otevírám se svými klientkami již v průběhu těhotenství. Poskytuji informace prvorodičkám, ale hlavně ženám, které měly problémy s kojením po předešlých porodech, neboť ty především jsou v dalším těhotenství ohroženy strachem a pocitem vlastního selhání. Jako průvodkyně těhotenstvím, porodem a dobou po porodu vím, že velmi důležitým odrazovým můstkem pro úspěšné kojení je samotný porod a to, co se odehrává bezprostředně po něm.

Po přirozeném porodu s následnou možností kontaktu matky a dítěte kůži na kůži a nepřetržitým bondingem se ženě vyplavuje vlastní na míru připravený koktejl hormonů. V této (ideální) situaci je více než pravděpodobné, že žena příjme kojení jako jediný možný způsob výživy svého dítěte a nebude o sobě pochybovat. V případě porodních komplikací či neopodstatněných rutinních zásahů do porodu a po porodu se žena stává zranitelnější a může u ní dojít k pocitu méněcennosti, ze kterého plyne ztráta mateřské kompetence. Tyto negativní emoce zvyšují tvorbu dopaminu, který fakticky tlumí produkci prolaktinu. Ten má společně s oxytocinem vliv na spuštění laktace. Nejen proto je více než žádoucí umožnit ženě prožít její porod a podpořit jeho plynulý a přirozený průběh.

Pokud žena rodí císařským řezem, její tělo spíše než oxytocin a prolaktin, vyplavuje adrenalin, tudíž je prospěšné, aby byla podpořena ve svých mateřských dovednostech tím, že jí bude umožněno časté přikládání dítěte, co nejdříve po porodu. Ústa miminka totiž stimulují bradavky a tím zvyšují tvorbu prolaktinu, který mimo jiné pomáhá také společně s endorfinem a oxytocinem vytvářet vazbu matky na dítě.

Člověk je savec, a proto by mělo být samozřejmostí kojit děti a být jako děti kojené. Díky tomu je naprosto přirozené, že se matka od dítěte po dobu plného kojení, nemůže na dlouho vzdálit, dítě je na ni z nějakého vyššího důvodu úplně závislé. Silný pud dítěte sát z matčina prsu není dán jen potřebou obživy, ale pocitem bezpečí a potřebou budování vztahu a vazby dítěte a matky. Kojení umožňuje tento blízký vztah, a tak má pro člověka také obrovský psychologický a sociální význam, který je potřeba v dnešní moderní době umělých mlék a pracovně vytížených žen neustále zdůrazňovat. Osvěta v oblasti kojení a jeho funkcí je naprosto nepostradatelná!

Psychická pohoda a duševní rovnováha ženy hraje velmi důležitou roli v nadcházejících týdnech i měsících po porodu, při kterých bude často konfrontována okolím, zda je mateřské mléko dostatečnou potravou nebo zda se její dítě vyvíjí podle tabulek, tedy přeneseně, zda je vlastně pro své dítě dobrou matkou. Z vlastních zkušeností vím, že dítě není třeba přikrmovat, ani mu dávat v horkých dnech vodu nebo čaj, jak nám to naše matky a babičky, které byly ovlivněny předcházejícím systémem, stále ještě předsunují. Kojila jsem dvojčata narozená v létě a do 6 měsíců neokusily nic než mateřské mléko. Radím proto i svým klientkám poslouchat intuici, nesrovnávat s ostatními stejně starými dětmi a věřit svým mateřským schopnostem. Spokojenost miminka a mokrá plena jsou dostatečnými znameními, že miminku se daří dobře. Nemusíme jej doma po každém kojení vážit, protože to má paradoxně za následek vznik obavy, že dítě neroste podle norem a že mateřské mléko je slabé. Ve skutečnosti však žádné slabé mateřské mléko neexistuje. Mateřské mléko svým složením odpovídá individuálním potřebám i zdravotnímu stavu dítěte. Tvoří se podle jeho potřeb, a proto se jeho složení liší z hodiny na hodinu, stejně jako jeho hustota i barva.

První mléko je hustější a žlutější, obsahuje více bílkovin (až čtvrtinu z nich tvoří obranné látky), minerálů, ale méně cukrů a tuků než zralé mléko. Je snadno stravitelné a chrání novorozence před infekcemi. Začíná se tvořit již v těhotenství během druhého trimestru, nazývá se kolostrum nebo také mlezivo. Mlezivo se však již několik dní po porodu podle potřeby dítěte začíná měnit na mléko přechodné, které je stále ještě nažloutlé a posléze ve zralé mléko. (Píšu podle potřeby, protože např. matka kojící nedonošené děti má mlezivo déle než matka kojící zralého novorozence.)Pro nedonošené dítě má mateřské mléko vlastní matky zcela mimořádný význam – trávící enzymy doplňují nedostatečnou funkci trávicího ústrojí a zlepšují vstřebávání živin, imunologické a protizánětlivé faktory pomohou dítěti v boji proti infekci, růstové hormony zase urychlují růst dítěte.

Postupným kontinuálním kojením se zvyšuje množství tuku v mateřském mléce. Tuky obsahují nenasycené mastné kyseliny, které mají význam při dozrávání nervového systému – cholesterol a fosfolipidy, které jsou důležité pro správný vývoj mozku. Mléko obsahuje všechny hlavní třídy imunoglobulinů, tím se snižuje výskyt alergických a autoimunitních onemocnění a infekcí. Oproti mlezivu, které je hustší a smetanově žluté, je zralé mléko řidší. Také z tohoto důvodu je často považováno za slabé a nevýživné, což vede k tomu, že se nedostatečně informovaná žena začne obávat o jeho kvalitu a dítě začne dokrmovat umělým mlékem.

Zralé mléko je dvousložkové. Přední mléko je vodnaté, namodralé (obsahuje hlavně vodu a cukr) a uspokojí žízeň dítěte. Zadní mléko je bílé, husté (obsahuje více bílkovin a tuku) a čím déle dítě pije, tím je mléko tučnější.

Žena, která dítěti nabídne umělé mléko v lahvičce a její dítě tuto náhradu přijme, si musí být vědoma, že je to krok, který může ukončit kojení se všemi jeho pozitivními vlivy. Menší poptávkou po mléku se bude omezovat jeho tvorba. Umělé mléko nelze považovat za rovnocennou náhradu mateřského mléka, neboť nemůže zaručeně obsahovat individuální složení všech látek, které mají za úkol chránit organismus dítěte, vyrobených podle požadavků dítěte a navíc jeho základem je mléko kravské, ať je jakkoliv upraveno, nikoliv mléko lidské. Dítě však není tele, a neváží při narození cca 40kg, tudíž ani složení tohoto mléka není pro kojence prospěšné a jedná se opravdu o alternativní mléko, které by žena měla mít v záloze, až jako poslední možnost.

Z vlastní zkušenosti vím, že intenzivní sledování a zkoumání barvy nebo hustoty mateřského mléka ženou vede jen k obavám, zda je mateřské mléko v pořádku. Rozlišovat přední a zadní mléko, počítat pauzy mezi jednotlivým kojením nebo délku kojení je zbytečné. Podstatné je mít důvěru ve své tělo a být empatickou matkou, která reaguje okamžitě na potřeby svého dítěte a je tak schopna vyhodnotit, že se něco děje a obrátit se s prosbou o pomoc na laktační poradkyni, popř. dětskou lékařku.

Zavádění příkrmů by mělo být velmi pozvolné a mělo by kopírovat potřebu dítěte. Některé děti je v 6 měsících bojkotují, protože ještě na příjem jiné stravy nejsou připravené, proto by měla matka pokračovat v kojení a občas dítěti nabídnout lžičku s příkrmem. Má dvojčata začala s příkrmy až v 9 měsících, protože dříve na to nebyla správná doba a dětem se zvedal při ochutnání prvních lžiček žaludek. Vzhledem k tomu, že byly spokojené a přibývaly na váze, kojila jsem je s důvěrou, že jednou vezmou jídlo na milost a zkoušela jen párkrát za týden nepravidelně nabízet zeleninu, až ji jednoho dne přijaly a řekly si o další sousto.

Většina dětí ve věku 6 měsíců může být nadále plně kojena, ale je žádoucí začít je pomalu zvykat na jiný druh stravy, dokud dobře fyzicky prospívají jen z mateřského mléka a přechod tak může být pozvolný a pomalý, bez stresu pro dítě z nových chutí a pro matku, že její dítě zemře hlady.

V době, kdy jednotlivý příkrm nahrazuje kojení, tedy mezi 6-12měsícem věku dítěte, začíná matka přirozeně uvažovat o tom, jak dlouho ještě bude kojit a zda je mateřské mléko ještě vůbec pro dítě prospěšné. Z logiky věci však vyplývá, že mateřské mléko vlastní matky je pro dítě vždy zdravější než umělá mléka nebo mléko kravské a to proto, že i po prvním roce života dítěte je stále produkováno podle jeho požadavků přímo pro něj, a tudíž je stále nejdůležitějším zdrojem živin a obranných látek. Existuje řada studií, které se zabývají vztahem dlouhodobého kojení a fyzickým u duševním zdravím dítěte a dochází ke shodě v tom, že mateřské mléko je i pro dítě starší jednoho roku přínosné, a že déle kojené děti mají menší sklon k obezitě, vysokému krevnímu tlaku, diabetu 1. typu, hyperaktivitě a úzkosti, depresím a leukémii v dětském věku.

Kojení dítěte po roce jeho života se zdá být ohroženo spíše společenskou normou než vlastním přesvědčení matky o jeho neprospěšnosti, proto je nutné podpořit déle kojící ženy, aby unesly tlak okolí a přenesly se přes tvrzení, že tak „velké“ dítě již kojit nepotřebuje a měly možnost se podle svých pocitů rozhodnout, kdy a jakým způsobem dítě odstaví, aby to bylo v souladu i s jejich psychickými a fyzickými možnostmi.

Zpracováno pro Laktační Ligu

Dlouhá cesta autem s dětmi

Jen, co jsem nasedla do auta, bylo mi zle. Občas se mi to stává, ale tentokrát jsem nemohla jen tak zavřít oči a pokoušet se to zaspat. Vedle mě seděl Mariánek, který se na náš odjezd pořádně 2,5 hodiny vyspal v šátku při procházce a nechápal, proč by měl nyní sedět připoutaný v sedačce. A tak na místo, abych tiše dřímala a tlumila svůj žaludek na vodě, musela jsem kojit a bavit ho, aby neplakal. Místy jsem cítila, jak mi dochází energie. Už mi nešlo ani mluvit, a tak jsem jen tupě seděla a poslouchala, jak si s pláčem stěžuje. "Já to nezvládnu, už to nedávám!", projela mi hlavou myšlenka jako blesk a stejně jako úder blesku mi píchla o srdce.

 
Cesta domů byla samá objížďka, prodlužovala se, a dvojčata byla na sebe, asi z nudy a taky z toho, že vycítila mou nepohodu, pěkně zlá. Ke kňourání miminka se tak přidal i pláč a křik dvojčat.
Cítila jsem, jak to vě mně vře, jak už to dál nesnesu, ale nebylo, kde utéct. Občas jsem na kluky zakřičela, aby toho nechali, povyhrožovala jim, což je nasupilo ješte víc a mě v jejich očích ponížilo, protože mě mají prokouknutou a ví, že své výhružky většinou nesplním. Ach jo.
 
Zachránil nás Martin, kterého napadlo zastavit u obchodu a nakoupit, co kdo má rád a najít místo pro piknik. Když jsme jej našli a v trávě natáhli deku, nechali děti poběhat, trochu se mi ulevilo. Možná mi pomohlo opustit prostor auta, ze kterého ještě před pár minutami nebylo úniku a kde mi nebylo dobře. Dětem se taky ulevilo. Pauza bodla nám všem.
 
Tak to funguje se vším v životě. Chilka pauzy, utvoření si odstupu a hned vidíme, co jsme předtím měli před nosem a vidět jsme nemohli.
 
Po pikniku jsme pokračovali znovu směr domov, Mariánek usnul a chvilku na to, zavládl klid i v zadní řadě u kluků. Já složila pod hlavu mikinu a v tichu zavřela oči. Neusla jsem hned, hlavou se mi honilo, jak to udělat, abych byla pro své děti ještě lepší máma a nemusela jim vyhrožovat, když už nevím kudy kam. Však to znáte, pořád všichni přemýšlíme, jak věci dělat lépe. Napadlo mě, že stále hledám nějakou konstantu, která by mi umožnila udržet harmonii v domě a kterou bych si to zjednodušila. Jenže taková asi fakt není. Snad jen kombinace lásky a trpělivosti. Jenže to prostě furt nejde mít sílu ve chvíli, když je vám zle. Když nemáte kde brát.
 
A tak se uchylujem k výkřikům do tmy v podobě výhrůžek "buďte už konečně ticho, jinak...", což má za následek, že někdo poslechne, někdo šeptá a někdo pokračuje ve křiku. Nefungujete to! Mají totiž pocit, že se jich to netýká a že to říkáte tomu vedle. Znáte to:"kdo to byl" a odpověď "to já ne, to on".
 

Zázračné zjednodušení života se zase nekoná, protože my rodiče si musíme cestičku k našim dětem vyšlapat úplně poctivě a ke každému z nich jinou a různě klikatou, dokonce i když nám není zrovna do zpěvu.

 

Když pojedete na prázdniny v autě plném neutahatelných KDYUŽTAMBUDEMáků, vzpomeňte si, že nefunguje k nim mluvit jako ke skupině, když je ta skupina rozhádaná a navzájem se požďuchujou, nýbrž ke každému zvlášť, protože každý z nich tam sedí sám za sebe, stejně jako vy. A snažte se být trpěliví. Často vystartujem kvůli nedostatku energie, a potom nás to mrzí a lepší než hojit rány je si je navzájem nezpůsobovat. A pokud to už nejde, zastavte auto i sebe a dejte si pauzu.

 
Ano chce to sebrat všechnu sílu světa, ale potom budete mít lepší pocit, ze kterého se se vám rázem udělá dobře, jak jste to skvěle dali.
 
 
 
 
 
Autor: Monika Valová
11. 7. 2018 / Články nad patičkou
Nech život plynout, prožívej

Porody mých dětí a žen, které jsem doprovázela mi ukázaly jednu velkou životní moudrost a tou je, že nikdo nám nemůže ve skutečnosti pomoci více než my sami. Porod je totiž stejně nevyhnutelný jako smrt, neutečete před ním. Můžete jej prožít nebo prostě jen přežít. Pokud přežijete, zanenechá to ve vás bolest. Se kterou se ovšem dá následně pracovat a celý proces zhojit. Ale stojí vás to sílu. Pokud rodíte s podporou, tedy zázemím a s pocitem bezpečí, nepředáváte odpovědnost nikomu jinému, máte svůj porod ve svých rukou. Totéž se dá použít paralelně v jakékoliv životní situaci.

Cokoliv nás v životě potká, vyvolává reakci naší mysli a našeho těla. Nic nepřichází jen tak a nic jen tak neodejde. Pokud necháme za sebe rozhodovat a nejsme schopni převzít odpovědnost, učinit rozhodnutí, přijde někdy něco jiného, aby nás donutilo to konečně udělat. Třeba nemoc.

Jak říká Mudr. Hnízdil "nemoc je informace", ale nejen nemoc, také mezilidské vztahy. Není náhoda, že si do života přivoláme lidi, kteří s námi neladí, je to pro nás výzva, nějak se k tomu postavit a poučit se. A někdy je to tak nepříjemné, že byste raději přestali dýchat a zavřeli oči a hráli mrtvé brouky. Jenže to nepomůže, protože byste se stali v té situaci bezbrannými. Tzv. by vás to semlelo. A časem by přiletěl jiný dravec, který by vás sezobl.

Nechat život plynout neznamená se podvolit, znamená to vědomě prožívat životní situace a přijímat to, co k nám chodí jako součást naší cesty a byť je to nepříjemné, smutné nebo bolavé, může nás to nakonec posílit a nasměrovat správným směrem.

Pokud máte pocit, že to sami neustojíte, najděte si někoho, kdo vás podpoří, ale nenechte nikoho, aby za vás něco vyřešil.

Autor: Monika Valová
26. 6. 2018 / Články nad patičkou
Uvolnění porodních cest - bylinná napářka před porodem a při něm

Ke zpracování tohoto tématu jsem se chystala několik měsíců. Bylo zapotřebí, aby pro něj uzrál čas, abych nejprve získala vlastní zkušenosti, a poté se o ně mohla podělit. Většina informací v tomto článku je tak původních a dosud nepublikovaných. Jsou podloženy prožitky žen, které bylinnou napářku jako nástroj k uvolnění porodních cest použily. Domnívám se, že tento článek bude užitečný nejen pro nastávající maminky, ale zároveň pro porodní asistentky a duly, které mohou využít napářku jako přípravu svých žen k porodu.

 

Možná si říkáte, jak je možné, že nyní čtete článek o využití napářky v těhotenství. Všude se přeci píše, že v těhotenství se nedoporučuje. Pravdou je, že v prvních 38 týdnech těhotenství je opravdu napářka kontraindikována. Výjimkou jsou poslední týdny těhotenství, při kterých již nehrozí, že by bylinné teplo zásadním způsobem zasáhlo do přirozeného vývoje plodu, neohrozí nidaci oplodněného vajíčka díky možné redukci děložní sliznice a za žádných okolností nezpůsobí potrat.

Výjimkou z obecného zákazu napařování v těhotenství je tedy zralé těhotenství.


Pokud se žena přiblíží ke stanovenému termínu porodu, může si od ukončeného 38. týdne těhotenství dopřát hřejivé teplo bylinné napářky za účelem uvolnění porodních cest. Od tohoto týdne se totiž jedná o termínové těhotenství a miminko je považováno za donošené, proto je zcela v pořádku, když mu žena začne připravovat cestu ven.

Bylinná napářka může zpříjemnit poslední fázi těhotenství a ovlivnit průběh porodu díky hlubokému uvolnění, teplu a účinkům bylin.

Vhodně zvolené bylinky mohou pomoci likvidovat nežádoucí bakterie a kvasinky, na které mnoho žen v těhotenství trpí. Pomáhají tak udržet poševní mikroflóru ve vyváženém stavu, a zároveň mají pozitivní účinek na porodní cesty a plynulý průběh porodu.

Samotná teplá pára z napářky má vliv na změkčení tkání hráze, která se díky tomuto stává poddajnější a elastičtější. Konečně pro dosažení stejných účinků, porodní asistentky nahřívají hráz při porodu.

Předporodní napařování, může díky výše uvedeným účinkům uspíšit porod, a to je také důvod, proč je do 38. týdne těhotenství kontraindikováno.

Pokud žena trénuje s epi-nem, může si dopomoci ke kýženým výsledkům právě tím, že si před cvičením nahřeje napářkou hráz. Je dost pravděpodobné, že tím předejde drobnému poranění či oděrkám, které se při cvičení s epi-nem nebo aniballem objevují.

Napářka uvolňuje svaly pánevního dna, zvlhčuje a připravuje porodní cesty, a také pomáhá tělu zkracovat děložní čípek, pootevírá tedy „bránu“ k vytouženému miminku.

 

V případě přenášení je napářka jemnou, neinvazivní a bezpečnou technikou na vyvolání porodu. Samozřejmě nefunguje 100% jako kouzelná hůlka. Pokud ještě nenastal ten pravý čas, tak porod nevyvolá, ale pomůže k němu ženu připravit.

Relaxace, meditace a vizualizace...

Před porodem, více než kdy jindy, žena ocení relaxační účinky napářky, pomocí kterých uvolní své krásné těhotné tělo a umožní pustit strach z porodu. Naladí se na sebe i miminko, a protože bude dobře jí, bude dobře i jemu.

Při procesu napařování může žena vizualizovat, jak teplo postupně prostupuje do jejího těla, dostává se k čípku, který jemně pohladí, pootevře a pokračuje dále k miminku, kterému ukáže bezpečnou cestu ven. A také to, že venku je stejně teplo jako uvnitř, protože láskyplná náruč jeho maminky je stejně hřejivá a bezpečná jako její děloha. Tuto vizualizaci lze použít také na začátku porodu jako rituál otevírání porodních cest.


Více než kdy jindy platí pravidlo, že napařování musí být příjemné, to znamená jemné teplo, vhodně zvolené bylinky, hezké prostředí, svíčky, hudba, intimní atmosféra.

Když začnou kontrakce a žena si není jistá, zda se jedná o poslíčky nebo začínající porod, může také použít napářku. Zvláště tuto možnost uvítá, pokud nemá doma vanu.

Pokud se porod během fáze otevírací zastaví nebo hodně zvolní, napařování v tento okamžik pomůže ženě uvolnit se a znovu nastartuje kontrakce. Odtok plodové vody není po poradě s porodní asistentkou kontraindikací.

O napařování ke konci těhotenství se ve své knize Zdravé těhotenství, přirozený porod zmínila také známá německá porodní asistentka Ingeborg Stadelmann. Radí v ní ženám používat parní sedací koupele, jak napářku nazývá, v termínovém těhotenství. K napařování doporučuje senné květy, se kterými já osobní zkušenost nemám, proto jsem namíchala vlastní kombinaci bylin.

 

Do směsi na Uvolnění porodních cest, kterou si můžete koupit na stránkách steamy.cz, jsem vybrala tyto bylinky: Maliník, Mateřídoušku, Levanduli a Měsíček.

Maliník mě doprovázel nejen několika měsíci mého těhotenství, ale také dlouho po porodu. Velmi jsem si ho oblíbila. Nejenže pomáhá porodním cestám v přípravě na porod, může nabudit dělohy k tréningu stahů, ale také posiluje imunitu. Nevadí miminku v bříšku ani novorozeňátku při kojení. Po porodu zmírňuje krvácení, urychluje zavinování dělohy a pomáhá rychleji pročišťovat porodní cesty.

Mateřídouška je bylinka, která osvěží těhotnou duši a pomáhá zrychlit druhou dobu porodní.

Levanduli jsem do směsi přihodila hlavně proto, že bych dala ruku do ohně, že její vůni milují snad všechny těhotné ženy. A víte proč? Protože nás uklidňuje a zmírňuje úzkostné stavy, a to je přesně to, co v těhotenství a během porodu potřebujeme. Zároveň má desinfekční účinky.

Měsíček zase působí proti kvasinkovým infekcím, které bohužel, jak už jsem zmínila výše, těhotné ženy často trápí. Díky tomu, že kvasinky narušují tkáň, může v důsledku jejich přemnožení, dojít během k porodu většímu poranění.

Všechny bylinky, které jsem vybrala do své směsi „Uvolnění porodních cest“, jsou pro miminko neškodné a pro ženu přínosné. Doporučuji je před porodem používat s napářkou 2x až 3x týdně.

Pokud by žena potřebovala během porodu přivolat kontrakce, může k této směsi bylin přidat také skořici.

Určitě je důležité zmínit radu Ingeborg Stadelman, aby napářku nepoužívaly ženy, které mají v oblasti vulvy v těhotenství křečové žíly. Zvažte ji také bedlivě, pokud cítíte přemnožení kvasinek v pochvě. V tomto případě totiž nelze s jistotou tvrdit, jestli vám pomůže nebo uškodí. Mě osobně už jednou s kvasinkovou infekcí pomohla, ale obecně se uvádí, že se při ní nedoporučuje.

Jedna z prvních našich porodních asistentek, která napářku používá a ženám doporučuje je Zuzana Švancerová. Poprosila jsem ji o spolupráci, a také sdílení svých zkušeností s předporodním a porodním napařování, které bude postupně také zveřejňovat na svém webu dotekyzrozeni.cz

 

Zuzka píše:

Těhotným ženám napářku doporučuji zhruba půl roku. Dřív jsem jim o ní jen říkala, v podstatě jsem předávala jen informaci od Ingeborg Stadelman. Dneska už ji používám i sama na sobě a nepochybuji o jejích účincích.

V poslední době napařovalo asi 6 mých klientek. Jedna z nich napařovala asi týden a moc si to pochvalovala. Jako prvorodička porodila dost rychle a poranění bylo minimální. Samozřejmě, že to záleží také na spoustě jiných faktorů. Masírovala hráz, cvičila s epi-nem, nahřívala jsem jí dlouhou dobu hráz během porodu… Každopádně věřím, že napářka ji pomohla změkčit hráz, prohřát se a celkově se naladit a uvolnit. V napařování pokračuje i po porodu.

Druhá z žen, byla třetirodička. Provedla si napářku jen jednou. Po ní šla spát a za chvíli se rozběhl porod, porodila zhruba za 3 hodiny. Měla však rychlé i předešlé porody.

Další žena má termín porodu v únoru. Když jsem byla u ní a napařovala na stoličce, na které jsem jí udělala pohodlí, tak to bylo fajn. Zkoušela to poté i sama, ale na provizorním sedátku, které ji tlačí, takže pocity sice příjemné, jen to sedátko kazí dojem. Má však po prvním porodu nástřih a rupturu až ke konečníku, kterou ji museli v narkóze zašít a udělat plastiku), takže u ní si myslím, že je velice důležité, aby se celá uvolnila a jizva byla měkká.

Když jsem napařovala ženy v průběhu porodu, bylo jim to velmi příjemné. 

Abych to shrnula, myslím si, že bylinné napařování je úžasné. Žena se zklidní, zastaví, naladí sama na sebe, prohřeje a opečuje svou vnitřní ženu. A když se o tuto svou vnitřní bohyni stará, tak se probudí, ožije a celá žena se rozzáří a rozkvete.

 

A jaké jsou konkrétní zkušenosti žen, které používaly bylinnou napářku před a během porodu:

Osobně jsem ti vděčná za doporučení napářky, využila jsem ji 1 - 2x týdně před porodem a zatím 1x po porodu (po 14 dnech po ustání očistků, pro "dočištění"). Cca 20 min. napařování bylo pro mě vždy chvilkou pro sebe samu (nebo vedle partnera u filmu,...) ke zklidnění a relaxaci, zároveň krásně změkčení lůna před zaváděním Aniballu. Miluju teplé masáže a jiné nahřívání (např. termoforem), takže to byla pro mě trochu slast. S kapkou éterického oleje levandule nebo i teatree mírná přírodní desinfekce intimních partií. Za mě je to příjemná užitečná praktika nejen v souvislosti s porodem.

Petra

(pozn. autorky článku – éterické oleje se vzhledem ke své síle a koncentraci nedoporučuje při napařování používat)


 Má první předporodní napářka předčila očekávání! Chvíli mi sice trvalo, než jsem našla ideální polohu a teplotu, ale pak to bylo labůžo! Vnímala jsem, jak porodní cesty a pánevní dno teplem relaxují. Hezky jsem si odpočinula a zvědoměla svoji ženskost. Nyní po porodu je to tak příjemné, že si napářku dopřávám několikrát týdně.

Eliška


Předporodní napářku jsem vyzkoušela 5x. Poprvé na začátku 40. týdne těhotenství, naposledy ve 41. týdnu těhotenství asi 5 hodin před porodem. Napářka mě vždy uvolnila a příjemně prohřála. V první době porodní mě utvrdila v tom, že se nejedná o poslíčky, ale naopak kontrakce mírně zesílily. Vřele doporučuju.

Michaela


Praskla mi voda, ale porod nikam nepostupoval. Přes kontrakce Linda zůstávala vysoko v porodních cestách a já se neotevírala. Rodila jsem ve Švýcarsku. V době těhotenství jsem měla několik návštěv a konzultací s porodní asistentkou, se kterou jsme se dohodly na co nejpřirozenějším porodu.
Když už bylo 12 hodin od prasknutí vody a vana ani sprcha nepomáhaly, ani chození ze schodů a procházky po areálu, přišla fyzioterapeutka a trošku jsme cvičily. Ukázala mi čapí chůzi, ale Linda stále vyčkávala pěkně nahoře. Každá směna přišla s dalším nápadem. Třeba klyzma. Ale ani to nepomohlo, navíc nebylo potřeba, protože jsem se vyčistila sama už během noci. Pak další směna vymyslela, že kromě homeopatie zkusíme porodní napářku.
Nevím přesně, jaké byliny v ní byly. Voda byla v podložní míse, která pasovala do WC. Takže jsem seděla na toaletě, a nahřívala porodní cesty. Bylo to velmi příjemné. Řekla bych, že nejlepší část doby otevírací. U toalety bylo velké madlo. Za které jsem se při kontrakcích mohla držet a vydýchávat. Příjemné teplo se mi valilo do celého těla. Vůně bylin byla (a je pro mě vždy) velmi relaxační a uklidňující. 
Další výhodou bylo, že jsem seděla na WC. Takže porodní asistentka říkala, že v klidu můžu vykonat potřebu.
Škoda, že jsem netušila, že existuje i poporodní napářka. Protože bych si ji určitě dělala dále. Protože byla pro mě krásnou zkušeností u porodu.

Barbora


Moc ráda bych se s vámi podělila o svou zkušenost i já sama. Napařovala jsem už dlouho před otěhotněním a vlastně mi během těhotenství napářka hodně chyběla. Kromě toho, že pro mě vždy byla rituálem spojeným se sebeopečováváním, opět jsem začala trpět na mykózy, se kterými jsem už díky napařování před otěhotněním neměla problém. Psala jsem články o napářce, rozšiřovala o ní povědomí mezi ženami, začala podnikat s napařovacími pomůckami a denně odpovídala ženám na otázky týkající se napářky, žila jsem napářkou, ale sama jsem vlastně paradoxně napařovat nemohla. Když jsem si po 8 měsících sedla nad teplou páru, moje srdce se zatetelilo radostí. Úplně mě překvapilo, jak je to doopravdy příjemné! Před porodem jsem to stihla jen jednou. Pár dní na to jsem prožila nádherný porod bez poranění. Pokračovala jsem poté i v šestinedělí, během kterého mi napařování pomáhalo se rychleji vyčistit a regenerovat svaly pánevního dna.

Nyní je mým velkým snem umožnit ženám porodní napařování v porodnicích v České republice. Vím, že to není zrovna snadný cíl, ale věřím, že každá žena, která pracuje jako porodní asistentka, po vyzkoušení bylinné napářky, sama uzná, že je to přesně ten typ péče, který k opečovávání ženy u porodu patří.

 

Přeji vám, aby vám byl můj článek ku prospěchu.

S láskou…

Monika

Pokud je vám můj text zdrojem inspirace, jsem velmi ráda. Kdybyste jej chtěla šířit na svých stránkách nebo kdekoliv jinde, prosím o sdílení celého textu s uvedením autora.

Dočetli jste až sem a nevíte, jak na to? Více informací o tom, jak si připravit bylinnou napářku naleznete zde.


Ilustrace: Yveta Anna Kroupová pro Steamy / Grafika: Martin J. Vala 

 

Autor: Monika Valová
14. 2. 2018 / Články nad patičkou