Vaginální napařování u žen s endometriózou

Ještě před pár měsíci jsem netušila, že je vás tolik, ženy milé. Až poté, co jste se na mě začaly obracet s žádostmi o radu, jak máte napařovat s endometriózou, jsem zjistila, jak velmi je endometrióza rozšířená (trpí jí přibližně 10% žen v produktivním věku). Posledních pár týdnů jsem se tedy, na základě vašich stále častějších dotazů, zabývala laděním postupu vaginálního napařování při endometrióze. Díky informacím, které jsem získala, jsem vymyslela postup, jak ve dvoudenní kůře spojit hojení těla a duše za využití kouzla bylinek, tepla, chladu, relaxace a uvědomění si, že jediná možnost, jak se vyléčit je vlastní aktivita a odhodlání. A to nejen proto, že moderní klasická medicína endometriózu neumí spolehlivě vyléčit, ale také proto, že pokud se chcete vyléčit z jakékoliv nemoci měly byste samy pátrat po její příčině.

 

Při míchání bylin jsem vycházela hlavně z projevů endometriózy, kterými jsou mj. bolestivá menstruace, bolesti v podbřišku a bolestivý pohlavní styk, ale zároveň z jejích následků, kterými bývá v polovině případů sterilita, která vede sekundárně k psychickým problémům. Depresemi trpí, bohužel, přibližně každá druhá žena s endometriózou. Proto směs Endometrióza, kterou jsou namíchala na napařování, obsahuje bylinky, které vám pomůžou upravovat hormonální hladinu, a zároveň vás budou jemně harmonizovat.

Bylinky se dostávají díky napařování přes porézní povrch vagíny přímo do krevního oběhu, pomoci teplé páry čistí ženu a prohřívají ji! 

Kombinace bylin a hřejivé páry, uvolňuje napětí a přináší toužebný klid mysli a zároveň navrací teplo, o které žena s endometriózou přišla.

Tradiční čínská medicína popisuje chlad jako jednu z příčin vzniku endometriózy, konkrétně jako blokádu ve spodním zářiči, která může vzniknout z průniku chladu do energetických drah (sezení na studeném, nafoukání na bedra či podbřišek) nebo z emočních příčin (pocit frustrace, nespokojenost, nepřijetí svého ženství), ale i z nedostatku krve s následnou blokádou (přepracovanost, přesportovanost, oslabení po nemoci či po porodu). Také antikoncepce, která oslabuje krev a způsobuje blokády krve, vede také často ke vzniku endometriózy. 

Moderní medicína definuje endometriózu růstem endometria, tedy částeček výstelky dutiny děložní, mimo dělohu. Při každé menstruaci je endometrium mimo dělohu ovlivňováno ženskými pohlavními hormony, a proto v místech jeho výskytu dochází k cyklickému krvácení a rozvoji chronického zánětu. A protože zánět v teple bují, nabízí se otázka, zdali by se žena neměla po napařování zchladit. (K této otázce mě přivedla naturoterapeutka Gabriela Tuatti, která se ženám s endometriózou věnuje a která s ní má své velké osobní zkušenosti.) 

Měla by se tedy žena trpící endometriózou bezprostředně po napářce zchladit?

Rozhodně ne bezprostředně! Po napařování je žena relaxovaná a naladěná na další odpočinek, takže nemůže na závěr udělat nic jiného, než si zalézt pod peřinu a zůstat pod ní nejlépe až do rána. 

Jak je to tedy s tím zánětlivým bujením, které je teplem podpořeno?

Nemusíte mít strach. Ochlazení po napářce by narušilo celý proces jemné péče a podpory duševní harmonie. První den si užijete napářku se vší pohodou, která k ní patří a ke zchlazení dojde až druhý den v další fázi celé kůry, pro kterou si uchováte v chladničce (proceděný) odvar z bylin, nad kterými jste napařovaly.

Další den tedy využijete bylinkový odvar z napářky do chladné sedací koupele a uvaříte si nový bylinkový nálev z lázeňského balíčku, který použijete na teplou sedací koupel. Po relaxačně prohřívacím dni, tak budete druhý den pokračovat. Tentokrát se zaměříte na zmírnění zánětu. Střídavou sedací koupelí podpoříte proudění energie a zároveň rychlejší odlučování děložní sliznice, která už je k tomu z předešlého dne připravena. První den kůry je klidný a relaxační, druhý den je dynamický.

 Bylinná směs Endometrióza pro bylinnou sedací koupel

Proč je vlastně napařování tak příznivé a neměly by si jej nechat ujít ani ženy trpící endometriózou?

Tím, že začnete vědomě pečovat o své ženské pohlavní orgány, budete donucena o sebe jako o ženě přemýšlet a pravděpodobně vás při napařování napadnou souvislosti, které mohly vést k onemocnění vašeho těla. Nechte myšlenky plynout a obraťte pozornost k sobě samé. Jako nejčastější duševní příčiny endometriózy se uvádí psychické bloky spojené se sexualitou, nepřijetí ženské role, nepřijetí ženskosti, nepřijetí menstruace, nepřijetí vlastních emocí, ale může vás napadnout cokoliv jiného.

Neřešte první den při napářce své fyzické tělo, to budou řešit bylinné výpary za vás, uvolněte se a užijte si to. Druhý den si nachystejte teplou koupel (do vany, abyste mohla připustit teplou vodu) a chladnou koupel (do lavoru, dostatečně velkého na sednutí). Nejprve si sedněte na 10 minut do teplé vany a poté na 5 minut do lavoru se studeným odvarem. Tento postup třikrát zopakujete.

Mé doporučení, jak zkombinovat hřejivou vaginální napářku s koupelemi, vychází z poznatků východní i západní medicíny, fytoterapie a hydroterapie. Umožňuje ženě vracet teplo do těla, ale zároveň využívá vodoléčbu, která pomáhá roztahovat cévy v oblasti malé pánve, a tím nechává rozproudit krev a s ní energii samotnou. (střídání tepla a chladu jsem konzultovala s celostní gynekoložkou MuDr. Jitkou Blábolilovou) Díky tomu, že je celá kůra druhý den zakončena zchlazením, nepodporuje zánětlivé bujení.

A teď už mi nezbývá než vám popřát, abyste si napářku užily a aby byla nápomocná společně s bylinnou koupelí k vašemu uzdravení. Pokud nevíte, jak správně napařovat, přečtěte si článek jak si provést vaginální napářku.

Bylinnou směs Endometrióza, stejně jako pomůcky pro vaginální napařování, můžete koupit zde.

 

 

Autor: Monika Valová
7. 12. 2017 / Hlavní články
Předporodní rituál

Kdo čtete mé články a příspěvky na FB, víte, jak moc si své těhotenství užívám, jak moc dělám vše proto, abychom byli s miminkem šťastní, a cílovou čarou jsme proběhli v takovém tempu, na jaké jsme spolu za těch 8 měsíců natrénovali. Ladím se, ačkoliv jsou poslední týdny dost pracovní, a potíže spojené s těhotenstvím se snažím hodit za hlavu. Nevšímat si jich nejde, ale ulevit si ano. Dělám vlastně jen to, co radím svým klientkám a ono to funguje. Je skvělé si vše vyzkoušet na vlastní kůži! Být pozitivní, ve všem vidět vyšší smysl (třeba i v bolesti lýtek, která přešla ve chvíli, kdy mi můj doktor oznámil, že se miminko otočilo hlavou dolů) a vítat ve svém životě každou zkušenost, která přichází, a zároveň s důvěrou neztrácet hlavu, když to není zrovna nic na první pohled pozitivního!

 

A tak si nosím mexickou bolu, podvazuji bříško šátkem, piju maliník, nechávám si masírovat nohy svým mužem, jím vše, na co mám chuť, chodím k fyzioterapeutce, která mě vždy krásně uvolní a snažím se být otevřená všem možnostem porodu, i přesto, že mám o tom ideálním svou představu! Krom toho, co jsem teď demonstrativně uvedla, jsem jednoho dne ucítila potřebu obklopit se ženami a sdílet s nimi pár hodin své těhotenství. Proto jsem poprosila své kamarádky, zda by pro mě neuspořádaly předporodní rituál.

Co to je předporodní rituál? A proč něco takového chtít prožít?

Předporodní rituál je pro mě projevem úcty ženě jako nositelce života, je vyjádřením hluboké přátelské lásky a solidarity ostatních žen k nastávající mamince. Je to zároveň oslava života, mateřství a ženy bohyně jako dárkyně života. Je to propojení se s ostatními ženami, které se zavazují, že budou směrem k nastávající mamince vysílat svou energii, která jí bude provázet po zbytek těhotenství a při porodu.

Předporodní rituál je silný motivační zážitek. Budoucí maminka na něm dostává péči a lásku ve chvíli, kdy se ve fázi pokročilého těhotenství, se vší fyzickou zátěží, častým nočním močením a nateklýma nohama, může přestat cítit krásně a mít tendenci podlehnout svým neduhům. Takže na místo, aby si poslední dny s miminkem v bříšku užila a pozitivně se naladila na jeho příchod, začne jí její stav obtěžovat a ona má pocit, že si jen stěžuje. Možná i proto, že potřebuje podpořit, jenže okolí jí spíš než to vyjadřuje lítost ve smyslu:“ Chudáčku, ti nezávidím tahat se s takovým břichem.“ nebo „už abys to měla za sebou“, ale z lítosti ještě žádná radost nevzešla, a proto jsem požádala mé přítelkyně, aby mě nelitovaly, ale aby mě podpořily na konci těhotenství ve směru, kterým jsem se rozhodla kráčet.

Od té doby vidím v zrcadle bříško plné života, ne břicho plné k prasknutí. Nevidím nateklé prsty na rukou a 20 kilo navíc, vidím krásnou těhotnou ženu, vidím sebe.

Tímto článkem vám chci poděkovat, Lucko, Peťko, Marťo, obě Lenky, Radko, Kamčo, Miluško, Blanko a Zuzko! Budu dnes psát hlavně o tom, jak moc lásky a pozornosti jsem od vás dostala a jak si vážím toho, jak jste ve vší tajnosti a ve své režii, zosnovaly sítě a připravily mi ten nejkrásnější těhotenský ženský kruh, který jsem kdy prožila! Srdce mi tluče radostí jen si na něj vzpomenu!

Naposledy jsem se takto hýčkaná cítila na své svatbě, kdy jsem si dopřála všechnu péči a pozornost jakou zná každá nevěsta. V sobotu ve mně ten nádherný pocit jedinečnosti zase ožil a já si uvědomila, jak jsou rituály v našem životě důležité a že je vlastně jen na nás, zda je do svého života pustíme. A že stejně jako je svatba rituálem běžným, tak předporodní rituál je něčím, o čem se moc neví. Kdyby se totiž vědělo, žádná nastávající maminka by se o něj nenechala připravit.

Logicky, kdo jiný než ženy nám blízké, by nás mohl v těhotenství podpořit, motivovat, pohladit a dodat sílu! Ženy, které samy porodily a moc dobře ví, jak se žena před porodem cítí. Na svém předporodním rituálu jsem zažila tak obrovskou solidaritu, empatii a podporu, že se o to nelze nepodělit.

Nevěděla jsem, kolik z mých přítelkyň k nám domů přijde a co mi přichystají, jen jsem se těšila, že si užiju večírek zorganizovaný na počest mého blížícího se porodu, jenom pro mě. Líbila se mi představa, že se starají a zařizují, domlouvají se za mými zády, která co zastane a já o tom nic nevím. Dokonce jsem měla zakázáno cokoliv péct a připravovat, všechno přinesly s sebou a zařídily.

S blížícím se dnem rituálu jsem ale začala být lehce nervózní! Budu umět přijmout tolik péče a pozornosti? Jsem zvyklá ji dávat, ale budu umět si ji dopřát?

Jako první přijela Lucka, má drahá! Strávila jsem s ní její druhé těhotenství a porod. Žena, mému srdci blízká i beze slov. Nachystala oltář, přivezla květiny, vykouřila náš posvátný prostor. A přenesla na mě okamžitě slavnostní atmosféru. V tu chvíli jsem věděla, že si to užiju!

Po ní se začaly scházet ostatní. Blanka, vypadala jako víla! Marťa a Kamča, u jejichž porodů jsem byla přítomna, a tak nás nejen díky nim pojí krásné pouto. Lenka s Miluškou, které jsem o rituál jako první požádala a ony neváhaly ani minutu. Lenka, která si udělala čas, ač ho nemá nazbyt a je vždycky tak upřímná! Zuzka, od které bych to nečekala. Peťka, sousedka moje nejlepší! Přijížděly jedna za druhou, navzájem se vítaly, ačkoliv se některé znaly jen prostřednictvím emailu. Přesto jsem měla pocit, jako by se zdravily dávné přítelkyně. Příprava mého rituálu je spojila. Bylo hezké je pozorovat, objímat je, přijímat dary a pozornosti, dobroty a pohoštění. Cítila jsem, jak začínám zářit a jak to vnímají ony, a také celé září a nasávají atmosféru, kterou jsme společně tvořily, jak je to mezi námi vzácné a slavnostní. Tohle je přesně to sesterství mezi ženami, o kterém se často tak mluví! Žádné soupeření, jen souznění!

Když už chyběla jen jedna z nás, která doma dovařovala polévku (Raduško, byla výborná! Ty jsi vždy ta, která přínáší humor!), usedly jsme do kruhu a Lucka, zahájila rituál povídáním o tom, proč jsme se sešly. Prohlížela jsem si je jednu po druhé a hlavou mi probíhala myšlenka: “Opravdu mě má rádo tolik žen? Tolik žen mohu požádat, aby mi posílaly sílu při porodu Mariánka?“

Lucka pokračovala žádostí k ženám v mé linii předků, aby učinily totéž, aby za mnou stály v době, kdy budu potřebovat nejvíce síly. A poté jsme jen mlčely a držely se za ruce. Děkovala jsem v duchu ženám svého rodu, ale i svým přítelkyním, že mě obdarovaly tak posvátnými okamžiky ženského sdílení.

Hrály mi na tibetské mísy, bubínek a carimby. A poté vzaly misku s korálky a začaly pro mě navlékat náramek. S každým korálkem jedno přání směřované ke mně a Mariánkovi, k mému porodu, k našemu společnému životu. Utírala jsem si slzy. Byla jsem dojatá. Mé slzy však vysušoval smích, když korálek nechtěl sklouznout na šňůrku a bavily jsme se navzájem svou neobratností. Mariánek se pohnul s každým přáním. Když byl náramek hotový, vstala jsem a přinesla amulety, které jsem si pro ně připravila já. Všechny si je navzájem uvázaly kolem zápěstí a slíbily, že je budou nosit do té doby, než porodím, aby jim připomínaly, že na mě mají myslet.

Můj amulet pro ně jsem vyrobila z kamenů, které jsme nasbírali s Martinem a dětmi letos u moře s Mariánkem v bříšku. Do každého z nich voda sama vyvrtala dírky. Líbilo se mi to jako symbolika přirozeného toku věcí. Voda sama provrtala a já budu stejnou nevyhnutelností sama rodit. Vybrala jsem k nim světlé modré korálky, které symbolizují čistotu a plynutí vlnek na moři, jako chci, aby můj porod plynul svým tempem. A nakonec jsem je navlékla na modrý provázek, který symbolizoval nejen očekávání chlapečka, ale i barvu vody, ve které byly kameny a ve které je ještě nyní v mém lůně mé dítě.

Po těch silných i veselých okamžicích jsme se vrhly na plný stůl dobrot. Ale tím to neskončilo. Po občerstvení mě uložily na postel, kde o mě tři z nich pečovaly. Lucka pracovala na mých čakrách pomocí reiki, Blanka mě hladila a kdo ví, co krásného mi nakvantila a Peťka mi masírovala nohy! Užívala jsem si to a byla v sedmém nebi. Mariánek celou dobu klidně spal. I já jsem byla úžasně relaxovaná.

Zatímco o mě tři přítelkyně pečovaly, ostatní pro mě a pro Evelínku tvořily porodní věnečky jako korunky, pro bohyně a taky podzimní věnec z listí, kterým se dozdobil oltář. Během toho, co jsem si užívala doteky, poslouchala jsem jejich kuchyňské štěbetání a smích, který mi připomněl, jak je úžasná ženská pospolitost, a že kuchyň je jako dělaná na ženská setkání.

A pak jsem věneček dostala na hlavu a prošla si spirálou ze svíček a kamenů. Když jsem vyrazila směrem ke středu, lehla si mi do cesty naše kočka Ronja, která je mou obrovskou inspirací díky tomu, jak úžasně, rychle a plynule jako prvorodička před třemi měsíci porodila. Ona je pro mě symbolem hladkého porodu, a tak její přítomnost na mé symbolické porodní cestě byla krásným znamením. Cesta zpět ze spirály symbolizovala mé šestinedělí. Ani jednou jsem neznejistěla. Ani na cestě tam, ani na cestě zpět. Prošla jsem z rozvahou a jistotou. Bude to tak? Zvládnu to i doopravdy?

Následoval společný tanec v kruhu. A loučení s některými z mých přítelkyň, které musely rychle domů nakojit své děti, protože přišly bez nich, aby se mohly věnovat jen mě. Kamčo, Peťko, Lucko! Tak moc si toho vážím!

Když jsem se vracela z koupelny, bylo uděláno přítmí, hrála krásná hudba a já si prošla uličkou lásky! Se zavřenýma očima jsem pomalým krokem našlapovala a cítila jejich doteky a hlazení po celém mém těle! Chtělo se mi zastavit ty příjemné okamžiky na věky! Už po několikáté jsem prožívala pocity absolutního štěstí. Vše vyvrcholilo hromadným objetím!

Nakonec mi Zuzka namíchala mou porodní vůni z éterických olejů, které jsem si vybrala, a pak jsme usedly k hostině a jedly, pily a zpívaly, smály se a povídaly. A bylo nám dobře! A já se cítila jako bohyně a ten stav ve mně doznívá a pravděpodobně nevyprchá do porodu, protože moje duše byla nakrmena takovou pozorností a láskou, jakou jsem jen dokázala snést.

Až začnu rodit, budou se mnou v myšlenkách a já o tom napojení budu vědět. Můj porod bude vyvrcholením celého rituálu, bude tou chvílí, pro kterou jsme se navzájem provázaly. Všechny je tady budu mít u sebe. Tentokrát budu rodit v červeném stanu s ženami pomyslně stojícími po mém boku.

Ještě jednou děkuji za ty vzácné okamžiky, ženy moje drahé!

 

 

Autor: Monika Valová
2. 11. 2017 / Hlavní články