O lásce, srdci, lítosti a soucitu
Autor: Martin Vala
14. 10. 2017 / Hlavní články

Dnes bych se rád zamyslel nad lidským srdcem a to ne z hlediska biologického, ale spirituálního. Mám na mysli srdce jako důmyslný nástroj, jehož schopností je přijímat a dávat prazákladní vesmírnou energii, kterou nazýváme láska.

 

Snaha odpovědět na to, co to vlastně láska je, je jako odpovědět na to, co je gravitace. Dodnes vlastně nevíme. Naše racionální pochopení těchto sil nám prozatím slouží pouze k tomu, abychom využívali jejich vlastností, zkoumali jejich zákonité působení a učili se je využívat. Jejich pravá podstata pro nás však stále zůstává fenoménem, jehož interpretace přesahuje možnosti lidského rozumu.

Moudrost pohádek nám říká, že láska je největší síla ve vesmíru, která „hory přenáší“. Zpětným pohledem na projevy lásky se můžeme ujistit, že tomu tak opravdu je a že „zázraky“ stvoření by se bez ní jaksi neobešly. Ponechme si tedy prozatím tuto pohádkovou hypotézu a studujme dál lidské srdce.

 Abychom pochopili, jak srdce funguje a co se děje, pokud jej ze své svobodné vůle zastíníme,  pomůžeme si pozorováním slunce a jedním smyšleným příběhem o chlapci jménem Ori, ve kterém se možná tak trochu najdeme.

Jistě znáte ten pocit, kdy záříte do okolí a vše vám kvete pod rukama, stejně jako okamžiky, kdy se celý váš soukromý vesmír ve vteřině zhroutí jako domeček z karet, třeba jen pro jediné slovo. Proč se nám to děje a které aspekty fenoménu lidského srdce s tím souvisí?

Ve své podstatě struktura srdce nápadně připomíná slunce, které září ze středu, na všechny strany, bez rozdílu. Své paprsky nikomu neodmítne a nerozlišuje. Stejně jako srdci je mu nejlépe, pokud může zářit bezpodmínečně.

 

Čím to je, že pro slunce je manifestace této bezpodmínečnosti tak samozřejmá a pro naše srdce je na pokraji dosažitelnosti? Abychom se mohli přiblížit k pochopení, půjdeme ještě hlouběji a pokusíme se poodkrýt některá srdeční tajemství a blíže porozumět zákonitostem, které s bezpodmínečným vyzařováním souvisí.

Ukážeme si to na smyšleném příběhu, který nám poodhalí, které aspekty srdečního vyzařování můžeme ovlivnit pomocí svobodné vůle, a jaké následky z toho plynou.  

Ori

Představuji vám chlapce jménem Ori, který žije s matkou v domku na malém městě. Oriho otec opustil rodinu, když byl Ori ještě malý, čímž hluboce ranil Oriho matku, a svým odchodem jí způsobil trápení, se kterým se nikdy nesmířila. Příčiny odchodu Oriho otce nyní zkoumat nebudeme, protože bychom se do toho příliš zapletli. Postačí nám vědět, že důvod, proč Oriho otec rodinu opustil byl tak vážný, že prostě nemohl jinak. Když Ori vyrůstal, viděl u ostatních chlapců v sousedství, jak si s nimi jejich otcové hrají, učí je moudrosti světa a hluboko uvnitř sebe jim záviděl, že mají někoho takového, jako je Otec. Ori se proto na otce velmi hněval, což se neobešlo bez následků. Čím více se hněval na otce, tím větší vinu za tento hněv cítil, až byla jeho bolest tak nesnesitelně veliká, že se jeho srdce uzavřelo, aby se ochránilo před zničením.

Srdce nemůžeme oklamat a vždy nám bude věrně sloužit. Není to však služba podle našich představ, ale podle zákonitostí, které nás svou velikostí přesahují.

 

Nebudeme soudit Oriho, jestli se na otce hněval po právu, či ne, protože to nám nepřísluší. To že se Ori narodil do takové rodiny, si tak jako tak „zasloužil“ sám, protože jak tušíme, své rodiče si přitahujeme právě proto, abychom naplnili hlubokou potřebu naší duše po zkušenosti, která se v takovém rodinného prostředí nabízí.
Představit si Oriho srdce jako vodovodní kohoutek, kterým najednou přestala proudit voda by nám v pochopení srdečních zákonitostí příliš nepomohlo. Také si nemyslím, že je v lidských silách, zavřít své srdce úplně. Lépe nám tedy poslouží, představíme-li si Oriho srdce jako zmiňované slunce, které si Ori svou nenávistí k otci a následným hněvem na sebe sama z části zastínil. Vzhledem k tomu, že jej zastínil pro svého otce, což je bytost, která dala Orimu život, jsou následky takového zastínění výrazně patrné a pro zjednodušení můžeme říct, že tím bylo Oriho srdce zastíněno z jedné poloviny.

Srdeční čakra zastíněná

Ori naštěstí neměl v úmyslu, hněvat se kvůli otci na celý svět a to zejména proto, že bolest v srdci byla díky jeho částečnému zastínění snesitelná. V tuto chvíli to začíná být pro naše zkoumání zajímavé, protože můžeme vidět Oriho, který se ze své svobodné vůle rozhodl, že takto se zatím žít dá, a že nenávist k otci není nutno přenášet na další bytosti. Na to Ori nepřišel sám, ale poradil mu to jeho Rozum, také výborný nástroj, ale o něm až jindy. Rozum mu tedy napověděl, aby si z odchodu otce nic nedělal, že to přebolí, přejde, odplaví voda nebo zhojí čas. A Ori svůj rozum poslechl. Jako následek tohoto „smíření“ se mu dostalo soucitných reakcí z okolí nebo se také Ori mnohokrát stal terčem lítosti jiných lidí. Z počátku to bylo Orimu příjemné, protože snadno nabyl dojmu, že konečně někdo vidí jeho opravdové utrpení. Posléze pochopil, že tady něco nehraje, a že lítost nemá tu moc utišit jeho bolest. Než Ori vyroste a začne si klást ty správné otázky, můžeme si je položit za něj.

Zdá se vám Oriho jednání povědomé? Také máte ve svém okolí někoho, komu z jakéhokoliv důvodu zastiňujete své srdce, čímž se chráníte před bolestí? Že se vám to neděje? Že vám se to stát nemůže? A co takhle bolest jiných lidí nebo zvířat, můžete ji vidět? Když sdílíme svou bolest s jinými a oni trpí s námi, jedná se opravdu o ryzí soucit? Děje se nám něco bolavého a potěší nás, že někdo jiný „ocení“ hloubku naší bolesti? Má vůbec soucit něco společného s lítostí a v čem se vlastně lítost od soucitu liší?

Abychom porozuměli, můžeme se zamyslet nad tím, jak asi velká musela být bolest Oriho otce, že dokázal opustit svou ženu, dítě a odejít. Nebo jestli Ori projevil soucit s odchodem otce a zda tuto schopnost nadhledu dítě vůbec má. Jak by vlastně mohlo, když dětská láska k rodičům je tak sobecká. Děti vyžadují lásku od svých rodičů hned a když jí nemají, je pro ně téměř nemožné ospravedlnit jakýkoliv důvod, který rodiče můžou k odepření lásky svým dětem mít. Ano, v hloubi své duše budou děti své rodiče vždy milovat, protože ví, že jsou jim vděčni za život, ovšem jak jsme si ukázali na Oriho příkladu, a jak můžeme vidět okolo sebe, je tento hluboký cit často zastřený stínem, chránícím srdce před bolestí. Za vykoupení z bolesti tedy platíme vysokou daň, jejíž splatnost může mít tak dlouhý cyklus, že snadno zapomeneme, že vůbec existuje souvislost mezi utrpením našeho srdce a našimi současnými problémy.

Co je tedy na lítosti špatně? Je nějaká dobrá lítost? Stejně jako vše ostatní není lítost ani dobrá, ani špatná. Je to děj, jehož spuštěním se generují zákonité následky. Pokud někoho litujeme, poukazujeme na nespravedlnost situace, ve které se dotyčný ocitl. V našem případě můžeme projevit lítost nad tím, že Oriho rodinu opustil otec, což jistě znáte ze života jako věty: „To je hrozné! To se nemělo stát! Tak to tě teda lituju, apod.“ Smutná pravda je, že nejsme schopni objektivně posoudit, zda děj, který se před námi odvíjí je dotyčnému ku prospěchu, nebo ke škodě. Snaha zařadit události na misku dobra nebo zla, tak neustále vychyluje naše srdce, protože jej uzavíráme před okolnostmi, které se nám podle našeho soudu nehodí. Nehodící však bohužel neškrtneme.

Naproti tomu:

Soucit je schopnost vnímat bolest jiné bytosti, bez uzavření vlastního srdce. Srdce bezpodmínečně zářící na všechny strany. Srdce bez hierarchické selekce, která říká kdo je, a kdo není naší lásky hoden.

Ať nám totiž na srdci ulpí jakýkoliv stín, nemůžeme si vybrat, že tímto stínem stíníme jen vybraným nechtěným, ale umožníme vznik záhalům, pro které nebudeme schopni soucitu s jinými bytostmi, protože srdce nelze oklamat, ani podvést. Vždy nám bude do života zrcadlit naše stíny, které jsme na něj nanesli. Nelze jej podplatit argumenty rozumu nebo opít emoční či hormonální koupelí, na to je chvála Bohu příliš důmyslně utkané. Zastíníme-li jej, zákonitě se tento stín promítne do našeho života a skrze tyto stíny se stáváme manipulovatelnými, protože ztrácíme schopnost jasného citu. Takto zakalená srdce pak zákonitě přitahují srdce stejně „postižených“ lidí, a vznikají další zapletení a další prostory pro nesvobodu a manipulaci s našimi životy. To vše v souladu s naší svobodnou vůlí a následky za které neseme plnou odpovědnost. Snadno totiž nabydeme dojmu, že o místo „na slunci“ musíme neustále soutěžit s jinými, ani si nevšimneme jak nás soutěživost hypnotizuje. Že ne? A co když ano?

V jedné větě

Pokud ze svého života kohokoliv vyčleníme pro neschopnost jej milovat, omezíme tím všesměrové vyzařování svého srdce do doby, než povyrosteme natolik, abychom mohli své selektující filtry rozpustit a procítit, že bez přijetí rovnocennosti všech bytostí, nám zůstanou dveře do „království nebeského“ uzavřeny, protože klíčem k němu, je právě ryzí čistota našeho srdce.

 

Z celého srdce vám přeji, ať čistotou svých myšlenek prosvítíte všechny stinné záhaly vašich srdcí, bez potřeby hierarchicky třídit hodnoty jiných a s Boží milostí dosáhnete souladu se všemi bytostmi obývajícími tuto planetu.

S láskou…

Martin Vala "Hokȟá Ská"

Jak může ženská bylinná napářka pomoci ženě otěhotnět

Téma ženské neplodnosti, ale i té mužské je v současné době velice aktuální. Náš životní styl, posunutí doby prvního plánovaného těhotenství na pozdější věk, velká míra stresu a vysoké životní tempo, civilizační choroby, ovzduší, které dýcháme, voda, kterou pijeme, a špatné stravovací návyky ovlivňují náš reprodukční systém, a nebude to asi v budoucnu lepší. Ale to jsou jen takové obecné řeči, které vám řekne lékař, aby vás uchlácholil. Z mého pohledu takové vysvětlení ničemu nepomůže.

 

Někdy může ženu zablokovat i to, že miminko příliš chce a nemyslí na nic jiného. To už je skoro takové lidové rčení, které vám řekne kdejaká kamarádka. Ani to vám asi problém nevyřeší. Jak totiž chcete jen tak přestat chtít něco, kolem čeho se točí celý svět!?

Jak to, že když jsou žena i muž úplně zdraví se jim nedaří otěhotnět nebo ženě miminko udržet?  Podle mého názoru to poukazuje na jinou oblast než je fyzické zdraví, environmentální vlivy nebo emoce. Poukazuje to na oblast spirituality, do které je potřeba se ponořit, aby se problém vyřešil.

Nemám svou vlastní zkušenost s neplodností a věřím, že je to strašlivě těžké nemyslet na miminko, když si jej tak moc přejete. Je obtížné vše pustit z hlavy a nechat miminku volný průběh, když jste zdravá žena v nejlepších letech a děťátko k vám stále nepřichází. Ale soucítím s vámi a chtěla bych vám tímto článkem pomoci a podpořit vás.

Mým záměrem je přivést vás na myšlenku, že můžete udělat ještě něco víc než jíst hormony, navštěvovat kursy hormonální jógy, jít na akupunkturu, jíst tuny ananasu nebo cvičit metodu Mojžíšové. Ačkoliv vše uvedené vašemu tělu určitě může pomáhat a až na ty hormony je fakt super. Chci Vás tímto článkem motivovat, abyste zkusily hledat příčinu a ne hojit následky. To znamená obrátit pozornost sama na sebe a zeptat se, proč se mi to děje a najít vysvětlení ve svém srdci nebo si obstarat terapeuta, se kterým můžete svůj problém otevřeně řešit.

Na internetu si můžete vybrat a seznámit se se spoustou technik, jako třeba terapie metodou one-brain, diagnostiku automatickou kresbou, kraniosakrální biodynamiku, regresní terapii, holotropní dýchání, ruš apod. Ale vždycky vás to chtě nechtě přivede k práci na sobě samotné.

Ve chvíli, kdy zhojíte problém svého duchovního těla, zhojíte tělo fyzické, potom pravděpodobně otěhotníte.

Tak a teď k vaginálnímu napařování. Prvním krokem k tomu uvědomit si výše napsané, je poskytnutí pozornosti sama sobě. K tomu je vaginální napářka jako dělaná! Nejenom, že fyzicky podpoříte zdraví svého těla, což vás možná k napařování přivede prvotně, ale zároveň budete nucena obrátit svou pozornost sama k sobě. Pravděpodobně v klidu při napařování k vám přijdou jiné myšlenky, než přes den obyčejně chodí, protože na ně bude příhodný čas. Navíc je prokázáno, že ženy, které jsou ve stresu, produkují hormony, které blokují ovulaci a plodnost, proto je důležité umět se uvolnit a prohřát své nitro.

Relaxace v kombinaci s vědomím, že děláte sama pro sebe něco, co vyžaduje určitou sebekázeň a soustředění, může způsobit to, že si uvědomíte, že doteď jste věřila vlastně všem ostatním jen ne sama sobě a že je načase vlézt do studny k prameni a podívat se, kdože nebo cože tam na něm opravdu sedí.

Vaginální napařování je po tisíciletí pomocníkem žen. Bohužel se v naší moderní době někde vytratilo a bylo nahrazeno vědeckými studiemi, léky, a metodami, které si musíte slušně zaplatit. Lidové moudro našich praprababiček, které znaly účinky bylinek a sílu napojení ženy na sebe, propojení se svými kořeny a uzemnění se bosou chůzí se smrsklo pouze do podoby pití bylinných čajů. A kdyby alespoň čajů! Dokonce i ty se snaží nahradit všemožné doplňky stravy v podobě zázračných pilulek, které sice obsahují všechny potřebné látky, ale v tak šílené podobě, že si troufnu říct, že je to celé bez ducha a bez potřebné energie, kterou k procesu sebeuzdravení potřebujeme.

Kromě relaxace a hlubokého uvolnění těla vám ženská bylinná napářka pomůže očistit dělohu a zvýšit množství sliznice, potřebné k uhnízdění vajíčka. Díky dobře zvoleným bylinám dodá vašemu tělu látky podobné ženským hormonů, podpoří funkci žlutého tělíska a pomůže vajíčkům uzrát.

Vzhledem k tomu, že vaginální napařování není v naší zemi známé, není možné se dočíst o jeho praktickém využití v souvislosti s léčbou různých druhů ženských problémů. To ale neznamená, že se za hranicemi naší země také nic neděje. Právě naopak, vaginální napářka je běžně využívaná pro své pozitivní účinky, nejen na poli alternativního léčení, ale dokonce na poli lékařském. A když už píšu o neplodnosti, nemůžu si nechat pro sebe její praktické využití při procesu umělého oplodnění.

V případě, že jste se, i přes mé povídání o příčinách, rozhodly podstoupit umělé oplodnění, které s sebou nese nutnost užívání léků, které narušují nejen váš imunitní systém, ale i přirozenou hladinu hormonů produkovanou vašim tělem, a to nemluvím o spoustě jiných negativních účincích, bude vám můj článek určitě přínosem i tak, proto čtěte dále.

Při procesu umělého oplodnění berete mimo jiné léky, které stimulují zrání vajíček tak, aby jich bylo co nejvíce. Bohužel vedlejším účinkem této léčby může být snížení děložní sliznice nebo přesněji řečeno hlenové zátky, která se tvoří po oplodnění vajíčka zevnitř na čípku a jejím účelem je uzavřít bránu ven a udržet oplodněné vajíčko uvnitř, aby mělo co nejideálnější podmínky pro další vývoj. Vysvětleno slovy laika. Nechci se do daného problému více nořit. Vy ženy, kterých se to týká, určitě víte, o čem píšu.

Na některých amerických klinikách, používají vaginální napařování jako podpůrnou léčbu na začátku celého procesu umělého oplodnění, právě pro podporu růstu děložní sliznice. Pokud mluvíte anglicky, mrkněte sem nebo sem.

Doporučený postup, jak používat vaginální napařování v průběhu přípravy na otěhotnění je na těchto klinikách následný:

1) Pokud chcete podpořit růst sliznice během vašeho přirozeného menstruačního cyklu, provádějte si napářku jednou po skončení menstruace a jednou před ovulací, ale ještě předtím než dojde k pohlavnímu styku, aby nedošlo k přehřátí spermatu.

2) Pokud berete Clomid (lék na podporu plodnosti, nejsem si jistá jeho názvem v ČR pozn. překladatelky), proveďte si napářku v den, kdy začínáte lék užívat, poté těsně před ovulací, ale před umělou inseminací (IUI). Vedlejší efekt Clomidu může být snížení cervikálního hlenu a napářka jej pomůže zase zvýšit.

3) Pokud se připravujete na IUI léky aplikovanými injekčně, proveďte si napářku v den, kdy si aplikujete první injekci a poté ráno před provedením IUI procedury. Napařování před IUI napomůže zkapalnět cervikální hlen, což zjednoduší zavedení katetru přes děložní hrdlo.

4) Pokud se chystáte na IVF (In vitro fertilizace), proveďte si napářku první den, když začnete s medikací a jednou ráno před transferem. Napařování ráno před IVF napomůže zkapalnět cervikální hlen, což zjednoduší zavedení katetru přes děložní hrdlo.

Vzhledem k tomu, že celý cyklus zrání vajíčka začíná zhruba 120 dní před ovulací, kdy naše tělo pečlivě vybírá z vajíček to pravé vyvolené, které odešle na cestu, zatímco už jiné dozrává, považuji za důležité začít s očistou minimálně 3 měsíce před plánovaným těhotenstvím. K tomu účelu jsem namíchala bylinky, které vám v tomto období poslouží. Můžete si je objednat v tomto odkazu. Ale klidně si můžete namíchat i vlastní kombinace, pokud si bylinky vlastnoručně sbíráte. Také doporučuji napařovat častěji, 2x i 3x týdně, ne však v průběhu menstruace a po pohlavním styku.

Na podporu plodnosti v kombinaci s vaginálním napařováním doporučuji tyto byliny: Drmek obecný plod, Řebříček obecný nať, Jitrocel kopinatý list, Kontryhel obecný nať, Damiána nať, Hluchavka bílá květ, Brahmi nať.

Pokud je pro vás informace o vaginální napářce nová, přečtěte si článek, ve kterém popisuji přesný postup, jak si ji provést.

Jestli si nechcete vyrábět napařovací sedátko nebo židličku sami, můžete si zde objednat to naše - Steamy nebo celý set Steamy i s hrncem, který se k němu dokonale hodí a proporčně je prostě dokonalý.

Přeji vám, aby se vám podařilo vyhnat žábu z pramene a otěhotnět, možná třeba i díky informacím, které jsem vám předala.

 

Prosím o šíření mého autorského textu jen formou odkazu na tyto stránky.

zdroj fotografií: pinterest, grafika Martin Vala

Autor: Monika Valová
9. 10. 2017 / Články nad patičkou
Ženská bylinná napářka

Několik měsíců přemýšlím, jak pustit do světa, mezi ženy, informace o bylinné napářce, kterou jsem na sobě rok pečlivě testovala a která přinesla mému tělu spoustu příjemných změn. Díky ní jsem si rozehřála a vyčistila své ženské pohlavní orgány tak, že jsem vnitřně rozkvetla ve zdravou ženu, jejíž květ se nechal jemným dotekem křídel mého muže opylit a já úplně nečekaně otěhotněla. Což je tedy vedlejší možný příznak mé roční péče o tělo, který jsem sice tak úplně neplánovala, ale o to zasvěceněji mohu napsat tento článek, ve kterém bych Vás ráda seznámila s velice účinnou metodou ozdravení ženského lůna a navrácení ztraceného tepla zpátky do těla ženy, kde rozhodně patří a ze kterého se díky porodům či nedostatku péče o sebe samu vytratilo.

 

Ne nadarmo se říká, že žena je ta, která udržuje oheň v krbu, tím chrání teplo domova a harmonii v rodině. Teplo však musí být v ní samotné, aby jej mohla v podobě lásky a péče o rodinu předávat i ostatním. Pokud je uvnitř vyhaslá, nemá sílu zářit ani pro sebe, natož pro druhé. A naše děti a partneři tak moc potřebují hřejivý dotek.

Problémy typu: nepravidelná menstruace, příliš dlouhý nebo krátký cyklus, silné krvácení, menstruace dvakrát do měsíce, PMS, bolestivé píchání v podbříšku, problémy s otěhotněním a jiné neduhy související s ženskými pohlavními orgány, nám ženám podstatně zasahují do života. Velmi často proto zkoušíme kde co. Koupíme „zázračný“ preparát z lékárny, nebo si necháme předepsat hormonální antikoncepci nebo v lepším případě vyhledáme jinou zdravotnickou pomoc. Ale ve většině případech se spoléháme na to, že za nás někdo nebo něco problém vyřeší, přičemž málo kdy známe skutečnou příčinu toho, proč se nám tyto věci dějí!

Díky našemu životního stylu a přístupu moderní medicíny nemáme čas ani prostor sledovat své tělo. Projev je vyléčen, příčina se nehledá. Jenže s tímto názorem jsem se nemohla smířit, měla jsem potřebu si sama hojit své vnitřní ženské zdraví a nalézt způsob, který by mi umožnil měnit se a ozdravovat svým tempem. Po roce, kdy jsem schopna shrnout své poznání, se velmi ráda se svou zkušeností podělím.

Musím přiznat, že jsem nikdy neměla extrémní problém v období menstruace. Občas jsem měla migrénu nebo pobolívání v podbříšku a klasicky se mnou nebylo týden před menstruací k vydržení. Myslela jsem si, že to k „tomu“ prostě patří.

Samozřejmě jsem se mýlila. Nyní vím, že mě při menstruaci nemusí bolet hlava, že menstruace může probíhat jemně a citlivě, protože není mou nepřítelkyní, ale dělá ze mě ženu se vším, co ke mně patří. Rozhodně je důležité si také uvědomit naši cykličnost, o které píšu v článku Cyklus bílého a rudého měsíce. Díky tomu se nemusíme samy trestat za to, že jsme v průběhu měsíce moc líné nebo naopak příliš aktivní.

Jak toho docílit, jak se naladit? Je potřeba přijmout menstruaci na mentální úrovni a usmířit se s ní. Svou zkušenost popisuji zde v článku Menstruace při úplňku. Po tomto poznatku jsem se začala pravidelně věnovat svým ženským orgánům i v době mimo menstruaci. Doplnila jsem duševní práci na sobě fyzickou péčí v podobě vaginální napářky a výsledek se dostavil poměrně rychle.

Než se dostanu k postupu a podrobnostem, chci upozornit, že vaginální napářka není všemocným lékem, který zaručí, že se Vaše ženské tělo vyčistí, ozdraví nebo otěhotní. Je to jen dobře fungující nástroj v rukou vědomé ženy, díky kterému se můžete naučit pečovat o své tělo, cítit jeho potřeby, věnovat si péči, obrátit pozornost sama na sebe nebo se vnitřně zahřát. Očista, ozdravení a těhotenství jsou bonusem, který díky sladění těla a mysli, dokážete jen vy sama.

Další věc, kterou musím zmínit. Nevymyslela jsem si ji já, a proto Vám ji nepředávám formou placeného e-booku. Budu ráda, když bude dostupná pro všechny ženy, které si touží věnovat péči. Vaginální napářka, španělsky bajos, je tradiční ženská napařovací hygiena, jejíž kořeny sahají až do starověkých dob Májů. Zároveň je prý oblíbená pod názvem chai – yok v Koreji. Ale tuto linii jsem nezkoumala. Vzhledem k tomu, že u nás v ČR jsem nenašla žádné relevantní zdroje, které by se napářkou zabývaly, rozhodla jsem se to napravit.

Čerpala jsem inspiraci z mexické tradice poporodního hojení, díky kterému jsem napářku objevila. Porod je totiž proces, který ženu ochlazuje, což naši předci věděli. Proto je důležité ženu po porodu zahřívat čajem, kakakem, vývarem, nepodávat ji jídlo vytažené z ledničky a později ji po zhojení porodních poranění prohřát vaginální napářkou a tím jí vrátit teplo, které tak ráda předává dál svým dětem a blízkým, ale potřebuje jej především pro sebe.

Na cestu každodenní vaginální sauny mě také přivedla Dr. Rosita Arvigo, která v- steaming šíří asi nejviditelněji. Uvádím zde odkaz na její stránky https://arvigotherapy.com/.  Ale není jediná!

Když jsem před rokem začala čistit své tělo pomoci bylin a páry, neočekávala jsem nic, byl to pokus, který nic nestál. Bylinky, které byly potřeba, rostly téměř všude kolem našeho domu a napařovací prkýnko mi vyrobil jednou k večeru můj muž v garáži.

První napařování bylo velmi příjemné! Našla jsem si na něj čas večer před spaním. Po všech svých porodech, jsem ucítila první zažehnutí vnitřního plamínku!  Druhý den ráno jsem se cítila velmi svěže. Podobný pocit jako v ústech po čerstvě vyčištěných zubech. Jen ten pocit zažívá jiné místo mého těla. Promiňte mi ten obrat, ale pocit zrovna vyčištěných zubů známe všichni, ale stejný pocit v naší vagíně nezná téměř žádná z nás. A to je prostě škoda!

Bylinky jsem používala rovnou čerstvé. Když se blížil podzim, začala jsem je sušit po malých dávkách a postupně si nasušila zásobu na zimu. Pokud nemáte čas se procházet po louce a učit se poznávat bylinky, klidně si je kupte. Jen je důležité zmínit pradávné bylinkářské rčení, že byliny sbírané v blízkém okolí, mají pro vaše tělo silnější účinky.

A protože bylinky vhodné pro napařování jsou všudypřítomné, dovolím si říct, že tu nejpodstatnější složku napářky máte vyřešenou. Hlavně teď v létě.

Když vaříte bylinky, voní celý dům, když je vyléváte na zahradu do trávy s poděkováním za sílu, která z nich do vás vstoupila, máte pocit, že jste ve spojení s Matkou zemí a že to starobylé umění, kterým ženská napářka je, vás vrátila ke kořenům a moudrosti žen, která se kdesi za staletí vytratila. No a tak se stala parní bylinná lázeň součástí mé osobní hygieny.

Vaginální napářka je přínosná nejen pro tělo, ale i pro naši ženskou duši. Zafungovala jako ozdravný proces pro mé vnitřní ženské orgány a mé tělo, ale zároveň mi umožnila zastavit se v běžném životě a obrátit svou pozornost jen k sobě samé.

Co se týče účinků napářky. Ty se dostavily okamžitě a postupně se zvětšovaly. Jako první jsem ucítila příjemné osvěžení zevnitř. Po napářce mi bylo božsky, už toto by stačilo. Takto se cítit v týdnu před očekávanou menstruací, je úžasná změna.

V každém dalším měsíčním cyklu přišlo něco dalšího, něco nového. A já byla úplně nadšená a uvědomila si, že toto si nemůžu nechat jen pro sebe, že musím napářku jako součást běžné ženské hygieny představit ženám v mém okolí a zasvětit je.

Díky napářce mě před menstruací přestal pobolívat podbříšek a po letech zmizela migréna. Již žádná nervozita, či PMS. Z menstruační krve se ztratily sraženiny. Upravil se mi cyklus. Zkrátil se mi cyklus na 28 dní. Vyčistila jsem se tak dokonale, že jsem ne úplně plánovaně otěhotněla. WOW!

Nemám zkušenost s používáním vaginální napářky u žen trpících většími ženskými problémy, ale jsem přesvědčena, že bude blahodárná k nemocným ženským orgánům, stejně jako k těm zdravým. Také při léčbě neplodnosti nebo nepravidelného cyklu.

Jedna má drahá přítelkyně, které jsem napářku provedla, dostala hned další den menstruaci, na kterou již několik dní čekala. Jiná ucítila rozžehnutí vnitřního plamene. A všechny byly překvapeny, jak moc příjemná napářka je. 

Pokud Vás můj článek zaujal a chtěla byste si vaginální napářku zkusit provést, mrkněte na článek Jak si provést vaginální napářku, ve kterém se dozvíte, co vše je k vaginální bylinné napářce potřeba, kdy napařovat, kdy ne, jaké bylinky použít, jaké jsou kontraindikace a jiné další informace.

Těšte se, až ji vyzkoušíte!

 Ženská bylinná napářka, Sedátko Steamy na hrnci

 

 

Autor: Monika Valová
31. 7. 2017 / Články nad patičkou
Proč musí muž odcházet

Původně jsem chtěla napsat krátkou úvahu o tom, jak svého muže podporuji v jeho časové nezávislosti a proč to dělám. Potom jsem ho přizvala, aby se k tématu vyjádřil ze svého pohledu. Jenže on to vzal dost podrobně, a proto i já jsem musela připsat něco víc o tom, že jsem to vždycky takhle nevnímala a že mě jeho odchody bolely a že jsme až po pár letech manželství došli k harmonickému pohledu na věc. Zatímco jeho úvaha rozebírá pocity muže, ta moje ukazuje, jak se na stejný problém dívá žena. 

 

Píše Martin

Pokud muž odchází od ženy, způsobuje jí svou nepřítomností bolest. (Připomínám, že není řeč o rozpadu partnerství, ale o odcházení muže od ženy směrem k práci, svým potřebám apod.) Systemické zákonitosti se v tomto ohledu projevují velmi srozumitelně. A žena odchodem muže trpí. Pokud mají oba otevřené srdce a nejsou uzavření následkem vzájemných křivd a niterných obvinění, pak muž cítí bolest ženy. Tato bolest poutá jeho pozornost a pokud nepřijme plnou zodpovědnost, že tuto bolest svým odchodem způsobuje, často zažívá při odchodu spolu s bolestí pocit viny. Takže jej trápí bolest milované ženy a s ní spojená vina.

Často se také stává, že muž musí odejít a žena mu ozrcadlí svou nevoli – bolest (vyčítavým pohledem, uzavřením se, křivým slovem apod.). Muž bolest své ženy cítí, ale neví si s ní rady a aby se z toho nezbláznil, uzavře své srdce. Žena pak může lehce nabýt dojmu, že "on odešel, a bylo mu úplně jedno, jak se cítím". Muž ale nezavřel své srdce z bezcitnosti, ale aby jej ochránil před bolestí. Jako vše i tento způsob "ochrany" má své následky.

Pokud s tímto “zapletením” odejde “na lov” (do práce, tam kam musí, apod.), část jeho pozornosti, část duše a energie obecně, zůstane vázána na “problém který způsobil”. Příčina problému je tedy nepřijetí opovědnosti za způsobenou bolest, což má “na lovu” často za následek podobu chabého úlovku (zhoršená koncentrace na cíl, roztržitost, nevědomá touha “být někde jinde”, zranění, smrt apod.).

Muž v síle ví, že se nelze neprovinit a přijímá odpovědnost za vše, co svým jednáním způsobuje, včetně bolesti svých bližních. Ví že musí odejít, protože jen tak může zůstat v souladu se svou hlubokou potřebou “přínést úlovek” (výplatu, poznání apod.) a tedy v souladu se svým mužským principem.

Žena v síle ví, že muž musí odejít a žehná mu na cestu, nechává jej odejít, a to i přesto, že jí odloučení způsobuje bolest. Ba co víc, žena si nikdy nemůže být jista, jestli se jí muž vrátí, protože ze své cesty může přijít bez úlovku, zraněný, nebo se nemusí vrátit vůbec (a to jak z důvodu smrti nebo proto, že potkal jinou ženu [pro ženy strašná představa]).


Potřeba starat se o mužovo bezpečí na cestách jí ovšem nepřísluší, je to "starost maminek o děti". Muž v síle ale nechce mít vedle sebe starostlivou “maminku", která svými obavami zpochybňuje jeho schopnosti a sebevědomí, ale partnerku, která je mu oporou. Žena v síle tedy dává muži plnou důvěru (příčina), za čož jí většinou čeká následek v podobě úcty, lásky a nové energie, kterou muž přinese domů. Muž tedy odchází a žena ví, že kdyby to neudělal, nemohla by si jej vážit.

Jak k tomu ale ty ženské přijdou, pokud je sžírá představa, že by se měly starat o domácnost, děti a s důvěrou v mužovy schopnosti čekat, až se uráčí navrátit. (: Je na místě si uvědomit, že muž i žena jsou na tom stejně. Tak jako žena nemá jistotu, že se jí muž vrátí z lovu, tak ani muž si nemůže být nikdy jistý, že jej po návratu z lovu čeká večeře, šťastné děti a milovaná žena. Snaha mít odloučení a tím i jeden druhého “pod kontrolou” generuje mnoho partnerských problémů a ve svém důsledku vede k vyhoření, protože myslet si, že nám partner patří, je troufale nenaplnitelná ambice.
Je na místě zmínit případ, kdy muž tráví každý večer po práci "v hospodě", "na fotbale", "s kámošema" (bez urážky hospod, fotbalu a přátel). To může být z mnoha příčin, ze kterých bych ovšem "odcházení" vyloučil. Lépe by nám v tomto ohledu posloužily systémy jako: útěk (od bolesti), strach (z osamělosti, vyloučení, strach ze smrti), trest (vykoupení sebezničením, sebepoškozováním, sebetrestáním), nedostatek sebevědomí (upřednostňování řešení problémů jiných, před svými vlastními), neláska (porucha přijímání a dávání), pomahačství (urputné dávání nevyžádaných rad a pomoci) apod. Otázka "proč mnozí muži odcházet neumí", je však na samostatné téma.

Na závěr dlužno říci, že odcházení u mne nebylo vždycky sebe-vědomé. Zažil jsem mnoho velmi bolestných okamžiků, zdánlivě nepochopitelných selhání a dlouhé roky se babral v potřebně smrdutých zkušenostech, než se mi podařilo rozplést zašmodrchané klubko svých nevědomých zapletení, kterými jsem si bránil rozlišit podstatné od omezujícího. Naše podvědomé pohnutky spolu často velmi zapeklitě souvisí a rozpletením jedné nám většinou neukáže skutečný rozsah "potíží", které skrytě působí, až do doby, kdy je objevíme, probereme, pochopíme, přijmeme moudrost v nich ukrytou jako vzácné diamanty, ze kterých bohatneme na duchu a všemu zbývajícímu dáme s úctou to pravé místo. Rozplétání je však téma, které si určitě zaslouží samostatnou kapitolu (:

Z celého srdce vám přeji, ať pro vás není "odcházení" v partnerství záminkou pro vzájemné křivdy, zamlčená utrpení a odříkání, ale žitým zdrojem poznání, vzájemné úcty a vděčnosti za to, čím v si partnerství navzájem jsme.

Píše Monika

Tohle téma bylo pro mě aktuální několik let. Roky jsem zpětně svému muži vyčítala, že odjel někam, kde měl možnost užít si čas sám pro sebe a já zůstala doma. Odcházel často, ale nikdy jsem neměla pocit, že by ode mě utíkal. Tak proč ten zhrzený pocit? Tolerovala jsem mu to. Martin byl od začátku našeho vztahu svobodný jako pták a já mu nechtěla svázat křídla, vždyť toto se mi na něm vždycky líbilo. Po jeho odchodu jsem se vždy cítila osamělá, zvlášť po porodu prvního dítě. Já měla hnízdící potřeby, zatímco pro něj se nic nezměnilo. Jenže i pro něj se změnilo, ale to jsem si uvědomila až za dlouho, vlastně až teď, když už v jeho odcházení nevidím opuštění, ale návrat domů.

Mám pocit, že jsem leta žila v sebelítosti a své falešné důležitosti. „Manžel odjíždí a já jsem tak osamocená. No, ale beze mě by to tady nefungovalo.“ Hmmm… Super, když si do hlavy nahrajete takový program. To vám potom nezbývá než se pomalinku protrápit svým životem. Naštěstí to trvalo jen pár let, než jsem si uvědomila, že jsem ze sebe udělala oběť a tohoto nastavení jsem se rychle zbavila. A díky tomu se mi otevřely oči a já uviděla, kolik lásky dostávám a kolik lásky a přítomného okamžiku s tátou dostávají naše děti. Zároveň jsem rázem neměla ostych taky si odskočit, a pak se tím nevinit. Paradoxně mě to velmi osvobodilo a můj muž mi vlastně po dlouhé roky ukazoval, že já mám na toto také právo, jen to musím sama chtít. Rozhlédla jsem se po okolí a neviděla lepšího a trpělivějšího otce, a pak jsem si uvědomila zásadní pravidlo:

KDYŽ HODNĚ DÁVÁŠ, MUSÍŠ SI HODNĚ VZÍT. Aby se energie „dal“ a „přijal“ vyvážily.


Takže, pokud chci po svém muži, aby byl se mnou a svými dětmi vědomý, šťastný a 100% přítomný, musím mu dát dostatek prostoru k tomu, aby si mohl protáhnout křídla a načerpat svou mužskou sílu, o kterou se opírá při svých rozhodnutích hlavy rodiny a která od něj ke mně proudí a pomáhá mi být sebe-vědomou manželkou.

Můj muž si prostě čas od času zajde na nějaký sebe-obohacující den nebo hodinku dvě, protože to je pro něj duševně povznášející a zároveň, si prostě odpočine od jakýchkoliv povinností, které na sebe sám klade nebo, které na něj kladu já a děti. Jeho odchod není útěkem od povinností otce a manžela, ale jde o cestu za poznáním a duševní očistou. Odchází, aby se mohl šťastně vrátit! Ale ne jen tak s prázdnými rukami. Vrátí se s novou energií nebo s novým poznáním, které mi předává, aniž bych já někam od dětí musela odejít, což si nemůžu dovolit, protože jsou ještě malé a nikoho nepotřebují tak jako mě.

Metaforicky řečeno, muž přinese domů oheň a žena jej doma v krbu hlídá a udržuje, aby nevyhasl.

A pokud si tohle jednoduché pravidlo žena uvědomí a začne jej praktikovat, pocítí, že má najednou více času sama pro sebe i pro něj, protože přestane mít potřebu krást z mužova časového harmonogramu, ale začne si tvořit vlastní. Já i on jsme díky tomuto procitnutí ve vztahu šťastnější.

S láskou, Martin a Monika Valovi

Autor: Monika a Martin Valovi
4. 8. 2015 / Články nad patičkou