Jak vyrobit napařovací židličku

Napařovací židlička (angl. vaginal steam chair, v-steam chair) je prostý nástroj na ženskou bylinnou vaginální napářku. Jedná se o židličku s otvorem v sedátku a prostorem pro cca třílitrový hrnec. Vzhledem k tomu, že bude v hrnci horká voda s bylinkami, je nutné myslet především na bezpečnost a pohodlí. Židlička musí být stabilní a natolik pohodlná, aby na ní mohla žena sedět (cca 20minut). Přestože je určená k sezení, může zároveň posloužit jako krabice, stoleček pro děti, podstavec pro pokojové rostliny, porodnice pro kočky etc. (:

 

Pro zručné chlapy, kteří jsou ochotní věnovat své ženě cca 4-5 hodin času jsem připravil jednoduchý návod, kterak židličku vyrobiti a tím ženu svou potěšiti. Na úvod musím říct, že nejsem stolař, takže pokud v následujícím postupu naleznete technologické mezery, prosím o shovívavost. Zároveň je možné, že výrobu zvládnete se správným vercajkem a stolařským grifem za podstatně kratší čas, protože ona je to vlastně jen "krabice s dírou." (:

Materiál

Tělo židličky je vyrobeno ze smrkové spárovky, kterou snadno koupíte v kutilských hypermarketech (já nakoupil v Hornbachu), případně ji můžete objednat přes internet. Můžete klidně využít i jiné než smrkové dřevo, například borovici nebo buk. Výroba z dřevotřískové desky je také možná, ale vzhledem k účelu napářky bych se jí vyhnul. V nákladech se tak můžete vejít do 800,- Kč. Pokud zvládnete přípravu spárovek z vlastního materiálu nebo použijete korpus ze staré skříně, nevyjde vás židlička v nákladech ani na stovku.

  • 2ks Smrková spárovka 1200x300mm, tloušťka 18mm (225,- Kč/ks)
  • 1ks Smrková spárovka 1000x400mm, tloušťka 18mm (249,- Kč/ks)
  • 26ks spojovací kolík 8x30mm 
  • Lepidlo na dřevo (v návodu PU lepidlo na dřevo, vodostálé, pěnící, rychle schnoucí, výrobce: SOUDAL)
  • Lněný olej

Nářadí

Běžně vybavený kutil pravděpodobně nebude mít problém s níže uvedeným seznamem nástrojů. Pokud vám nástroje chybí, zato však máte hromadu času, vystačíte si s vrtačkou, pilkou a brusným papírem.

  • Okružní pila (pro základní dělení desek)
  • Přímočará pila (pro vyřezání otvoru v horním dílu židličky)
  • Vrtačka
  • Vrták do dřeva Ø 10mm (vyřezání otvoru pro přímořarou pilu)
  • Vrták do dřeva Ø 8mm (otvory pro kolíky)
  • Excentrická nebo pásová bruska
  • Přípravek na kolíkování
  • Smirkový papír na dřevo zrnitost 40 (hrubší) a 80 (jemnější)
  • Ostrá tužka, pravítko, úhelník, kružítko
  • Ochranné brýle

Návod a výkres

↓ Při výrobě prototypu mi stačila jednoduchá skica. Dost možná by stačila i vám, ale "nějak mi to nedalo", a tak si můžete stáhnout zde. (:


Download Vaginal steaming chair (box) manual [PDF 284kB].

↓ ...nebo "lumberjack" verze (:

Pracovní postup

↓ Připravíme si pracovní prostor. Oprášíme stůl od předešlého bince nebo řádění dětí (:

 ↓ Zkontrolujeme, jestli máme spárovky správných rozměrů

↓ Zakončení spárovek mívá většnou pravý úhel, takže prověříme jen pro "klid duše".

↓ Pomocí ostré tužky a pravítka narýsujeme na dřevo linky potřebných délek. V tomto případě se jedná o zadní díl. Křížky si označíme odpadní část materiálu. Tyto značky jsou velmi nápomocné při rozhodování, po které straně rysky bude vedený řez. Dvakrát měř, jedou řež!

↓ Upevníme spárovku pomocí svorek tak, abychom mohli bezpečně držet okružní pilu.

↓ Většina okružních pil umožňuje nastavení hloubky prořezu. V našem případě nastavíme prořez na 20mm. Pokud bychom nastavili prořez příliš vysoký, bude na rubové straně řezu docházet k velkému štěpení dřeva.

↓ Při řezání prosím používejte ochranné brýle. Zejména okružní pila a excentrická bruska umí nepříjemně překvapit.

↓ Nařežeme spárovky na potřebné délky dle výkresu. Na horní díl sedátka si uprostřed narýsujeme kružnici o poloměru 95mm.
Pozn.: Na fotce vidíte narýsované tři kružnice, ale jedná se o "můj vývoj". Nakrelete jen R95mm. (R90 bylo málo a R100 zas moc). (:

↓ Pomocí vrtačky a vrtáku do dřeva Ø 10mm vyvrtáme na kraji kružnice otvor pro list přímočaré pily.

↓ Pomocí přímočaré pily prořízneme otvor.

↓ Pomocí smirkového papíru zrnitosti 40 a 80 a zavařovací sklenice (nebo kousku novodurové trubky) do hladka vybrousíme otřepy po pile a zaoblíme hrany.

↓ Hrany na rovných úsecích snadno zaoblíme pomocí excentrické brusky.

↓ Výsledkem je zcela hladká horní strana sedátka.

↓ Nařežeme a obrousíme všech pět dílů stoličky.

↓ Než začneme vrtat otvory pro kolíky, poskládáme jednotlivé díly k sobě a označíme je tužkou tak, abychom nemohli zaměnit jejich vzájemnou polohu. 

↓ Připravíme si bukové kolíky 8x30mm a vrták Ø 8mm.

↓ Dle výkresu zakreslíme středy jednotlivých otvorů. Při této práci buďte velice pozorní a díly si vždy dobře označte. Pro děrování je vhodné použít děrovací přípravek, pomocí kterého budete vrtat vždy v ose. Ideálním pomocníkem je i vrták s vymezovačem hloubky vrtání, kterým předejdete provrtání desek skrz celou jejich tloušťku. V době tvoření tohoto návodu jsem měl jen čisté vrtáky, takže jsem si požadovanou hloubku poznačil na vrtáku lihovým fixem. 

↓ Děrovací přípravek je opravdu výborný pomocník.

 

↓ Jestliže máme vyvrtány díry dle výkresu, můžeme přejít k montáži. Pomocí dvou kolíků a lepidla skolíkujeme boční a zadní stranu a kolíky osadíme spodní i vrchní díl. 

↓ Opatrně složíme jednotlivé díly k sobě. V každém otvoru musí být vždy lepidlo. Jemným poklepáním kladívka přes mezidestičku dojde k přesnému spojení.

↓ Nyní máme to nejhorší za sebou a můžeme si dát pauzu, protože lepidlo potřebuje technologickou přestávku, aby dobře zatuhlo.

↓ Židličku tedy zatížíme a necháme v klidu. Nesnažte se práci uspěchat. Správné vytvrzení lepidla je důležité pro konečnou pevnost.

↓ Pokud stejně jako já použijete PU lepidlo s pěnivým efektem, může se vám snadno stát, že vám lepidlo někde přeteče. 

↓ Tyto kapky po zaschnutí snadno odřízneme pomocí nože a přebrousíme.

↓ Pomocí brusky zkosíme stejnoměrně i všechny hrany a jemným brusným papírem přebrousíme celou stoličku. Zahladíme tím případné nerovnosti, šmouhy vzniklé při výrobě a otřepy. Je to pro ženské, musí to být fajnové. Ty zbytečné problémy, kdyby se tříska dostala kam nemá :D.

↓ Poslední operací je napuštění dřeva lněným olejem minimálně ve dvou vrstvách. Zbytku pilin a dřevěného prachu se snadno zbavíme ofouknutím stlačeným vzduchem, nebo metličkou. Olej nanášíme pomocí hadříku po malých dávkách, aby jej dřevo stačilo vpíjet. Nemůžete nic pokazit, pokud sedátko napustíte i čtyřmi vrstvami oleje.
Pozn.: Pokud plánujete židličku zdobit barvou nebo lakovat, napuštění olejem vynechte. Pokud máte svůj osvědčený způsob "skin friendly" napouštění dřeva pomocí včelího vosku, kokosového másla nebo esence z patnácti druhů čínských bylin, směle do toho.

↓ Po zaschnutí je napařovací židlička připravena k použití.

Pokud chcete napařovací židličkou "povýšit" na domácí napařovací saunu, můžete využít zbytek spárovky k výrobě předních dvířek, které zajistí, aby teplo z bylinek mohlo stoupat pouze nahoru.

 

 

Doufám, že se vám výroba židličky zdaří a uděláte radost někomu blízkému. Nezapomeňte, že bylinná napářka je moc prima i pro chlapy (jo, zní to divně, ale je to tak (:), zkuste to.

Pokud byste v návodu našli nějakou chybu nebo nesrovnalost, budu rád za upozornění martin@sebevedomarodina.cz. 

 

Děkuji.

Zdar vaší práci přeje... 

 

Martin Vala "Hokȟá Ská"

 


 

↓ PS: Pokud si troufáte na výrobu složitější a elegantnější verze židličky pro bylinnou napářku. Návod na níže uvedenou verzi si můžete stáhnout zde.

Autor: Martin J. Vala
6. 8. 2017 / Všechny články
Proč musí muž odcházet

Původně jsem chtěla napsat krátkou úvahu o tom, jak svého muže podporuji v jeho časové nezávislosti a proč to dělám. Potom jsem ho přizvala, aby se k tématu vyjádřil ze svého pohledu. Jenže on to vzal dost podrobně, a proto i já jsem musela připsat něco víc o tom, že jsem to vždycky takhle nevnímala a že mě jeho odchody bolely a že jsme až po pár letech manželství došli k harmonickému pohledu na věc. Zatímco jeho úvaha rozebírá pocity muže, ta moje ukazuje, jak se na stejný problém dívá žena. 

 

Píše Martin

Pokud muž odchází od ženy, způsobuje jí svou nepřítomností bolest. (Připomínám, že není řeč o rozpadu partnerství, ale o odcházení muže od ženy směrem k práci, svým potřebám apod.) Systemické zákonitosti se v tomto ohledu projevují velmi srozumitelně. A žena odchodem muže trpí. Pokud mají oba otevřené srdce a nejsou uzavření následkem vzájemných křivd a niterných obvinění, pak muž cítí bolest ženy. Tato bolest poutá jeho pozornost a pokud nepřijme plnou zodpovědnost, že tuto bolest svým odchodem způsobuje, často zažívá při odchodu spolu s bolestí pocit viny. Takže jej trápí bolest milované ženy a s ní spojená vina.

Často se také stává, že muž musí odejít a žena mu ozrcadlí svou nevoli – bolest (vyčítavým pohledem, uzavřením se, křivým slovem apod.). Muž bolest své ženy cítí, ale neví si s ní rady a aby se z toho nezbláznil, uzavře své srdce. Žena pak může lehce nabýt dojmu, že "on odešel, a bylo mu úplně jedno, jak se cítím". Muž ale nezavřel své srdce z bezcitnosti, ale aby jej ochránil před bolestí. Jako vše i tento způsob "ochrany" má své následky.

Pokud s tímto “zapletením” odejde “na lov” (do práce, tam kam musí, apod.), část jeho pozornosti, část duše a energie obecně, zůstane vázána na “problém který způsobil”. Příčina problému je tedy nepřijetí opovědnosti za způsobenou bolest, což má “na lovu” často za následek podobu chabého úlovku (zhoršená koncentrace na cíl, roztržitost, nevědomá touha “být někde jinde”, zranění, smrt apod.).

Muž v síle ví, že se nelze neprovinit a přijímá odpovědnost za vše, co svým jednáním způsobuje, včetně bolesti svých bližních. Ví že musí odejít, protože jen tak může zůstat v souladu se svou hlubokou potřebou “přínést úlovek” (výplatu, poznání apod.) a tedy v souladu se svým mužským principem.

Žena v síle ví, že muž musí odejít a žehná mu na cestu, nechává jej odejít, a to i přesto, že jí odloučení způsobuje bolest. Ba co víc, žena si nikdy nemůže být jista, jestli se jí muž vrátí, protože ze své cesty může přijít bez úlovku, zraněný, nebo se nemusí vrátit vůbec (a to jak z důvodu smrti nebo proto, že potkal jinou ženu [pro ženy strašná představa]).


Potřeba starat se o mužovo bezpečí na cestách jí ovšem nepřísluší, je to "starost maminek o děti". Muž v síle ale nechce mít vedle sebe starostlivou “maminku", která svými obavami zpochybňuje jeho schopnosti a sebevědomí, ale partnerku, která je mu oporou. Žena v síle tedy dává muži plnou důvěru (příčina), za čož jí většinou čeká následek v podobě úcty, lásky a nové energie, kterou muž přinese domů. Muž tedy odchází a žena ví, že kdyby to neudělal, nemohla by si jej vážit.

Jak k tomu ale ty ženské přijdou, pokud je sžírá představa, že by se měly starat o domácnost, děti a s důvěrou v mužovy schopnosti čekat, až se uráčí navrátit. (: Je na místě si uvědomit, že muž i žena jsou na tom stejně. Tak jako žena nemá jistotu, že se jí muž vrátí z lovu, tak ani muž si nemůže být nikdy jistý, že jej po návratu z lovu čeká večeře, šťastné děti a milovaná žena. Snaha mít odloučení a tím i jeden druhého “pod kontrolou” generuje mnoho partnerských problémů a ve svém důsledku vede k vyhoření, protože myslet si, že nám partner patří, je troufale nenaplnitelná ambice.
Je na místě zmínit případ, kdy muž tráví každý večer po práci "v hospodě", "na fotbale", "s kámošema" (bez urážky hospod, fotbalu a přátel). To může být z mnoha příčin, ze kterých bych ovšem "odcházení" vyloučil. Lépe by nám v tomto ohledu posloužily systémy jako: útěk (od bolesti), strach (z osamělosti, vyloučení, strach ze smrti), trest (vykoupení sebezničením, sebepoškozováním, sebetrestáním), nedostatek sebevědomí (upřednostňování řešení problémů jiných, před svými vlastními), neláska (porucha přijímání a dávání), pomahačství (urputné dávání nevyžádaných rad a pomoci) apod. Otázka "proč mnozí muži odcházet neumí", je však na samostatné téma.

Na závěr dlužno říci, že odcházení u mne nebylo vždycky sebe-vědomé. Zažil jsem mnoho velmi bolestných okamžiků, zdánlivě nepochopitelných selhání a dlouhé roky se babral v potřebně smrdutých zkušenostech, než se mi podařilo rozplést zašmodrchané klubko svých nevědomých zapletení, kterými jsem si bránil rozlišit podstatné od omezujícího. Naše podvědomé pohnutky spolu často velmi zapeklitě souvisí a rozpletením jedné nám většinou neukáže skutečný rozsah "potíží", které skrytě působí, až do doby, kdy je objevíme, probereme, pochopíme, přijmeme moudrost v nich ukrytou jako vzácné diamanty, ze kterých bohatneme na duchu a všemu zbývajícímu dáme s úctou to pravé místo. Rozplétání je však téma, které si určitě zaslouží samostatnou kapitolu (:

Z celého srdce vám přeji, ať pro vás není "odcházení" v partnerství záminkou pro vzájemné křivdy, zamlčená utrpení a odříkání, ale žitým zdrojem poznání, vzájemné úcty a vděčnosti za to, čím v si partnerství navzájem jsme.

Píše Monika

Tohle téma bylo pro mě aktuální několik let. Roky jsem zpětně svému muži vyčítala, že odjel někam, kde měl možnost užít si čas sám pro sebe a já zůstala doma. Odcházel často, ale nikdy jsem neměla pocit, že by ode mě utíkal. Tak proč ten zhrzený pocit? Tolerovala jsem mu to. Martin byl od začátku našeho vztahu svobodný jako pták a já mu nechtěla svázat křídla, vždyť toto se mi na něm vždycky líbilo. Po jeho odchodu jsem se vždy cítila osamělá, zvlášť po porodu prvního dítě. Já měla hnízdící potřeby, zatímco pro něj se nic nezměnilo. Jenže i pro něj se změnilo, ale to jsem si uvědomila až za dlouho, vlastně až teď, když už v jeho odcházení nevidím opuštění, ale návrat domů.

Mám pocit, že jsem leta žila v sebelítosti a své falešné důležitosti. „Manžel odjíždí a já jsem tak osamocená. No, ale beze mě by to tady nefungovalo.“ Hmmm… Super, když si do hlavy nahrajete takový program. To vám potom nezbývá než se pomalinku protrápit svým životem. Naštěstí to trvalo jen pár let, než jsem si uvědomila, že jsem ze sebe udělala oběť a tohoto nastavení jsem se rychle zbavila. A díky tomu se mi otevřely oči a já uviděla, kolik lásky dostávám a kolik lásky a přítomného okamžiku s tátou dostávají naše děti. Zároveň jsem rázem neměla ostych taky si odskočit, a pak se tím nevinit. Paradoxně mě to velmi osvobodilo a můj muž mi vlastně po dlouhé roky ukazoval, že já mám na toto také právo, jen to musím sama chtít. Rozhlédla jsem se po okolí a neviděla lepšího a trpělivějšího otce, a pak jsem si uvědomila zásadní pravidlo:

KDYŽ HODNĚ DÁVÁŠ, MUSÍŠ SI HODNĚ VZÍT. Aby se energie „dal“ a „přijal“ vyvážily.


Takže, pokud chci po svém muži, aby byl se mnou a svými dětmi vědomý, šťastný a 100% přítomný, musím mu dát dostatek prostoru k tomu, aby si mohl protáhnout křídla a načerpat svou mužskou sílu, o kterou se opírá při svých rozhodnutích hlavy rodiny a která od něj ke mně proudí a pomáhá mi být sebe-vědomou manželkou.

Můj muž si čas od času zajde na nějaký sebe-obohacující den nebo hodinku dvě, protože to je pro něj duševně povznášející a zároveň, si prostě odpočine od jakýchkoliv povinností, které na sebe sám klade nebo, které na něj kladu já a děti. Jeho odchod není útěkem od povinností otce a manžela, ale jde o cestu za poznáním a duševní očistou. Odchází, aby se mohl šťastně vrátit! Ale ne jen tak s prázdnýma rukama. Vrátí se s novou energií nebo s novým poznáním, které mi předává, aniž bych já někam od dětí musela odejít, což si nemůžu dovolit, protože jsou ještě malé a nikoho nepotřebují tak jako mě.

Metaforicky řečeno, muž přinese domů oheň a žena jej doma v krbu hlídá a udržuje, aby nevyhasl.

A pokud si tohle jednoduché pravidlo žena uvědomí a začne jej praktikovat, pocítí, že má najednou více času sama pro sebe i pro něj, protože přestane mít potřebu krást z mužova časového harmonogramu, ale začne si tvořit vlastní. Já i on jsme díky tomuto procitnutí ve vztahu šťastnější.

S láskou, Martin a Monika Valovi

Autor: Monika a Martin Valovi
4. 8. 2015 / Články nad patičkou